Vyhlídky na trvalý mír na Korejském poloostrově jsou nyní nezanedbatelné

12. 6. 2018 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Přiznám se, že jsem Donalda Trumpa hrubě podcenil, když jsem se domníval, že jeho setkání se severokorejským lídrem Kim Čong-unem nedopadne dobře. Ačkoli obě znepřátelené země podepsaly přelomovou dohodu, v níž se Washington zavazuje poskytnout Pchjongjangu bezpečnostní záruky výměnou za demontáž severokorejského jaderného arzenálu, pouze čas ukáže, zda Spojené státy svým závazkům dostojí. Severokorejci mají totiž řadu pádných důvodů, proč Bílému domu nevěřit.   

Je pozoruhodné, že se Donald Trump dokáže do krve pohádat se svými evropskými spojenci a zároveň navazovat diplomatické vztahy s různými diktátory a autoritáři. Ať tak či onak, uzavření historické dohody mezi Spojenými státy a Severní Koreou je mnohem rozumnější počin než Trumpovy a Kimovy dětinské výhrůžky, jež mohly vyvolat katastrofální světový konflikt. A jestliže Pchjongjang již zmrazil svůj jaderný program, zastavil testy mezikontinentálních balistických raket a zničil jediný areál, kde testoval své jaderné zbraně, je nyní na Washingtonu, aby svá vzletná slova proměnil v činy. Donald Trump sice na tiskové konferenci přislíbil, že Spojené státy ukončí pravidelná vojenská cvičení americké a jihokorejské armády, ale známe své pappenheimské… 

Severní Korea - ať už si o tamním despotickém režimu můžeme myslet cokoliv - navzdory skepticismu předních amerických činitelů a tradičních sdělovacích prostředků dlouhá desetiletí usiluje o normalizaci vztahů se Spojenými státy. Leč Bílý dům, počínaje Eisenhowerovou administrativou a konče Obamovým kabinetem, nedokázal nabídnout KLDR kýžené bezpečnostní záruky a opakovaně sabotoval úsilí o uzavření mírové dohody.

Nerozumím oné hluboko zakořeněné skepsi, neboť konzistentní postoje Severokorejců jsou naprosto logické. KLDR totiž vyjednává z pozice nepoměrně slabšího hráče a samotný režim chce tváří v tvář nevoli mezinárodního společenství přežít za každou cenu. Jinými slovy, Kimův atomový pašalik hraje o svůj holý život, přičemž může hodně ztratit, ale naopak i získat.    

Donald Trump se nyní prsí dalším skvělým „dealem“ a mezinárodní analytikové opět vyjadřují pochybnosti, zda se lstivému severokorejskému diktátorovi dá věřit. Skutečnost je ale taková, že severokorejští vyjednavači v roce 2013 Američany informovali, že Kim Čong-un je připraven vzdát se atomových zbraní výměnou za bezpečnostní záruky garantované Spojenými státy. Toto stanovisko zaznělo několik měsíců poté, co Kim Čong-un obnovil jaderné zkoušky ve snaze získat spolehlivý nukleární deterrent. Podle severokorejských vyjednavačů mělo jít o dočasnou kampaň, jejímž cílem bylo přimět Bílý dům, aby začal brát Pchjongjang vážně a přistoupil na vyjednávání.  

Severní Korea měla dokonce konkrétní plán denuklearizace, který měl tři jasně definované části: KLDR nejdříve zmrazí vývoj jaderných zbraní, poté vyřadí z provozu klíčová zařízení, kde se jaderná proliferace provádí, a nakonec tato zařízení i atomové zbraně zničí. Spojené státy souběžně provedou tyto kroky: diplomatické uznání Severní Koreje, ukončení ekonomických sankcí a vojenských hrozeb proti Severní Koreji.

Washington začal brát Pchjongjang vážně, teprve když KLDR vyvinula mezikontinentální balistické rakety schopné zasáhnout území Spojených států. Klíčová je rovněž diplomatická ofenziva jihokorejského prezidenta Mun Če-ina, jehož administrativa v roce 2013 zásadně přehodnotila dosavadní nepřátelský kurs vůči Severní Koreji a zahájila s ní slibné rozhovory.

Mezinárodní analytikové a mainstreamové sdělovací prostředky by se naopak měli ptát, zda Donald Trump, který roztrhal funkční jadernou dohodu s Íránem a rozhádal se se svými obchodními partnery na summitu G7, tuto přelomovou dohodu dodrží.

Desítky let izolovaná KLDR by se nyní mohla pomalu, ale jistě začít otevírat světu, což by koneckonců mělo pomoci také Severokorejcům trpícím pod Kimovou diktátorskou knutou. A přestože je zdravá skepse na místě, jakákoliv dohoda je lepší než nikam nevedoucí drakonické sankce či fatální vojenský konflikt.

0
Vytisknout
8330

Diskuse

Obsah vydání | 14. 6. 2018