Nedotýkejme se jemnocitu populistů, mohli by se zvrhnout ještě více...

Dehumanizace vážně ohrožuje budoucnost západní společnosti

29. 6. 2018 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Nejde o planou poplašnou zprávu. S tím, jak populisté začali legitimizovat svou vylhanou, propagandou na vůči digitálním médiím bezbranným voličům zduřelou politickou agendu napříč severoatlantickým prostorem, se začalo rychle měnit společenské klima. Část společnosti je zcela vážně přesvědčena o tom, že zvěrstva typu odtrhávání malých dětí od rodičů lze obhájit vlastními zájmy. Varovně se rozostřuje hranice mezi přijatelným a nepřijatelným, což otevírá dveře krutosti a "příšerám z podzemních prostor", které jsme se jako rozvinutá civilizace traumatizovaná donedávna žitou zkušeností hromadných genocid globálního charakteru 20. století naučili krotit. Trauma odchází s očitými svědky, šílenství prosakuje na povrch. Považte, co napsal jeden čtenář, vysokoškolský pedagog, redakci Britských listů...
"Největším problémem Čulíka a spol. je zatrvzelé omítnutí byť i jen vzdáleně se zabývat argumenty protistrany. Odbude to tím, že je označí za "blbosti" a jejich nositele za "fašisty", které je třeba udat a zavřít. Místo racionální argumentace zná jen démonizaci, strašení, výhrůžky, citové vydírání a další úskoky. Čtenáři to samozřejmě prohlédnou a odmítnou. Pokud by byl Čulík seriózní novinář, dokázal by např. věcně rozebrat jednotlivé argumenty a tvrzení např. v tomto "fašistickém" videuAle to by on nikdy nedokázal, jen by zuřil, třeštil, strašil, apriori odmítal a hysterčil. Čulík nepochopil jednu zásadní věc: pokud určité argumenty a skutečnosti budeme zamlčovat a démonizovat, takže si nikdo "normální" nedovolí je vyslovit, zmocní se těchto argumentů extremisté nebo neskrupulózní podvodníci, kteří nemají co ztratit. Pokud si žádný "slušný" politik či novinář nemůže dovolit např. kritizovat muslimské imigranty, aniž by byl mainstreamem ostrakizován, přijdou lidé jako Nigel Farage, Tomio Okamura nebo Tommy Robinson nebo ještě mnohem zajímavější figury.

Problém je, že údajná americká "naštvaná matka", která hovoří v odkazovaném videu, mluví jazykem totalitní propagandy: definuje celou skupinu imigrantů z centrální a jižní Ameriky jako kriminální živly, které se neštítí používat svých dětí jako zbraní, neštítí se posílat je bez pozvání do cizích zemí s cizími dětmi, neštítí se předstírat, že jsou rodiči dětí, které jejich dětmi nejsou. A proto, jak uvádí je třeba odmítnout jakoukoliv odpovědnost, nebrat žádné ohledy a ochraňovat vlastní zájmy před tímto nebezpečím, což je opakováno v drobných obměnách stále dokola, což je osvědčená propagandistická technika.

Připomeňme si je krátce, že Donald Trump opakovaně odmítl odsoudit setkání rasistů, prokazatelně nejzhoubnější ideologie současného západu, a místo toho se snažil bagatelizovat výboje nebezpečných, agresivních frustrátů tím, že došlo k "nenávisti, bigoterii a násilí na mnoha stranách"

Jistě, Trump je krajní populista, dá se to čekat. Nicméně náš pisatel je inteligentní vysokoškolský učitel, který nicméně - navíc z pohledu od imigrace izolované ČR - věří podobnému narativu. A není to úplná výjimka. Naopak, z jiných zdrojů se dozvídám, že míra servility či zbabělosti v akademickém prostředí je nebezpečně vysoká, řada akademiků prostě následuje současnou politickou situaci a zdráhá se otevřeně vystupovat proti populistovi Zemanovi, naopak se snaží vlísat do přízně. Spousta lidí, z přesvědčení či z vypočítavosti, prostě začala brát chorobné a v konečném důsledku kriminální názory extremistů jako "věc k diskusi", což je právě ten nebezpečný okamžik, kdy se nepřijatelná stává přijatelným. A navíc ještě požadují po ostatních, aby se tomuto diskursu přizpůsobili, což efektivně povede k revizi základních principů naší společenské existence.

Přistoupit na to by znamenalo rezignovat před tupým populismem, za nímž čile vykukuje nacionalismus, rasismus, machistické tendence a další hezké věci, o nichž jsme se domnívali, že jsme se s nimi dokázali dostatečně vypořádat. To samozřejmě neznamená, že by politici (ti skuteční, tzn. odpovědní, nikoliv paraziti přisátí k moci) neměli vysvětlovat lidem náchylným podlehnout propagandě skutečnost. Je to jejich povinnost, narůstající s úspěchem populismu. To je ale rozdíl: ani v takových diskusích není možné, aby ustupovali demagogické propagandě a dělali kompromisy tam, kde si to populistická propaganda, nepřímo odkazující k xenofobním ideologiím, přeje. Pokud na to přistoupíme, prohrajeme s blbostí.
 
0
Vytisknout
4204

Diskuse

Obsah vydání | 3. 7. 2018