Jan Švankmajer a jeho výhost světu

2. 7. 2018 / Jan Čulík


Nejnovější a podle Jaromíra Kallisty prý už určitě poslední celovečerní film Jana Švankmajera Hmyz (2018) je originální, inovativní a pozoruhodnou poctou  dramatu bratří Čapků Ze života hmyzu. Film zaznamenává divadelní zkoušku skupiny ochotníků, kteří se snaží hru uvést na jeviště: hrají dřevěně, neprofesionálně a šlendriánsky a někteří z nich se na zkoušku sobecky vůbec nedostaví. Autoritativní režisér hry (Jaromír Dulava) zkouší scénu s manžely chrobáky, kdy samec chrobák uvádí svou těhotnou samičku do nového bytu a nad ním jásá, jásá i nad tím, že se byt uvolnil, protože předchozího držitele bytu napíchl na trn útočný pták. Druhá zkoušená scéna je scénou s larvou, kterou ovšem jiná postava hry s chutí sežere a zkonzumuje.
 
Švankmajer zpracová úrovky z dramatu bratří Čapků s obrovskou profesionalitou a elegancí. Pesimistické poslání hry Ze života hmyzu kritizuje sobectví, ničivou nenažranost a posedlost majetkem. Švankmajer toto čapkovské poslání rozšiřuje - je tomu, jako by v tomto svém konečném odkazu lidstvu se plně distancoval od hrůz lidské a zároveň i celé biologické existence na této planetě. Jako by se vracel k úvahám filozofů, podle nichž byl biologický život na této planetě stvořen jakýmsi demiurgem, zločinným bohem nebo ďáblem, protože přežití všech biologických druhů závisí na jejich neustálém vraždění - požírání za živa v nesmírných bolestech jinými biologickými druhy. Vraždění, sobectví a nezřízená konzumace se zdají být základními principy, na nichž je tento svět zařízen.

I v předchozích Švankmajerových filmech jsme zaznamenávali, že Švankmajer kreslí lidský svět s ošklivostí: zejména se soustřeďuje na nejrůznější tekutiny, tkáně či kaše, které jsou ve snímaných detailech odporné, které však člověk ke svému přežití potřebuje. Ve filmu Hmyz se, jak se zdá, Švankmajer od biologického světa distancuje stoprocentně. Odporní jsou nejen sobecké a vraždící procesy, které film zobrazuje, ale i všechny postavy filmu.

A při tom měl Jan Švankmajer   jeden geniální nápad. Ten vznikl až při realizaci filmu, jak v Karlových Varech vysvětlil producent Jaromír Kallista. Celým filmem Jan Švankmajer jeho děj brechtovsky zcizuje, neboť natáčené scény prostříhává záběry zaznamenávající, jak se film natáčí, a svými komentáři.Dokázal tím pozoruhodnou věc: hrůzy, vraždění a nechutnosti se nedějí jen na jevišti a během natáčené divadelní zkoušky, ale postihují celý realizační tým. Švankmajer tím přesvědčivě argumentuje: To, co ve filmu zobrazujeme, není fikce - týká se to nás všech - jsme do těchto hrůz všichni zataženi. Ironické je používání předehry ze Smetanovy Prodané nevěsty, i árií jako "Věrné milování". (Připomíná to trochu  inscenace absurdních her Václava Havla v Divadle Na zábradlí v šedesátých letech, které byly   ironicky uváděny zpotvořenými hudebními citacemi ze Smetany.)

Švankmajerův film Hmyz je skutečnou tour de force. Jako obvykle, jeho dílo ční vysoko nad ostatními českými filmovými tvůrci. Je důstojnou poctou klasické hře bratří Čapků a jejich text originálním a působivým způsobem obohacuje z hlediska zkušenosti lidstva z oněch děsivých přibližně devadesáti let, které uplynuly od vzniku původní hry.
0
Vytisknout
2158

Diskuse

Obsah vydání | 10. 7. 2018