Proč Írán nemůže přestat "dělat problémy"

30. 5. 2018

Jak jste možná slyšeli, riziko války mezi Izraelem a Íránem je vysoké. I když je Izrael rozhodnut zbavit své hranice proíránských sil, Írán je ještě více odhodlán rozšířit a upevnit svou přítomnost v Sýrii a v celém širším regionu: Politicky, vojensky a sociálně, napsal Shoueb Rifai.

Řada lidí spojuje své naděje na vyhnutí se této válce s Íránem, který ustoupí, a domnívají se, že hrozby a sankce a omezené vojenské nasazení ukončí hrozící konflikt s Izraelem, Saúdskou Arábií a na širším Blízkém východě. Ale to se nestane.

Zde jsou čtyři důvody, proč se to nestane:

1) Íránští zastánci tvrdé linie dosud neuzavřeli íránsko-iráckou válku. Většina z nich, generálové a velitelé, kteří utvářejí regionální agendu, jsou veteráni irácko-íránské války, kteří dosud usilují o odplatu vůči "zlým" zemím, jež pomáhaly Saddámu Husajnovi zabíjet jejich soukmenovce ve válce z let 1980 - 1988.

Nejnovější fronta s Izraelem leží na sporných Golanských výšinách v Sýrii. Když komentátoři vyhodnocují íránský vliv v Sýrii, mnozí vyzvedávají generálmajora Kásima Sulajmáního, který vymýšlí a provádí zahraniční vojenské strategie, velitele sil Kuds a jednoho z nejvýše postavených důstojníků islámských Revolučních gard. Sulajmání je zahořklý veterán brutální války s Irákem, s vlastním seznamem resentimentů a zabitých přátel.

Mnoho lidových hrdinů této staré války bylo později vysláno do Sýrie a zemřelo tam, mezi jinými brigádní generál Hamdání zabitý v roce 2015; plukovník Hasúnzadih zabitý v roce 2015; brigádní generál Chošráví zabitý v roce 2017.

Tíž zastánci tvrdé linie a velitelé si velmi dobře pamatují, jak celý svět až na pár zemí přihlížel, zatímco se je Saddám Husajn pokoušel anihilovat, i s jejich snem o dokonalé islámské republice. Pamatují si, že mnoho zemí pomáhalo vyzbrojovat nepřítele do války, v níž zemřel milion lidí. A v tomto světle všechny válečné zločiny v dnešní Sýrii blednou.

2) Íránští zastánci tvrdé linie, kteří se rozhodli riskovat vše kvůli Asadovi, se rozhodli na základě náboženského přesvědčení a s cílem pomoci starému spojenci, který při nich stál "proti světu".

3) Legitimita zastánců tvrdé linie závisí na svatých válkách a vznešených kauzách. Zatímco v Íránu lidé volí reformátory, zastánci tvrdé linie a Republikánské gardy se považují za strážce revoluce a jejích cílů, od osvobození Jeruzaléma a ochrany islámu až po roli štábu "mezinárodního hnutí odporu". Tvrdí o sobě, že hrají bohem dané role, svaté a nedotknutelné, a někteří tomu možná i věří.

Íránský režim a tábor tvrdé linie mohou stále hrát svou starou kartou záruky náboženské autority "odporu", pokud dokážou účinně zvládat existující konflikty a oznamovat nové svaté výpravy v zahraničí. Pokud by to nesvedli, ztratili by důvod své existence.

4) Zastánci tvrdé linie potřebují klientské státy a proxies, aby dosahovali deklarovaných cílů. Pokud by se tyto nástroje staly příliš silnými, přestaly by Írán potřebovat. Paradoxně je tedy pro Írán kriticky důležité, aby jeho klientské státy a zahraniční milice zůstávaly zranitelné.

Írán si dnes víceméně udržuje hegemonii nad čtyřmi arabskými hlavními městy: Bejrútem, Damaškem, Sanáa a Bagdádem. Získání této kontroly vyžadovalo úsilí, od urputného boje zblízka až po přihlížení tomu, jak protivníci selhávají kvůli tomu, že se doma nebo v regionu politicky přepočítali.

Íránská podpora pro klienty vyrůstá ze schopnosti zvládat regionální konflikty, vyhrožovat klientům a nabízet se jakožto skutečný a nenahraditelný přítel. Pokud by se íránští klienti necítili ohroženi, nepotřebovali by spoléhat na Írán a nést přitom veškerou zátěž, která z toho plyne.

Podle některých svědectví byl Bašár Asad v roce 2011 připraven podepsat mírovou smlouvu s Izraelem. Ale když si musel vybrat mezi reformou a válkou, Írán zajistil, že se vydá po válečné stezce.

Írán nepřestane obtěžovat Izrael a širší Blízký východ. I když se strategie deeskalace může zdát racionální, íránští zastánci tvrdé linie jednají na základě "božské" agendy, kterou považují za zásadně důležitou pro svou legitimitu (ochraňovat šíitské svatyně a exportovat revoluci) - a udržují klientské státy a další proxies.

Tito lidé a nejvyšší vůdce Alí Chameneí chápou, že dnes je těžší než kdy jindy být dál tou nejvyšší a nedotknutelnou silou, která diktuje, jak má vypadat íránská společnost, ekonomika a politika. Aby si udrželi převahu nad reformátory, musejí vytyčovat své svaté kauzy a hledat proxies, kteří jim pomohou provádět tuto politiku. Jinak by ztratili veškerou legitimitu a možná i samotnou moc.

 

Celý text v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3805

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2018