Vláda s nulovým potenciálem pro zahraniční politiku

Pocheche nad českou politikou

29. 6. 2018 / Bohumil Kartous

čas čtení 5 minut
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Je třeba sebrat odvahu a podívat se pravdě do očí: Budoucnost ČR není skryta uvnitř Blaníku. Je rozprostřena v mezinárodních politických a ekonomických vztazích, je závislá na české příslušnosti k EU a dalším mezinárodním uskupením, které kotví nestabilní českou identitu v západním kulturně-politickém prostoru a zajišťují alespoň jakýsi strach deprivantů ochotných obětovat cokoliv veřejného ve vlastní prospěch, aby se báli vnější autority. Česká politika tomu ale vůbec neodpovídá. Česká politická reprezentace totálně přizpůsobuje svou zahraniční politiku jakémusi přihlouplému předstírání "boje se zlou EU". Lidé, které v zahraničí nikdo nebere vážně, a oni to vědí, se dovnitř tváří, že vlastně hrdinně bojují za zájmy ČR. Nejenže za ně nebojují, oni jdou výrazně proti nim. A je jim to naprosto jedno. 


Staronový premiér Andrej Babiš se kdysi chlubil, jak excelentní bude dělat zahraniční politiku. "V Bruselu mě dobře znají, mluvím čtyřmi jazyky." Ano, v Bruselu pana Babiše znají. To je ten pán, jemuž na Slovensku potvrdili příslušnost ke komunistické tajné policii a v ČR, kde je oligarchou a premiérem, je proti němu vedeno trestní stíhání za zneužití evropských peněz. Nemůžete mít lepší vizitku v Bruselu, než má Andrej Babiš. Snad jenom český prezident dokáže trumfnout českého premiéra v reputačním pocheche. Na seznam pravicových radikálů to Andrej Babiš ještě nedotáhl.


S takovou reputací můžete ovládat deset jazyků na akademické úrovni a v Bruselu se s vámi nebude bavit ani vrátný v sídle Evropské komise. Tohle je prosím mezinárodní vizitka českého premiéra: populista zarputile "bojující" s imigrací (jakkoliv tím zemi vede do izolace uvnitř EU), který menšinovou vládu staví na podpoře komunistů, stíhaný pro podvod, potvrzený na Slovensku jako registrovaný člen StB. 

Aby toho nebylo málo, tak Andrej Babiš - naprosto nepochopitelně - drží tvrdou populistickou linii společně s dalšími oportunisty střední Evropy: místo, aby jel do Bruselu, kde ho tak dobře znají, mluvit o postoji české vlády k imigraci a obhájit ho, je-li o něm tak přesvědčen, on se "prostě nezúčastnil". Reakce přišla rychle: Emmanuel Macron označil "hrdiny" z Visegradu za sobecké státy, které musejí počítat s finančními sankcemi za svoji zabedněnost. Postoj Německa a dalších představitelů "staré EU" bude více méně podobný, bez ohledu na to, zda bude nebo nebude kancléřkou Angela Merkelová. Naopak, pokud Merkelová nebude, a je to s ohledem na vývoj událostí dost pravděpodobné, pozice Česka se v EU může ještě zhoršit. Češi se kvapem posunují do role evropského párie, nicméně celá česká politická reprezentace, bez ohledu na vládu či opozici, se bude nadále tvářit, jako že jdou od jedné vítězné bitvy ke druhé. Totální pitomost, ČR si vší silou podřezává větev, ale tváří se u toho, jako kdyby vyhrála eurojackpot.

Co víc, nejde jen o dotace, na kterých je dnes závislá česká infrastruktura, místní rozvoj, vzdělávání a mnoho dalších oblastí. Jde o to, že Česká republika se chová naprosto sebevražedně s ohledem na svou ekonomickou závislost na EU, zejména na Německu, kde mimochodem Andreje Babiše vysloveně milují. Natolik, že se s ním německá kancléřka pravděpodobně nikdy nebude chtít nechat vyfotit při společné schůzce.

Teď si představte, co udělá Německo v okamžiku, kdy Donald Trump naplní své hrozby a uvalí na německá auta clo, jakkoliv je zatím řeč "jen" o automobilech vyšší třídy. Německo má nulovou motivaci k tomu řešit situaci jinak, než že ztráty s tím spojené přenese na milé Čechy a další země, do kterých dislokovalo práci. Přitom má ČR na krku prognózu, že se tak stane bez ohledu na Trumpovy výstřelky.

Kvůli naprosté pomatenosti z veřejné hysterie nad imigrací a nějakým 1 200 azylantům, kteří by na základě kvót přišli do ČR, čeští politici naprosto sebedestruktivně riskují, že země, na nichž jsme ekonomicky závislí, také vztyčí svůj prostředníček, když my s ním tak dlouho a tak okázale máváme. 

Tlusté roky přitom končí. Nedávná intervence České národní banky zpřísňuje podmínky pro poskytování hypotečních úvěrů, což postihne zejména mladé rodiny spadající do střední třídy. Odhady hovoří o dvaceti procentech domácností. Tento krok je odůvodněn "přehřátím" hypotečního trhu a evidentní obavou ČNB, že praskne bublina vysoce předražených nemovitostí. To vůbec neznamená, že nedojde na částečnou krizi způsobenou snížením mezd v případě propadu ekonomiky. Česká ekonomika přitom už nemá kam růst, s naprosto mizivou nezaměstnaností a chybějícími pracovními silami je na svých limitech. Zatímco při pravděpodobném propadu rychle poklesnou příjmy, cenová hladina se bude optimalizovat mnohem pomaleji. Krom toho, klesá důvěra v českou ekonomiku, což je vyjádřeno další intervencí ČNB na podporu překvapivě oslabující koruny.

Česká vláda, celá česká politická scéna by měla sebrat na hromadu když ne všech pět, tak alespoň to, co má k dispozici a začít jednat ve prospěch České republiky. Ten neskutečně idiotský smog, plný marginálních diskusí nad nesmysly a podružnostmi, už musí konečně skončit. Pokud ne, doplatíme na to velmi bolestně. Kdo to ale v ČR skutečně vnímá?

0
Vytisknout
11428

Diskuse

Obsah vydání | 3. 7. 2018