Terry Gilliam o pomíjivosti, odpovědnosti a životní zkušenosti

3. 7. 2018 / Jan Čulík, Dominika Švecová

čas čtení 7 minut






Jednou z největších událostí letošních Karlových Varů bylo bezpochyby promítání filmu Terryho Gilliama, animátora, grafika, filmového tvůrce a režiséra Muž, který zabil Dona Quijota. Šokujícím obviněním poměrů v západním anglosaském filmovém průmyslu je skutečnost, že Terry Gilliam se snažil najít pro výrobu tohoto filmu financování a realizovat ho celých 29 let!   Je pravda, že výroba filmu byla postižena mnohonásobnou smůlou, Gilliam se ho pokoušel natáčet osmkrát, avšak hlavním problémem bylo vždycky financování - Gilliam, původem Američan, se nikdy netajil s tím, že hollywoodští producenti jsou blbci. Hovoří o tom i v interview, které poskytl před čtrnácti lety Janu Čulíkovi na Letní filmové škole v Uherském Hradišti.

 

Dokončený, více než dvouhodinový Gilliamův Don Quijote je skutečnou tour de force. Gilliam, původně tvůrce kreslených sekvencí pro klasickou britskou televizní komedii z šedesátých let, Monty Python, má obrovský, originální vizuální talent. Je nepřekvapivé, že konečné financování jeho filmu skoro vůbec nepochází z anglosaských zemí, ale peníze přišly z hispánského světa, ze Španělska a z Portugalska. Film se také, přirozeně, odehrává ve Španělsku a španělská, silně vizuální, barokní tradice, hraničící se surrealismem a občas do něho vyloženě přecházející, slouží Gilliamovi jako přesvědčivá metafora zmatku a děsu lidského světa, zejména v současnosti.

I když je film především poctou a ztvárněním klasického díla Cervantesova, odehrává se v současnosti a najdeme tam celou řadu kritických postřehů vůči dnešku. Ať už jde o cynismus, sobectví a idiocii filmových producentů a finančníků, nezměrnou moc a zkorumpovanost ruských oligarchů či idiocii dětinského Donalda Trumpa.

Film je ale především o pomíjivosti, odpovědnosti a životní zkušenosti. Je zjevným autobiografickým svědectvím sedmasedmdesátníka, který filmem říká: Podívejte se, vydal jsem se na svou životní dráhu. Něčeho jsem se snažil dosáhnout. Výsledek se mi vymkl z ruky. Je nepřesvědčivý, a ačkoliv jsem celý život dělal je pořád znovu a znovu tutéž věc, co jsem uměl, jen málokdy z toho vzniklo to, co jsem zamýšlel. Svět je nezvládnutelný a nevypočitatelný. Všechno, co se děje, se pak ve variacích znovu a znovu opakuje.

Snímek začíná scénou při natáčení nové verze Dona Quijota, kdy se fiktivní rytíř pod zrakem filmových kamer vrhá proti větrnému mlýnu, který považuje za nebezpečného obra. Pak se seznamujeme s cynickým anglosaským výrobním štábem i s relativně mladým režisérem Tobym, jehož jeho stále přítomní anglosaští - i japonští - investoři a producenti považují za "génia" a tolerují mu jeho filmařské vrtochy. Toby má zjevné Gilliamovy autobiografické rysy. Tobym se Gilliam ohlíží za svým životem: Co jsem to udělal? Co jsem to napáchal?

Jenže během natáčení se na scéně objeví cikánský prodejce DVD a mezi nimi Toby objeví svůj první, černobílý, celovečerní film, také o Donu Quijotovi, který shodou okolností natočil před více než deseti lety v nedaleké španělské vesnici. Objevuje se zde důležitý meme: v životě pořád děláme jedno a totéž. Jsme určeni charakterem svého nadání a svým postojem ke světu.  A pak film tematizuje velmi důležitou věc: otázku filmařské odpovědnosti.

Režisér Toby se setkává se svou někdejší hlavní ženskou hvězdou, tehdy jen patnáctiletou, jíž expozice v mezinárodním filmu radikálně změnila a vlastně zničila život. Už nemohla zůstat vesnickou pastevkyní a stala se mezinárodní prostitutkou, posléze kurtizánou bohatého ruského oligarchy, který si v této oblasti ve Španělsku koupil luxusní středověký zámek, zařízený s neuvěřitelnou gilliamovskou extravagancí.

A stejně vážně byl filmařskou zkušeností postižen místní švec Javier, jehož před deseti lety angažoval režisér Toby jako herce pro roli Dona Quijota.

To, že účast ve filmu vám nenávratně změní život, vím z vlastní zkušenosti. Někdy v sedmé nebo osmé třídě základní školy byl můj nejbližší kamarád ve třídě, Zdeněk Antoš, krátce angažován pro vystoupení v jednom dětském pořadu Československé televize. Pořad se odvysílal a byl dávno zapomenut - na nás třináctileté a čtrnáctileté kluky však měla tato televizní zkušenost neuvěřitelně silný dopad, o němž televizní pracovníci určitě nevěděli. Oba jsme se vášnivě dali na film.

A stejně obrovský vliv mělo Tobyho angažmá pro roli Dona Quijota na místního španělského vesnického ševce Javiera. Ten na mnoho let přijal roli Dona Quijota jako svou skutečnou identitu a když se s ním po letech režisér Toby setkává Javier ho jako Don Quijot pasuje na svého sluhu Sancho Panzu a navzdory Tobyho protestům projdou v těchto rolích mnoha dramatickými zkušenostmi.

Zpočátku je to tak, že filmový režisér určí svým hercům roli. Jenže - jak to dobře ví Milan Kundera - režisérům úmysl se vždycky vymkne z rukou, postavy oživnou, žijí svým vlastním životem, a samy začnou režisérovi diktovat okolnosti, jak se má chovat.

Navzdory všem dramatickým peripetiím a vyhýbání se děsivým nebezpečím, která Tobyho-Gilliama na jeho cestě filmem-životem postihují, je zjevné, že nebezpečná hazardní jízda životem byla něco, co si Gilliam vášnivě užil. V závěru filmu, po smrti Don Quijota-Javiera, přebírá Toby jeho roli a znovu útočí na tři děsivé obry ztělesňující se realisticky v jeho imaginaci - je to jen větrný mlýn. Když z točící se lopatky větrného mlýnu, na niž útočil, Toby spadne a jeho dívka, s kterou utekli ze zámku ruského oligarchy, se ho po omráčení snaží přivést k životu, Toby očekává s vášní a zaujetím ještě "mnoho pozoruhodných dobrodružství".

Nevíme, jestli sedmasedmdesátiletý Terry Gilliam ještě někdy natočí nějaký celovečerní film. Ať je tomu jakkoliv, Muž, který zabil Dona Quijota, je naprosto důstojnou tečkou za jeho celoživotním dílem. Vypovídá o šílenství i kráse dnešního světa za pomoci výjimečně imaginativních gilliamovských obrazů a dějových zvratů. Film jde v České republice tento týden do distribuce. Určitě si ho nenechte ujít. Povede vás k zamyšlení nad významem vašeho vlastního života. 

0
Vytisknout
11545

Diskuse

Obsah vydání | 10. 7. 2018