Už zase po nás jdou, čili O zdanění restitučních náhrad

6. 6. 2018 / Richard F. Vlasák

Úroveň svobody v české kotlině má lakmusový papírek - jsou jím evangelíci. Současným pokusem o zdanění restitucí se vznikající garnitura řadí po bok Ferdinandu II., Heydrichovi a Gottwaldovi s Husákem, tedy výlupkům českých dějin.

Dobrý den a ahoj, nikdo mne nemůže podezírat z toho, že bych byl nadšeným příznivcem církevních restitucí. Právě tak je patrné, jak jsem k církvi, v níž jsem našel domov, kritický - vadí mi mnohé, popsal jsem to v článku: Co na to církev českobratrská...

Ale protože mám ČCE rád, pracuji pro ni, přemýšlím, provokuji. Vždycky mne dokáže naštvat, když se někdo pokouší umlčet její nyní stále sebevědomější hlas, její nynější snahu své chyby po roce 1989 napravit.

V dobré žurnalistice platí: „Když vadíš, snaží se tě zbavit - děláš svou práci na výbornou.“ A českobratrští evangelíci začali vadit hodně - tehdy, když se postavili za pomoc pronásledovaným (migrantům, nyní čínským křesťanům); když odmítli (dukovské) křesťanství křížené s xenofobií a homofobií; když J. Ruml (synodní senior – hlavní představitel církve) odmítl „šaškovat“ při vyvěšování praporu s kalichem na Hradě v roce 2015 (pomsta přišla zanedlouho poté - projev M. Zemana /jistě ho nepsal sám/ prohlásil za chybu TGM, když české dějiny spojil s evangelictvím); když řekli ano J. Drahošovi (pocházejícímu z rodiny evangelíků, odbojářů z Vysočiny); nyní, když se řada z nich staví proti vzniku Babišova kabinetu (jen se podívejte na ty podpisy pod peticemi – evangelík vedle evangelíka; nyní, když odhalují pokrytectví Slušných lidí a ano i řady konzervativních katolíků a evangelikálů.

Když se řada mladých theologů snaží promýšlet evangelium opět jako sociálně angažovanou výzvu společnosti.

Ano, čeští evangelíci mohou přes svůj nízký počet (kolem 50 000) opět vstoupit do dějin – mají nejvyšší počet věřících s maturitou i vysokoškolským vzděláním, úspěšnou a propracovanou diakonii, po celé republice rozšířené sbory a výborné kontakty na partnerské církve v Německu, ve Švýcarsku i Skotsku, jsou zvyklí kriticky přemýšlet o textech (bibli) a navíc si nesou dějinnou zkušenost pronásledovaného společenství. Jsou trvalým „undergroundem“ českých dějin – od Táborů po Jednotu bratrskou, přes tajné evangelíky za Habsburků, přes odboj v Praze (Smíchov) na Vysočině a na Valašsku, až po dokument Synod svému národu, v němž odmítli okupaci roku 1968, byli duchovní páteří Pražského jara.

Mezi evangelíky najdete TGM, Miladu Horákovou i Jana Palacha, signatáře Charty 77. Zkrátka, ten odpor proti „vrchnosti“ nejrůznějších barev mají v krvi. Vznikající zemanovsko-babišovská vláda (sociální demokraty nemá cenu vyzývat ke studu – zapomněli, která z církví stála na jejich straně) se jen řadí do linky: Ferdinand II., R. Heydrich, K. Gottwald a G. Husák - taková krásná společnost.

Čím si A. Babiš vysloužil vstupenku do Klubu výlupků českých dějin? Svou nynější snahou zpětně zdanit církevní restituce. Zatímco v případě Římskokatolické církve bude sice ztráta citelná, ale ne existenčně dramatická, u evangelíků každá nevyplacená koruna, jak ukázal víkendový synod (sněm - nejvyšší orgán církve), znamená existenční ohrožení všech plánů práce pro veřejnost. Evangelíci si totiž od počátku byli vědomi problematičnosti restitucí, v ČCE neznělo jásání a radost, když byla smlouva mezi státem a církvemi podepsána – bylo tedy rozhodnuto, že získané peníze nepůjdou na platy duchovních, ale na diakonickou péči (práce s postiženými, ve prospěch vyloučených lokalit atp.) a na vzdělávání (inu, církev Jana A. Komenského). Tuto činnost navenek ČCE chtějí zatrhnout, příliš sociálně angažovaní a vzdělaní lidé nezávislí na státu, to je nebezpečí pro každou diktaturu.

Jak znám svou církev, ČCE se z toho nebude hroutit, připustí si fakt nepohodlnosti režimu a bude podle toho jednat - bude volat o pomoc partnerské církve (jistě, ČR je bohatou zemí, ale to neplatí o církvi nebo jejím členstvu), mluvit vážněji o samofinancování. Neztratí ze zřetele, že dárcovství nesmí ovlivnit theologii církve, razanci jejího angažmá - stále si uchová kritický biblicismus (žádné stvoření světa za 7 lidských dní), lásku ke svobodě Božích dětí, otevřenost menšinám, prorocký charakter služby ve společnosti, pěstování Praxis pietatis bláznů kříže.

Pohrobci "jezovitského" myšlení by byli hloupí, kdyby si nás nevšimli.

Dobrá, děláte "bububu", tož tu je odpověď. Nebojíme se nyní vstupovat na kolbiště dějin, naše slova jsou ano, ano - ne, ne. Česká společnost nás nyní potřebuje, sloužíme jí Slovem Páně.

0
Vytisknout
3379

Diskuse

Obsah vydání | 11. 6. 2018