Vražda zdravotnice v Gaze aneb Ohlušující ticho po pěšině

4. 6. 2018 / Daniel Veselý




Když jsem psal o pokrytectví české mediální a politické obce ohledně vraždění bezejmenných novinářů v zemích globálního Jihu, neměl jsem zároveň v úmyslu bagatelizovat autoritářský a v nejednom ohledu zločinný režim v Kremlu. Navíc řeč byla o novinářích a nikoliv o ruských podnikatelích, kteří byli za podivných okolností zavražděni ve Velké Británii. Neexistuje totiž důvod, proč se vlamovat do otevřených dveří, jelikož se Putinovým zločinům – a to jak reálným, tak imaginárním – věnuje většina našich zahraničněpolitických komentátorů. Opět zdůrazňuji, že primární je informovat o zločinech zemí hlásících se k západnímu civilizačnímu okruhu a jeho lidskoprávním idejím, zvlášť když se o nich neinformuje vůbec.    

      

Český mediální mainstream těká od jednoho dramatu k druhému a trvalou pozornost upíná pouze k tématům, jež obrazně řečeno hýbou světem. K těmto tématům patří také takzvaný izraelsko-palestinský konflikt či přesněji izraelská okupace a kolonizace palestinských území. Zdá se ale, že se české sdělovací prostředky vypořádaly s protesty, jež v Gaze trvají již dva měsíce, po svém. Poté, co se jeden z předáků Hamásu pochlubil vysokým počtem usmrcených militantů mezi demonstrujícími, jako by se potvrdily všechny předsudky české komentátorské obce o nesmiřitelných palestinských teroristech. A dosud nepotvrzený výrok jednoho islamisty má najednou cenu zlata.   

Nic na tom nemění ani společná analýza izraelské armády a bezpečnostní služby Šin Bet, jež uvádí mnohem nižší počet usmrcených hamásovců mezi zabitými demonstranty a ani fakt, že izraelští vojáci nemají žádné právo střílet ostrými, pokud nejsou v bezprostředním ohrožení života. Koneckonců vášnivá obhajoba izraelského vraždění z úst nejednoho exponovaného českého novináře a politika je fenomén, jenž by se měl stát předmětem intenzivního psychoanalytického výzkumu.            

Snad proto tuzemská mediální scéna de facto ignoruje vraždu teprve jedenadvacetileté palestinské zdravotnice Razan al-Nadžár, již v pátek zavraždil izraelský sniper zrovna ve chvíli, kdy pomáhala lidem zraněným izraelskou palbou. Ač byla Razan podle některých informací zasažena do břicha, podle lidskoprávní organizace Al Mezan ji izraelský voják usmrtil střelbou do zad. Ať tak či onak, mladá žena byla zavražděna zvláště odsouzeníhodným a zbabělým způsobem, protože k tomu došlo při výkonu jejího zaměstnání. Izraelská armáda se tak dopustila válečného zločinu, jak jej specifikují Ženevské úmluvy, konkrétně článek 24. Týž den izraelští vojáci při protestech zranili více než sto Palestinců, 40 z nich ostrou střelbou.   

A reakce českých sdělovacích prostředků, jež by za jiných okolností (kdyby vrahem nebyl izraelský sniper, ale, dejme tomu, ruský odstřelovač) překypovaly spravedlivým rozhořčením? Ohlušující ticho po pěšině.

Připomeňme si naprosto odlišnou reakci českého mediálního mainstreamu na domnělou vraždu ruského novináře Arkadije Babčenka – od upřímného smutku přes hledání viníků až po úlevný oddech. Jenže v Razanině případě neexistují žádné nejasnosti a pochybnosti, a přesto se její vražda nepropírá do všech detailů. Konzument tuzemské mediální produkce má proto další pádný důvod, proč nevěřit tradičním sdělovacím prostředkům a informace raději hledat jinde. Uvědomují si vůbec slovutní čeští novináři, jak jsou směšní, když ronili krokodýlí slzy nad novinářským eskamotérem, zatímco mlčí v případě zdravotnice, jež svou statečnost zaplatila vlastním životem?             

 

0
Vytisknout
3107

Diskuse

Obsah vydání | 7. 6. 2018