Další humanistický film o díle energické a schopné mladé ženy: Rumunsko jako Česko?

2. 7. 2018 / Jan Čulík

Foto: Rumunská divadelní režisérka s cenzorem

Aktualizace: Tento film získal v Karlových Varech letos hlavní cenu. Udělení hlavní ceny je naprosto zásadním potvrzením od karlovarského festivalu, že zásadně a důrazně protestuje proti nacionalismu, národovectví, fašismu, populismu a rasismu. Souhlasíme a výrazně podporujeme tento postoj.

Dalším vysoce aktuálním humanistickým filmem, jímž se dramaturgie letošního karlovarského filmového festivalu znovu vzdorně postavila proti ničivému rasismu, populismu a nacionalismu, byl vynikající  stočtyřicetiminutový pseudodokumentární film rumunského režiséra Radu Judeho s názvem Je mi jedno, jestli se zapíšeme do dějin jako barbaři.

Tento hraný film sleduje pseudodokumentární, goddardovskou formou mladou bukurešťskou divadelní režisérku a autorku veřejných performancí, které vadí, že v sílící atmosféře nesnášenlivosti vůči jinakosti, populismu, nacionalismu a rasismu se zamlčuje skutečnost, že fašistická vláda rumunského diktátora Antonescua během druhé světové války při svých výbojích do Besarábie a na území nynějšího Ruska hromadně vyvražďovala civilní židovské obyvatelstvo. Rumunská armáda podle historických pramenů vyvraždila statisíce židů. Rumunsko bylo po Hitlerově vražedném režimu druhým nejvražednějším režimem, který páchal genocidu židů.

Film napínavou formou prezentuje historický výzkum režisérky a jejích divadelních spolupracovníků. Dochází k vážným diskusím, do nichž se zapojuje i vedoucí pracovník bukurešťských kulturních institucí, který projevuje silné cenzurní tendence a snaží se realizaci projektu zabránit. Paralely mezi českým a rumunským vnímáním skutečnosti jsou téměř absolutní. Potíž je, že Rumuni se ve své vlastní historii prezentují jako oběti a přiznat, že po statisících vyvražďovali za druhé světové války židy, je v dnešním Rumunsku svatokrádež. Konec konců, jak argumentuje vedoucí kulturní pracovník v debatách s režisérkou, proč obviňovat naše předky? Proč upozorňovat na masakry, které proběhly v historii? Zabrání se tím snad dnešním masakrům v Sýrii či jinde na světě?

Kompars, který režisérka pro svou performanci na hlavním bukurešťském náměstí potřebuje, protestuje: "Vy jste mezi nás zahrnula i Cikány! My nechceme být spojováni s Cikány. Vy mentalitě Rumunů žijících na venkově tady ve městě vůbec nerozumíte! Lidé z rumunského venkova nechtějí být ve stejné skupině s Cikány. Utvořte pro ně samostatnou cikánskou skupinu! To není rasismus! Jeden z mých nejbližších kamarádů je Rom!"

Podobnost s českou argumentací je čistě náhodná.

Navzdory všem protivenstvím se nakonec performance na hlavním bukurešťském náměstí přece jen uskuteční. Herci představující dobové rumunské vojenské a politické předáky z doby druhé světové války přednesou ostře rasistické protižidovské projevy, "Musíme je zničit dříve než zničí židé nás!" Dav židovských civilistů před  zraky diváků je zahnán do stodoly a upálen v ní zaživa.

Značná část přítomného publika tomu tleská. 
0
Vytisknout
2339

Diskuse

Obsah vydání | 10. 7. 2018