Vraždy novinářů nelze posuzovat podle ideologického klíče

1. 6. 2018 / Daniel Veselý

Nejapný cirkus okolo údajné vraždy ruského opozičního novináře Arkadije Babčenka přináší hned několik cenných lekcí. Ukrajinská vláda, pro kterou má z logických důvodů slabost nejeden český a západní komentátor, zahájila novou fázi informační války, což obyčejně bývá doménou Kremlu. Ruská vláda má nyní v rukou silný argumentační klacek, neboť podezřelá úmrtí opozičních novinářů v minulosti, jakož i případné vraždy ruských novinářů v budoucnu může odbýt poukazem na dětinské manipulace Kyjeva. Ilustrativní jsou též ukvapené reakce některých českých komentátorů a politiků na domnělou Babčenkovu vraždu. Ti při vyslovení jména Putin totiž rychlostí blesku ztrácejí soudnost a bezděky nahrávají na smeč prokremelské dezinformační mašinérii.    

Obsese skutečnými i neprokázanými zločiny Kremlu v české kotlince může být způsobena jednak historickým traumatem a jednak skutečností, že Putinův režim jednoduše nejde na ruku západnímu společenství. Avšak – jak už jsem psal v předchozích textech – je velice snadné, a řekl bych i pohodlné, kritizovat zlořády v zemích, kde nemůžeme nic změnit. To ale v žádném případě neznamená, že je porušování lidských práv v těchto státech tabu.

Nelze se však upínat pouze jedním směrem a okázale opomíjet mnohdy závažnější zločiny v jiných koutech světa, a to platí zejména pro autoritářské a nedemokratické režimy, které nejsou se Západem na kordy a vesele s ním spolupracují. Pokud postrádáme geopolitický balanc a podléháme umanuté ideologii, nemůžeme se vůbec divit, že těchto přehmatů umně využívají alarmistické weby v tandemu s Hradem a jeho soukmenovci. Kdyby těmto lidem skutečně šlo o dodržování lidských práv, nemohli by na ně nahlížet skrze ideologické hledí.

Podle statistiky organizace International Federation of Journalists bylo od začátku tohoto roku na celém světě usmrceno 37 novinářů a zaměstnanců v médiích. Žádná z těchto osob nebyla zavražděna na území Ruské federace. V Afghánistánu přišlo při dubnovém sebevražedném atentátu během jediného dne o život 9 novinářů a další – reportér BBC – byl zastřelen na východě země. Přitom eskalace sebevražedných útoků v Afghánistánu je v přímé úměře k eskalaci amerických vojenských operací. Je naprostým selháním českých sdělovacích prostředků, že nedokážou analyzovat tyto zjevné souvislosti. Je to důležité především proto, že se na okupaci této země dlouhá léta podílí také česká armáda. V tomto konkrétním případě máme jisté páky, jak nesmyslné vraždění nevinných osob včetně novinářů alespoň zmírnit.         

V Mexiku bylo letos zavražděno pět novinářů, v Kolumbii tři; v Jemenu, který systematicky destruuje saúdskoarabská koalice, také tři a na Izraelem okupovaných územích byli zabiti dva novináři. Třebaže tragický skon palestinského reportéra Jásira Murtaji, kterého usmrtil izraelský sniper během nedávných protestů v Gaze, byl hojně medializován, informace o vraždě jeho kolegy Ahmada Abú Husajna tamtéž se v tuzemských médiích vůbec neobjevila. Ba co hůře, čeští komentátoři a politikové se předháněli v proklamacích, že v Gaze umírali prakticky jen teroristé z Hamásu. Dovedeme si vůbec představit, že by čeští novináři oplývali tak nehorázným cynismem, kdyby šlo dejme tomu o ukrajinské reportéry zabíjené ruskými snipery?         

 

  

0
Vytisknout
3482

Diskuse

Obsah vydání | 5. 6. 2018