Věrozvěstové a Hus jako symboly prostupnosti

5. 7. 2018 / Boris Cvek

čas čtení 2 minuty
Jsou lidé, kteří vidí svátek věrozvěstů a svátek Jana Husa, jak tak následují hned po sobě, jako vyjádření dvou neslučitelných národních tradic: té katolické a té protestantské. Nic proti jejich neslučitelnosti, obě ty tradice ve své neslučitelnosti jsou obohacující. Jejich neslučitelnost je jedním z projevu neredukovatelnosti národa na nějaké homogenní „tradiční hodnoty“. Pokud o minulosti českého národa ovšem ještě vůbec někdo z těch, kdo se k ní hlásí, něco ví.


Na druhou stranu se mi zdá paradoxní, že by právě z východu a z doby nerozdělené církve přicházející věrozvěstové měli být symbolem katolické tradice v tom, v čem se odlišuje od jiných tradic. A stejně tak je podivná představa, že by horlivý katolický kněz, mentálně hluboce ponořený ve středověké scholastice, měl být symbolem reformace. Hus a věrozvěstové jsou pro mne symbolem opaku, totiž překračování hranic a přelívání vlivů, symbolem rozhraní epoch a říší, symbolem prostupnosti.

A možná ještě důležitější aspekt mi připadá na mysl při tomto veskrze šťastném sousedství dvou svátků zároveň křesťanských i národních, totiž dějiny. Dějiny jako nesouměřitelnost otázek a odpovědí, potřeb, které dávají smysl v různých od sebe časově vzdálených situacích. A dějiny jako politický rámec, bez kterého nelze pochopit ani duchovní problémy dané doby. Příběhy věrozvěstů i Husa by se nestaly, kdyby nebyly vyjádřením politické situace, společenských napětí a potřeb. A stejně tak je to s interpretacemi těchto příběhů.

Pro mnohé to může být skličující pocit, že jejich pravda je produktem dějin, že jejich pravda se stala jejich pravdou tím, že se někdy a někam narodili. Kdyby se narodili o sto nebo tisíc let dříve, nemohli by mít tu pravdu, kterou dnes mají. Mysleli by úplně jinak. Ale podle mne je právě tohle to skutečné duchovní cvičení, ta skutečná pokora před Bohem, to skutečné docenění lidské vrženosti do dějin a lidské potřeby spásy. Tato perspektiva při přemýšlení nad Husem a věrozvěsty umožňuje myslet více na Boha v jejich příběhu než na ně samotné, což pak vede k tomu, že konfesní neslučitelnost, sama produkt politických dějin, jaksi postupně přestává zaclánět výhledu do nebe.



0
Vytisknout
8824

Diskuse

Obsah vydání | 10. 7. 2018