Evropská unie je dlouhá léta tvrdě antiimigrantská nehledě na irelevantní českou vládu

2. 7. 2018 / Daniel Veselý

Z článku Bohumila Kartouse explicitně vyplývá, že se přední evropští lídři, konkrétně německá kancléřka Angela Merkelová, na rozdíl od Babišovy vlády snaží konstruktivním způsobem vypořádat s následky takzvané uprchlické krize, třebaže prozatím neúspěšně. Jenže Evropská unie na summitu o migraci pouze potvrdila svou standardní politiku, spočívající v zastrašování migrantů a uprchlíků a jejich zadržování v bezpečné vzdálenosti od evropských břehů. Patrně by bylo nejlepší, kdyby se všichni ti nešťastníci utopili ve Středozemním moři. Teprve pak by Evropané konečně měli důvod k úsměvu.

Ačkoli s Bohumilem Kartousem  souhlasím, že valná část české veřejnosti není schopna dekódovat irelevantní postavení Babišovy vlády v Evropské unii, mám za to, že je předním evropským politikům osud migrantů a uprchlíků naprosto ukradený. Imigrační politika EU stojí na jednoznačném konsensu, jehož leitmotivem je neustálé házení klacků pod nohy migrantům a běžencům ze zemí globálního Jihu. Tento konsenzus narušila teprve až německá kancléřka Angela Merkelová, když v roce 2015 otevřela hranice své země nešťastníkům prchajícím z válkou rozvrácené Sýrie. Tehdy však v sousedním Rakousku a Maďarsku probíhala neúnosná humanitární krize a kancléřka ukázala vlídnou tvář možná proto, aby získala cenné politické body.  

Merkelová svou pověst velkorysé političky s otevřenou náručí hned následující rok pohřbila podpisem kontroverzní migrační dohody mezi EU a Tureckem, již ostře kritizovaly přední lidskoprávní organizace. Německá kancléřka však tuto dohodu zuby nehty bránila a označila ji za inspiraci pro obdobné smlouvy s africkými zeměmi, jež byly posléze ratifikovány. Evropské vlády v čele s Německem a Švédskem v letech 2016 a 2017 deportovaly stovky Afghánců do jejich letitým konfliktem rozvrácené domoviny, přičemž někteří z nich byli poté doma usmrceni při pumových atentátech. Amnesty International Německo a další evropské země obvinila z porušování mezinárodního práva, neboť tyto osoby byly deportovány zrovna v době, kdy si konflikt v Afghánistánu vybíral na civilistech nejvyšší daň za několik uplynulých let.   

Mýtus otevřené Evropy vyvrací nejen Amnesty International, ale i další mezinárodní organizace, namátkou Oxfam a Lékaři bez hranic. Představitelé posledně jmenované organizace odsoudili společné úsilí Evropské unie a afrických diktatur zastavit migrační vlnu do Evropy, protože udržuje v chodu koloběh lidské mizérie. Lékaři bez hranic nakonec na protest odmítli přijmout finanční prostředky od EU, třebaže je tato podpora nezanedbatelná. Je proto naprosto absurdní, že čeští bojovníci proti migraci dokázali s úspěchem německou kancléřku vykreslit jako nezodpovědnou vítačskou mutti, jež na starý kontinent přivolala morovou ránu v podobě uprchlické krize, když Merkelová v reálu iniciovala a realizovala silně antiimigrační dohody s Tureckem a několika africkými státy a nechala deportovat afgánské uprchlíky do válečné zóny.   

Evropská unie v rámci svého ostudného tažení proti migraci z globálního Jihu dokázala vybudovat sofistikovaný zastrašující aparát mající na svědomí nezměrné utrpení. Podle antropologa Nicholase de Genovy existuje zjevná korelace mezi úmrtím desítek tisíc migrantů a uprchlíků a intenzivní militarizací a fortifikací vnějších hranic EU. Výzkumník konstatuje, že žadatelé o azyl z Blízkého východu a Afriky jsou obětí strategických politických rozhodnutí, otevřeného rasismu a v neposlední řadě dědictví evropské koloniální politiky.  

Vrátíme-li se zpět k dohodě-nedohodě o migraci, k níž evropští lídři nezávisle na xenofobním Babišově kabinetu dospěli minulý týden, zjistíme, že chronický morální deficit starého kontinentu vedle odsudku lidskoprávních organizací dokládají také pobouřené reakce progresivních komentátorů. Novinář Owen JonesGuardianu snáší odpovědnost za takzvanou uprchlickou krizi na hlavy evropských lídrů, přičemž tato dohoda podle jeho mínění symbolizuje ještě nelidštější přístup k migraci než předchozí smlouvy uzavřené s represivními režimy a tápaní kolem kvót. Nick Dearden z organizace Global Justice Now unijní dohodu bez okolků přirovnává k otřesné imigrační politice Trumpovy administrativy a zároveň připomíná, že Evropská unie se na migračních tocích podílí prodejem zbraní do konfliktních zón, iniciací válečných konfliktů a implementací katastrofální ekonomické politiky.

Babišova vláda a její soukmenovkyně ve Visegrádské skupině tedy mohou slavit pofidérní vítězství nad Německem a dalšími „zodpovědnými“ státy EU. To však nic nemění na skutečnosti, že imigrační politika Evropské unie je dlouhá léta tvrdě antiimigrantská – třebaže si čeští odpůrci migrantů a uprchlíků myslí pravý opak. Nyní je král nahý a tito lidé si musejí nalézt jiný objekt, do něhož budou projikovat svou vlastní nejistotu, strach a frustraci.

1
Vytisknout
4192

Diskuse

Obsah vydání | 9. 7. 2018