Bodláky Václava Duška

Krutosti k prodeji

28. 6. 2018 / Václav Dušek

čas čtení 4 minuty

Kolektivní iluze o zlatých časech se rozmáhá, imperiální neduhy a omyly apoštolských hlasatelů sílí, revolucionáři bez náznaku romantismus usilují o moc nad lidskou chátrou. Války sdělovacích prostředků doplňují politická rozhodnutí nerozhodných; vteřiny ukrajují životy běžencům, plesy vydutých naznačují, že chudoba zajímá leda pár bytostí zasažených sociálním virem. Bývalá šťabajzna straší na postu všehomíru, kormidlem dějin točí nebezpečně do zátoky zapomnění. Baba se probrala ze spánku a nyní určuje dějinná rozhodnutí bez bázně a hany. Instituty pochroumaných teorií podporující nenávist jí nahrávají – Evropou se plíží strašidlo neúcty k padlým, umučeným, zavražděným a ve žhavé poušti jsou prý vyhnáni nechtění utečenci, nu, hezké ráno, dobrou chuť, pěkné dny, hodně štěstí a zdraví, spoluobčané evropského domu plného chytráků a zahořklých domovnic!

Výšplechty pana Včeličky s převlečenými kabáty na hrbu směšnosti se mohou rovnat kancléřskému stavu. Vamp politických hříček nepostrádající bolševické iluze podvedených, pokáral nás nehodné Čechy, jak jsme zacházeli s nevinnými Branibory – ano, to my jsme začali krutou krvavou válku, milostivá paní kancléřko, stavěli výživné koncentráky, vypalovali vesnice neposlušných, věšeli ženy i muže, přidali děti; šelmička se asi chtěla vykoupit přijatými migranty. Krutost při divokém odsunu, nu prosím, proti gustu žádný dišputát. Vrah zůstane vrahem, debil debilem. Máme bezpočet příkladů naší poválečné odpuzující hanby, lstivé, hanebné i jemné vražedné propagandy – kdo nejde s námi, jde proti nám, vy nemehla!

Frenetické potlesky provázely manifesty nesmiřitelné síly i odhodlání skoncovat s minulostí, zavést do života milionů maximální idealismus. Laboratorní iluzorní bolševismus s nelidskou tváří pronikal do rozpolcených společností urputněji než rakovinové buňky; kapitalističtí dravci cupovali nabídnutou kořist. Gestapácké metody si osvojili ti nejčistší z čistých spoluobčanů a hájili neochvějně i neomylně poválečné uspořádání; mozky revolucí vždy zasáhne spravedlivý trest, uhynulé myšlenky se kupí v knižním tratolišti, hesla skomírají, dutohlavové přešaltují rychlost výsostné poslušnosti i bezbřehé loajality.

My se učíme rychle a ochotně. Nepotrestaní sadističtí holomci spočinuli v hrobech. Hříchy nebývají věčné. Vzpomínky jsou droleny za účasti žijících otroků bažících po klidu a míru, ochotně naslouchajícím bezuzdným lžím – dny práce i snění o lepším živobytí odsouvají staré křivdy na okraj společenského zájmu, ohavnosti bývají vytěsňovány, zapomínány – nechte už konečně na pokoji minulost, starejte se o přítomnost! Mouřeníni neustále konají dobro. Musíme se slušně a blahobytně upíchnout, vzpomínky zapíchnout do hnojiště neřestí, konstantní krize obejít, vyvětrat promořený prostor zatuchlého kolonialismu, vleklého kapitalismu, nepovedeného socialismu; ústavy choromyslných rozkvétají. Opožděné potlesky bývají kontraproduktivní.

Vyhořelo palivo pokroku, neztrácejme naději!

Novinářské telecí páchlé toto vsadilo na hravé loto – poučilo nás o našem velkém hříchu spáchaném na bývalých spoluobčanech v poválečném krvavém chaosu. Mizera nemytý, Lidice a Ležáky mu nic neříkají, individualista s pohnutou minulostí záškodníka všude zasmrdí a pokračuje v krasojízdě, chvíli tu a chvíli tam – kdo platí, tomu vyhovím. Točíme se v začarovaném kruhu náhod. Žijeme rychle a nezodpovědně. Plundrování vodních rezervoárů nese smrt. Krutosti nás podle vědeckých kapacit vbrzku čekají. Opravdu? Bez chleba se nedá žít, jak se kdysi zpívalo – a co bez vody, přátelé. Prozatím se usmíváme, příroda na nás nedosáhla. Desatero o vodě ničeho nás nestojí.  Voda je život, je dar. Patří všem. Neznečistíš ji, není ke kupčení, kapka má cenu zlata, budeš ji opatrovat, budeš ji šetřit, nebudeš jí plýtvat, budeš ji ctít nade vše!

Život je jinde! Všeobsažné reklamy neúnavně, zběsile, a čím dále hloupěji obtěžují – reklamy nežeru – aspoň vím, co nebudu kupovat. Nu, člověk, to zní krutě, takže chutě za štěstím. Posedlí duchem černého zmaru hledíme k blikotajícím hvězdám, krutosti pěstujeme odborně, vytrvale, láskyplně. Vítej mezi námi, koťouchu, spravedlivými otrapy.

 

 

 

0
Vytisknout
8098

Diskuse

Obsah vydání | 3. 7. 2018