K probíhající diskusi na Britských listech: Co je ultralevičáctví a co je ultrapravičáctví? A jak v dnešní době kriticky hodnotit fakta?

1. 6. 2018 / Jan Čulík

čas čtení 7 minut
Měli jsme dnes na University of Glasgow centrální závěrečnou schůzi examinátorů, kde se kontrolovaly a schvalovaly výsledky letos absolvujících studentů. Při pohledu na promítané jednotlivé výsledky studentů v jednotlivých kursech mi připomněl vedle mě sedící kolega známku jedné studentky, kterou jsme viděli na plátně, a  jejíž seminární práci jsme hodnotili (a dali jsme jí horší dvojku), přestože byla jasně fašistická. V seminární práci vypracované pro náš kurs o historii cenzury, studentka obviňovala západní vysoké školy a mainstreamová média z potlačování svobody projevu nositelů různých ultrapravicových názorů, jako je například kontroverzní ultrapravičák původně z Breitbart News Milo  Yiannopoulos. Horší dvojku jsme studentce dali, protože některé její argumenty byly nevěcné, avšak kurzem prošla, protože struktura práce a její argumentace byla vytvořená docela kompetentně. 

Snažíme se v Britských listech zachovávat pluralitu názorů, a proto vedle sebe záměrně publikujeme články dvou názorově protikladných autorů, Daniela Veselého a Karla Dolejšího. Účelem je vést lidi ke kritickému myšlení. Prosím ale - jak to opakujeme vždycky - uvědomte si, že to, co v Britských listech vydáváme, není materiál pro vaši černou mši souhlasu, abyste se s tím kmenově, stoprocentně identifikovali ("ten jim to nandal") - vězte, že lidský mozek je omylný a vždycky vnímá jen určitou část pravdy - je na vás, abyste si předložený argument očistili od ideologického nánosu.

Tak například v dnes zveřejněném článku poukazuje Daniel Veselý, že za poslední rok v Rusku nezabili žádného novináře. To je sice pravda, ale 12. března byl v Londýně nalezen uškrcený ruský podnikatel Nikolaj Gluškov, a je to už asi čtrnáctý Rus, který byl v Anglii v poslední době usmrcen za podezřelých okolností. Takže náznaky ve Veselého článku, že se vražedná historie Putinova režimu přehání, neodpovídají úplně skutečnosti, i když Veselý má pravdu, že Západ většinou ignoruje vražedné útoky na novináře ve třetím světě. 

Avšak  stejně velký problém, ne-li větší, mám osobně s celou řadou článků Karla Dolejšího. Cením si jich, stejně jako článků Daniela Veselého, jako odlišného pohledu, který dokáže upozornit na skutečnosti, jichž si čtenář nebyl vědom, a vede ho nad nimi k zamyšlení, přestože celkový postoj článku je spíš extremistický a neodpovídá rozumnému a věcnému mezinárodnímu komentátorskému konsensu. Mám tedy potřebu několik argumentů Karla Dolejšího z poslední doby poopravit: 

1. Vraždění palestinských demonstrantů na hranici v Gaze bylo válečným zločinem, přestože mnoho z nich k demonstracím ponoukala autoritářská organizace Hamas. Střílení izraelských vojáků, kteří usmrtili 60 lidí a zranili, často velmi vážně (spousta lidí přišla o nohy) několik tisíc osob, to neomlouvá. Shodují se na tom hlavní světoví komentátoři a mezinárodní lidskoprávní organizace.


