Bodláky Václava Duška

Halabala v Podřipsku

7. 6. 2018 / Václav Dušek

Maturitní opakovaná bída potrápila žactvo, rodiče, příbuzné – učitelé souboj vyhráli. Někdo prý září, a někdo až v září. Pomstychtivost nevyhynula, podučitelka češtiny dala maturantce za nulu, komise nic? Studentka leta studovala za jedna – u zkoušky udělala dvě drobné chyby. Učitelé chtějí přidat peníze, souhlasím, ale napadeným virem nenávisti bych nepřidal ani haléře a přes nedostatek učitelstva bych je hnal za hory, za lesy, urychlený nástup do výroby. Stojí za úvahu nevyléčitelným pedagogům odebrat titul – práce u pásu může být prospěšná. Zbaví malosti, nízkosti a povyšování se, item naparování, item růstu geniálního mozku hrozícího prasknutím. Připravovat mladé lidi do života nelze halabala, pánové a dámy! A jak v politice, holata? No, halabala, jak jinak, podřipští kverulanti!

Pozor. Prezidenta potrestat za vyzrazený novičok, vyžvanil tajemna, dědula. Velezrada na spadnutí, urválkovská pacholata kvičí. Obejdové huby plné jedu, v hlavách piliny. Vražda ruského novináře – ostuda na entou. Pamatujeme mrtvého studenta na Národní, svět plakal a služby dezinformací se válely smíchy, jak mediální papoušci kvíleli – kdo vymýšlí tato svinstva, zaslouží pohrdání – a ať dlouho žije ukrajinský prezident, vydařená herecká etuda za jedna!

V rozjitřené politické realitě není nouze o přehmaty, o vysoký stupeň diletantismu, o humorná vystoupení, tragická selhání – brněnské jeviště provokuje, svatoušci se štětí, hra odporná, znesvěcující – kdepak ale připomenout svatým z mostu, co napáchali za dlouhá léta nepravostí, jak porušovali a porušují boží přikázání, kterak se podivně zmocnili majetku i prodejem odpustků, kolik hranic podpálili, zabili tisíce nevinných, lhali, z celibátu si dělají legraci – pedofilie jim není cizí. Mýlit se je lidské, mýlí se i slušní lidé. Kdo nejde s námi, jde proti nám, kdo jde proti nám, bývá nepřítel. Diskutovat nebudeme! Hrozba! Nebudete-li držet s námi, odebereme vám dotace, alealeale, zkuste referendum, aspoň se dozvíte, jaké reakce má tato prchlivá společnost napadená viry lásky a lžipráva.

Musíme být ve střehu. Zvolená rozumbradí parta hic překvapuje neznalostí a zaostalostí. Pirátský kormidelník jest dyslektikem, hrubky jím spáchané má na svědomí choroba, no tak, přestaňte, on nemá asistenta? Anebo je asistent rovněž dyslektikem?! Výrok o dětském básníkovi Sýsovi, řeknu vám, pirátská šlechto, mlčeti zlato. A za hranicemi nasadit náhubek, abyste nevyzpěvovali odrhovačky od necek špinavého prádla před zahraniční smetánkou. Střílíte po prezidentovi a netrefíte terč, styďte se, koumáci. Prozatím zaostáváte v politickém pelotonu a vzbuzujete hořké rozpaky. Politika a politikaření není totéž. Potácíte se od leva doprava, ve středu se neudržíte. Určitě se pilně doškolujte, hrozí vám starostenský a topkařský úpadek.

Výroba k ohledání čeká i na veselého Babuše, musí poznat, vyhraněný státnický starokomik, za kolik vlastně dělný lid maká, aby přežil – nu, v politických výrobnách se to maká jedna radost. Prachy se hrnou, funkce zajišťují hladký tok příjmů – klasik řekl: Aby se někdo měl lépe, přátelé, musí se mít druhý hůře, že je to k nevíře? Nerozumujte, makejte. Pracovní podmínky u nás nelze srovnávat s bídou pouštních států, bůh zaplať. Lamželeza z dinosauřích dob, kdy pracovní hrdinství posilovalo myšlenky, rovnosti se nám už nerodí. Chování některých rádoby podnikatelských vosiček vzbuzuje nežádoucí vášně – nakopat panstvo do pozadí a bránit příchodu laciných pracantů z východu – dříve se takovým říkávalo stávkokazecká banda. Hrubá mzda je zavádějící, dostaneš na dlaň mzdu čistou – oj, no to je leckdy výhra k popukání, poplatíš, co máš, a zbydou ti oči pro pláč. Otrocké platy nemají nechat EU v klidu, anebo je pravda, že členstvím se ničeho neřeší, ba naopak? Hradní pán se domnívá, že se máme dobře – z vystlaného hnízda se pěkně mudruje, tumluje se i televizní spasitel pravdy, má blízko k lidu a smysl pro humor. Modrý velkopták se nadouval v pořadu o politických otázkách. Za oknem stála parta namakaných mlado ptáků, žádného rozdílu mezi oddílem věrných ptáčků a partou slušných lidí nevidno, a přece, jedni jsou jakýmisi utajenými fašisty, ti druzí pevnou partajní hrází, chránící moudrého modráska, moudivláčka.

O vztazích v rodinách, podnikání, politice, školství, zdravotnictví, armádě popsány stohy papíru. Zvětralé veličiny z Horní Skopičiny si mnou radostně ručky. Exkurze do minulosti, zdá se být vyčpělým strašákem; omezené společenské touhy se scvrkly do seriálových úletů, tvořivá společnost se naštěstí brání, prozatím. Bachratí vědátoři mlhavých duchovních hodnot se nám vyhřívají v televizních a rozhlasových studiích, připraveni rožnit nepřátelského protivníka i za cenu lží a pokřivenosti, komedie poslední hodinky, dodáme do každé rodinky. Nebudeme si pěstovat neústupnou opozici, rozdrolíme ji, chudinku, za pomoci dlouhých peněz, vysněných funkcí; zakladatelé sociální demokracie se v hrobech obracejí, hle, rozcupovaná partaj páchá samovraždu. Lid obecný jí nic neříká – jojo, vstali noví bojovníci, hoši jako květ, přisáti k moci se nemohou odlepit od zdrojů, nemohou opustit pozice – tlachalové se pomnožili. Tuhá politická rodina potřebuje vhodné pistolníky, nechutné katy, nezkrotné divousy, babské jedy a užvaněné bábinky nastrčené do přední řady uvadajících stran. Kdeže mokrá trička, zoufalče, vzrušuje nás politická honička, hra na schovávanou, socanská hrouda, topkařská vytrvalost, bělobradí křesťanská touha, starostenská nesolená bramboračka, pirátská do nebe volající nedovzdělanost; hrozí ptačí chřipka, opeřenci se lehce přepeří, komunisté už nejsou soupeři – rozprchlí v partajích tokají, chléb náš vezdejší zaslouží.

Halabala průvod pozdravuje Evropu – jakpak je dnes u nás doma, ptáte se, nu, nestěžujeme si.

 

0
Vytisknout
1842

Diskuse

Obsah vydání | 12. 6. 2018