O přetvářce v české společnosti

2. 6. 2018

čas čtení 1 minuta
Když ve Vídni v 60. letech akcionisté napadali měšťacké představy o životě a o vztahu ke světu hrou s tělesnou bolesti a deformací, krví či exkrementy, byly noviny plné výpadů vůči zvráceným umělcům, kterým není nic svaté. Zasahovala policie, ničila a zabavovala se "zvrácená" díla, píše Petr Fischer. Dost se to podobá dnešní hysterii kolem hry Naše násilí, vaše násilí v Brně. K mé lítosti se do ní zapojil i profesor Osolsobě, který ve velmi apelativnim dopisu, oznamujícím jeho odstoupení z DIFA JAMU, vyjadřuje podobné znechucení z Frljićovy inscenace.


Všude kolem jsou tuny pornografie, bordely, sex on demand přes aplikaci, televize jsou plné krve, v kinech sugestivní feelies Gaspara Noe a dalším fyzicky utočících obrazů, a my se rozčilujeme nad vcelku nevinnými obrazy násilí, v němž denně (už davno otupeni) žijeme.

Přetvářka české společnosti se podobá té vídeňské tehdy, kdy se ji napadali akcionisté. Násilí vykonávali na svém těle, tak jako herci Frljićovy inscenace, a přece spokojení otupení konzumenti křičí, jako když se řeže do jejich těla. Strach před bolestí, kterou nevědomě vyvoláváme a kterou nejenom odmítáme prožít, ale na niž se ani nedokážeme dívat, natož za ni přebírat odpovědnost.

Prožíváme nyní ve veřejném prostoru něco jako "strach z akcionismu". Potřebujeme ho teď, jako tehdy Vídeň...

0
Vytisknout
10634

Diskuse

Obsah vydání | 5. 6. 2018