2. Írán samozřejmě provádí mocenskou politiku a prostřednictvím organizace Hezbollah, kterou založil s cílem ovládnout Libanon, a jejímž prostřednictvím a prostřednictvím íránských revolučních gard zachránil i vražedný režim Bašara Asada v Sýrii. Írán je utlačitelský a autoritářský režim, který se snaží rozšiřovat svůj regionální vliv. Inteligentně  to rozbírá tento týden seriál analytika BBC Edwarda Stourtona "Jak Sýrie změnila svět", ZDE.  Situace v Íránu je daleko složitější, než jak ji prezentují články pro Britské listy vybírané Karlem Dolejším. Velmi zajímavě to rozbírá tento příspěvek rozhlasu BBC o tom, že Írán je už 150 let obětí bezostyšných západních zásahů a bez nich by býval zřejmě nevznikl fundamentalistický režim ajatolláhů. Nejnověji Karel Dolejší vybral článek ze serveru Al Arabiya, který financuje Saúdská Arábie a který zjevně šíří protiíránskou, saúdskou propagandu ve prospěch saúdské zahraniční politiky. Není pravda, že Obamova dohoda s Íránem o omezení jeho jaderných zbraní byla "selháním", jak se dovíte srovnáním nejrůznějších názorů z Evropy i z Ameriky. Není možno podléhat trumpovské a saúdské argumentaci. Je samozřejmě důležité o pravicových či ultrapravicových názorech informovat, nikoliv se však s nimi ztotožnit. Představa, že existuje jakési "ultralevicové" spiknutí, a že je nutno proti němu bojovat nekritickým šířením ultrapravicových názorů, bez jejich věcného uvádění na pravou míru, je mylná. Veškerá moje zdejší kritika, uvedená v těchto bodech, není nijak levicová. Je naprosto mainstreamová a snaží se přidržovat objektivních faktů.

3. Fingovanou "vraždu" ruského protiputinovského novináře Babčenka jako nepřijatelnou "fake news", rozšířenou ukrajinskou vládou, odsoudily nejen organizace zasazující se za práva novinářů a četní západní politikové, ale i protiputinovští disidenti v samotném Rusku! Argument, že Babčenko opustil svou novinářskou nezávislost a "stal se agentem ukrajinské tajné policie", je naprosto přesvědčivý a závažný - poukazují na to nyní mnozí. Zesměšňující tvrzení, že je to "západní morální kýč" je výrazem poněkud omezeného arogantního postoje východňárů, kteří mají pocit (jak často se s tím setkáváme v České republice!) že jedině oni mají v důsledku své jedinečné lidské zkušenosti patent na rozum a zkušenost jiných lidí je nelegitimní, protože to jsou cizáčtí blbci. Tak to tedy ne.

4. Mám značné problémy s volbou některých serverů, z nichž Karel Dolejší přebírá myšlenky a materiály. Je jistě užitečné, když čteme "jiný pohled", ale měl by se přidržovat faktů. Citovat z amerického serveru National Review mi přijde opravdu přitažené za vlasy, když tam čtu vášnivou obhajobu britského fašisty Tommyho Robinsona a obžalobu britského "policejního státu" - přičemž je zamlčeno, že Robinson byl odsouzen do vězení za opakované pohrdání soudem (vůbec ne za své pochybné fašistické názory) - tím, že se DVAKRÁT živým vysíláním na Facebooku o probíhajícím soudním procesu pokusil ovlivnit zasedající porotu a zkreslit tak výsledek soudního řízení. Nejprve byl odsouzen  k podmíněnému trestu a první soudce ho varoval, že jestli bude narušení soudního procesu opakovat, další trest bude nepodmíněný. Robinson svůj trestný čin opakoval, a tak byl právem odsouzen k dlouhému nepodmíněnému trestu. Toto v článku na National Review zcela chybí. Jak můžeme brát další články na tomto serveru vůbec vážně. Článek, který Karel Dolejší přeložil, mi přijde, že podobně jako článek o Robinsonovi vůbec neodpovídá skutečnosti. Prosazuje opravdu dnešní Německo tutéž nacistickou politiku jako za druhé světové války? Naopak mi Německo připadá, z mnoha důvodů, například možnosti studovat na německých vysokých školách zdarma pro studenty odkudkoliv na světě, v současnosti jednou z nejcivilizovanějších zemí na této planetě. Je možno problém  německého deficitu ohledně vývozů do USA řešit tak trumpovsky, jak se s tím vypořádal tento článek?

Skutečnost je složitější. 

0
Vytisknout
9258

Diskuse

Obsah vydání | 5. 6. 2018