Výživné místo novičoku, aneb O historické nepoučitelnosti české "levice"

23. 5. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Úterý 22. května se stalo svého druhu historickým mezníkem: Příznivci Miloše Zemana, mezi nimiž obvykle výrazně převažují mačisté (často velmi militantní), toho dne zamávali "feministickým" praporem. Účelová argumentace použitá před hlasováním o programu sněmovny totiž využila polarity mezi "užitečným a levicovým" zákonem o zálohovaném výživném pro samoživitelky a "zbytečným a pravicovým" návrhem projednat podezření prezidenta Miloše Zemana z velezrady. S tímto odůvodněním byl druhý zmiňovaný bod hlasy ANO, KSČ(M), SPD a Jaroslava Foldyny smeten. 


Historická nepoučitelnost značné části české "levice" spočívá v absolutní neochotě uznat, že 1) komunistický režim byl totalitní režim, 2) totalitní režim za určitých podmínek vyrůstá organicky z autoritářské "levicové" politiky, 3) podstatný prvek úspěchu komunistické totality v Československu, podobně jako úspěch nacistických okupantů při pacifikaci českého prostoru, tvořila ochota "mas" tolerovat zločinnost režimu výměnou za relativně skromnou materiální úplatu ve prospěch průměrného poddaného.

V "nádherných" padesátých letech, na něž senilnějící pamětníci vzpomínají jako na dobu nadšení a optimismu, tzv. masy československých pracujících tolerovaly státní teror, justiční vraždy a zavírání politické opozice do koncentračních táborů, pakliže zločinný režim, který toto všechno páchal, dokázal "pracujícímu lidu" zajistit příděly slanečků a dalších zásadních životních hodnot. Přízemní zájem o kus žvance vystupoval v dobovém vulgárním materialismu reálného komunismu jako protiklad pofidérních starostí o spravedlnost a rovnost před zákonem.

Dnes vidíme, jak velkou myšlenkovou (?) setrvačnost část "levicového" elektorátu prokazuje ještě i po 60 - 70 letech. Konzervativní "levičáci", jejichž vyjádření na adresu samoživitelek normálně nelze odlišit od výroků echtovních lidovců zamrzlých v 18. století, naráz vytáhli do boje za "levicové" zálohové výživné - neboť právě tento propagandistický manévr umožnil zbavit se veřejného položení nepříjemné otázky, zda se jejich favorit Miloš Zeman (proslulý mj. výrokem o znásilňování ZDE) dopustil trestného jednání.

Model "levicovosti" založené na vulgárním materialismu je stále totožný jako ve "zlatých padesátých": Reálné starosti jsou prý jen starosti o žvanec, kdežto principy, práva, spravedlnost a podobné věci, to mají být jen řečičky podvodníků, nebo v nejlepším případě nepraktických krasoduchů.

V zemi s trestně stíhaným premiérem a prezidentem podezřelým z velezrady, kde oba pánové usilují o zásadní změny v ústavním pořádku, ovšem opět stojíme na pokraji zločinného režimu. A znova je to značné části tzv. levice zcela jedno. Někteří z těch, kdo argumentují ve prospěch soustředění se na žvanec, během let možná zcyničtěli. Jiní ale měli natolik omezený duševní obzor odjakživa. Ať tak či tak, výsledkem je nepochopení draze vykoupené historické zkušenosti, že na zločinném režimu nelze jím příležitostně rozdávané sociální benefity nikterak vymáhat - a jakmile mocní cítí potřebu tyto úplatky odebrat, nasadí na nespokojence mocenský aparát.

A že v takový okamžik veškeré "serepetičky" jako úcta k vládě práva, právo na spravedlivý proces nebo nezávislost justice nakonec znamenají pro přežití mnohem a mnohem více, než dotace na jízdné pro seniory nebo zálohy na výživné pro samoživitelky.

0
Vytisknout
7995

Diskuse

Obsah vydání | 28. 5. 2018