Co je diskuse - a co monolog v rámci povinného narativu?

1. 6. 2018 / Karel Dolejší

Polemika může být užitečná, jen když se týká názorů, které kritizovaný skutečně vyjádřil, případně interpretace faktů, která existují. Polemizovat s názory, které nikdo nezastává, je pak - řekněme - poněkud nestandardní. 

Nikde jsem netvrdil, že se Izrael na okraji posledních událostí v Gaze "nedopustil" válečných zločinů. Tvrdil jsem a tvrdím něco jiného: Obraz, který propalestinští aktivisté účelově vytvářejí kolem násilné akce iniciované íránskými proxies z teroristické organizace Hamás, je falešný. Cynické zacházení s životy civilistů není ani náhodou doménou izralské strany, ale zrovna tak součástí palestinské válečné strategie. Neúctu k životům palestinských civilistů programově prokazují i lidé z Hamásu a jejich íránští sponzoři. Hovoří-li se o válečných zločinech, nelze o zločinech a zločinných kalkulacích té strany, které fandíme, mlčet, a vyzvedávat jen to, co špatného udělal nepřítel. Často z donucení (aniž by jej to omlouvalo). 

Americké konzervativní listy typu National Review založeného kdysi common sense konzervativcem Buckleyem (nejvlivnější konzervativní list v USA) vyjadřují názory komentátorů blízkých Republikánské straně. Informovat o tom, jak se tato strana staví k začínající obchodní válce s Evropskou unií, na okraji převažujícího neustálého kvílení, že se "ultrapravicoví" Američané "zbláznili", věru neznamená říkat si v ČR, kde 35 % obyvatel považuje USA za hrozbu, o "orgie souhlasu".

Naopak neinformovat o názorech Republikánů a spokojit se s paušálními odsudky znamená skoro totéž, jako říci "Britské listy, tam přece psal asociál a násilník Kotrba", který mj. lživě tvrdil, že americký radar v Brdech má pohánět jaderný reaktor - a považovat tím věc jednou provždy za vyřízenou. Paušální odsudky nezaložené na věcné znalosti, mimochodem řečeno, vyžadoval od svých poddaných komunistický režim během tažení proti Chartě 77.

A pokud si část ultralevice dodnes urputně odmítá udělat systematický pořádek ve své zločinné minulosti (a na některých místech světa bohužel také současnosti), je úplně tím posledním na světě, kdo má právo vyčítat některým pravičákům obhajobu ultrapravicových extrémistů. Neboť kdo zuří nad výzvami vyndat si břevno, ať laskavě neprudí s cizími třískami. Je to vrcholný případ chucpe. 

Skutečnost je opravdu o dost složitější než představa, že text, který vyberete k překladu, protože vyjadřuje vlivný a rozšířený názor často v některých ideologických kontextech vylučovaný a priori z debaty na základě tupého stranění, považuje editor za zjevení pravdy.

1
Vytisknout
3419

Diskuse

Obsah vydání | 5. 6. 2018