Paradoxy vzorně posekaného trávníku

28. 5. 2018 / Boris Cvek

čas čtení 2 minuty

Nepochybně souhlasím s tím, že osvobození člověka od zotročující fyzické práce pomocí techniky je jeden z největších úspěchů lidské civilizace. Jen si stále méně jsem jistý, zda třeba řezání dřeva ruční pilou nebo kosení trávy kosou jsou opravdu zotročující práce. Vezměme si takového běžného „osvobozeného“ muže.

Cestou do práce sedí v autě, v práci u počítače, doma leží u televize. V krásné přírodě o víkendech sedí na terase nebo na svém traktorku na trávu. Traktorkem jezdí tam a zpátky a vyrábí smrad a hluk, takže není slyšet zpěv ptáků. Do lesa ani nepáchne. Ptáky ani stromy od sebe nerozezná. A když si přečte na internetu, že v české krajině dochází k drastickému úbytku hmyzu, kroutí hlavou nad tím, k čemu vlastně může být takový hmyz. Na jeho vzorně posekaném trávníku samozřejmě žádný hmyz žít nemůže. (Bez hmyzu lidstvo zahyne, protože přímo závisí na jeho opylovacích schopnostech, pozn. red.)


Našeho hrdinu trápí nadváha a diabetes druhého typu ho pomalu vede po cestičce k oslepnutí a transplantaci ledvin, o infarktu a mrtvici nemluvě. Když si to srovnám s tím, jak můj děda nebo babička čiperně sekali trávu kosou ještě ve svých sedmdesáti (a děda měl výraznou nadváhu, nicméně zároveň spoustu pohybu), jaký klid na té vesnici byl bez sekaček, jak se do večera ozývalo jen zvukomalebné broušení kosy, říkám si, že rozhodně ne každá fyzická práce je zotročující a že člověk při mnoha tradičních činnostech nejenže nestrádal, ale ani neškodil, neškodil sobě ani okolí. Dokonce měl čas, ticho a prostor všímat si krajiny, ve které žije, všímat si rostlin, ptáků, hmyzu, všímat si sebe jakou součásti této krajiny.

K tomu přidávám odkazy na své dřívější články o sekání trávy kosou, stále je to aktuální, ba je to aktuální rok od roku více:

https://legacy.blisty.cz/art/54246.html

https://blisty.cz/art/64226-zahrada-sekana-kosou-prakticke-zkusenosti.html



0
Vytisknout
10830

Diskuse

Obsah vydání | 31. 5. 2018