Gaza a Izrael jako varovný předobraz budoucí Afriky a Evropy?

21. 5. 2018 / Tomáš Fiala


V posledních dnech se v médiích objevuje řada zpráv a komentářů o nedávném krveprolití na hranicích Gazy a Izraele, kdy bylo za jediný den zabito několik desítek demonstrantů a stovky dalších zraněny. Po úvodních emočně laděných a často až extrémních zprávách se (alespoň v Britských listech) objevují objektivnější komentáře, například Za krveprolévání v Gaze může Izrael i Hamás, nebo Třináct nepříjemných pravd o tom, co se děje v Gaze, které ukazují, že ani v této tragické situaci nelze přijmout zjednodušený obraz brutálních vrahů a nevinných obětí a ukázat prstem na jednoznačného viníka. Samozřejmě, (nejen tento) zásah izraelské armády by se měl objektivně a nezávisle vyšetřit a především hledat cesty, jak příště v podobných situacích zastavit dav demonstrantů za cenu co nejmenšího (nejlépe žádného) počtu mrtvých a zmrzačených.


Z dlouhodobého hlediska by samozřejmě bylo třeba hledat důvody, proč bylo tolik lidí ochotno se pokusit prorážet zátarasy střežené ozbrojenými vojáky. (Většina z nich však žádné zátarasy neprorážela, pozn. red.) Za hlavní příčinu je považován vysoký počet obyvatel na malém území Gazy, jejich zoufalá ekonomická situace a z toho pramenící povit bezvýchodnosti a frustrace. To je pochopitelně snadno zneužitelné extrémními silami. Za východisko bych proto považoval snahu Izraele o maximální zlepšení podmínek obyvatel Gazy. Je pravděpodobné, že z ryze ekonomického hlediska by to asi nebyla nejvýhodnější investice, že by to možná STÁLO nemalé peníze. Z lidského hlediska si ale myslím, že by to STÁLO za to. Současně by samozřejmě bylo nutné stanovit pravidla vzájemného soužití a efektivní okamžité způsoby zásahu proti těm, kteří je porušují. Ideální by bylo, kdyby podařilo spojit umírněné síly a společně izolovat nositele extrémních myšlenek v obou zemích. Snad by mohly pomoci i mezinárodní organizace. Časem by možná nemusel na hranicích Gazy a Izraele stát žádný plot.

V souvislosti s uvedenou situací mne napadá jedna paralela. Podobě jako v Gaze, i v Africe roste počet obyvatel, zhoršují se jejich životní podmínky, přibývá zoufalých a frustrovaných, kteří nevidí jiné východisko než vyrazit na pochod. Evropa je pochopitelně nejblíž. Zatím po nich (až na výjimky) nikdo nestřílí, nicméně počet utonulých ve Středozemním moři byl daleko vyšší než počet zabitých izraelskými vojáky. Ale objevují se varovné zprávy, že rostoucí nedostatek vody v Africe i jiné příčiny mohou způsobit, že jednou se vydají na pochod ne tisíce, ale miliony zoufalých lidí. A budou chtít, podobně jako lidé v Gaze, prorazit eventuální zátarasy a dostat se dál.

Co dělat, aby k tomu nedošlo. Proto si myslím, že Evropa by měla již teď usilovat o maximální zlepšení podmínek života lidí v Africe. Podporovat projekty rozvojové spolupráce, zajištění dostatku vody a potravin. Z ekonomického hlediska by se jistě jednalo o projekty s dlouhou dobou návratnosti investic, projekty neziskové nebo dokonce „ztrátové“. Z lidského hlediska by to byla tolikrát proklamovaná „pomoc uprchlíkům v místě, kde problémy vznikají“. A mimochodem, náklady na pomoc migrantům a bránění dalším v příchodu také jistě nejsou malé. Samozřejmě při hledání udržitelné formy soužití s těmi, kteří v Evropě již jsou, by bylo nutné stanovit jasná pravidla a sankce za jejich porušování a eliminovat vliv extrémistů na obou stranách.

Jaká bude budoucnost? Někdy mám nepříjemný pocit, že se zatím spíše stavějí další ploty a hledají cesty, jak je účinněji střežit…

0
Vytisknout
2691

Diskuse

Obsah vydání | 24. 5. 2018