Jak nebojovat s nenávistí a strachem

8. 6. 2018 / Pavel Urban

čas čtení 5 minut


(Polemika s Andrewem Stroehleinem)

Je pravda, že většina Čechů žádného muslima nezná. To jejich pradědové se se svými českoněmeckými sousedy znali daleko lépe. Přesto česko-německé soužití v jednom státě neskončilo dobře. Soužití Čechů a Slováků, kulturně si o poznání vzdálenějších, skončilo lépe. Nicméně také skončilo. Zdá se, že dvě tlupy šimpanzů rodu Homo sapiens na jednom teritoriu skutečně představují riziko i tehdy, když ani jedna tlupa není horší, než druhá.


Reakce Andrewa Stroehleina: Choďte víc ven. Přečtěte si knihu


 

Tohle by mohl být příklad "nesprávného poučení z tragické likvidace rozrůzněných, mnohoetnických společností ve střední Evropě." Jenže ono nejde jen o zkušenosti středoevropské. Podíváme-li se třeba na výsledky arabského jara a ponecháme stranou Egypt se specifickými problémy, pak nám zbývá Tunis, Libye a Sýrie. Multikulturalistické v uvedeném pořadí. S chaosem a občanskou válkou v pořadí opačném.

Není jasné, jaké by v tomto případě mělo být "správné poučení". Cosi naznačil v závorce Jan Čulík - "jak známo z přírody, monokultury nejsou odolné vůči nebezpečím a nikdy nepřežijí." Genetika eukaryotních organismů se ale řídí trochu jinými pravidly než memetika fyzicky nespojená s konkrétními nosiči. Kultury se mohou navzájem obohacovat, aniž by nutně musely sdílet stejný prostor.

Starý Egypt a Čína byly civilizacemi, které vždy měly tendenci k silné xenofobii. Čas od času na to doplatily. Přesto přežily celá tisíciletí. Egypt zlikvidovala až antická globalizace, Čínu tu máme dodnes. Naproti tomu skutečně multikulturní projekty, jako byly třeba Habsburská nebo Osmanská říše existovaly podstatně kratší dobu. A do dnešních dnů nepřežily. I tady zkrátka platí heslo ze záhlaví Britských listů: skutečnost je vždy složitější.

Je hezké, že se Andrew Stroehlein a jemu podobní upřímně a s velkým nasazením snaží tuto logiku překonat a nastolit svět, ve kterém si budou všichni lidé bratry. Nebo aspoň spoluobčany. Jak ovšem vidíme v mnoha částech světa, moc se jim to nedaří.

Před třiceti lety muslimský svět zhruba odpovídal průměru soudobého třetího světa. Po skončení studené války řada konfliktů skončila. A dokonce i subsaharská Afrika se ekonomicky dostala do černých čísel. Naopak muslimský svět se stal mnohem méně stabilním. Jeho hranice taky. A jestliže konflikty podporované studenou válkou byly aspoň navenek motivovány "racionálními" ideologiemi, pak současné konflikty se v daleko větší míře odvolávají na náboženské či etnické komunity. Jinak řečeno na "nesprávná poučení". A západní hodnoty? I v tak umírněné a demokratické zemi, jako je Indonésie je možné být obžalován a uvězněn za náboženské rouhání.

A Západ sám? Před dvaceti lety zde byl islámský terorismus zcela okrajovým jevem. Před deseti lety už byl jevem významným. Ale stále to byl víceméně klasický terorismus, obohacený o sebevražedný faktor. Od té doby přibyla vystřílená redakce a diskotéka, jakož i automobilové útoky zcela neorganizované. Co bude za deset let? V Belgii je islámská strana, která požaduje zavedení islámského práva. Bez teroru a demokratickou cestou. Momentálně je to okrajová strana, ale před deseti lety o něčem takovém nikdo neuvažoval. Co bude za deset let?

Jak vypadá soužití muslimů a nemuslimů na Západě, ponecháme-li stranou politiku a teroristy? "Pseudokauza" s vyretušovanými kříži na řeckých kostelech v reklamním časopise jistého obchodního řetězce naznačuje rozdělení společnosti i tam, kde spolu obě strany žádné viditelné konflikty nemají.

Chce-li někdo účinně bojovat proti protimuslimské xenofobii, měl by analyzovat a vysvětlit tyto věci. A jejich vývoj. Pokud možno tak, aby to aspoň budilo dojem racionální analýzy a ne intelektuálního cvičení na téma "není důležité, jak to funguje, hlavně, že to není rasismus." Teprve po takovéto analýze můžeme hledat cesty, co dál. A jak bojovat se strachy. To by mohlo být zajímavé i pro část těch, kteří dnes čtou Parlamentní listy právě proto, že tam podobné analýzy jsou. Možná ne úplně nejlepší. Ale aspoň nějaké.

Pokud naopak budeme lidi přesvědčovat, že 99,99999% muslimů ve světě nemá s výše uvedenými krizovými jevy nic společného (což sice Andrew Stroehlein přímo netvrdí, ale jako by se stalo), pak tím říkáme zhruba toto: islám je ideologie tak ďábelská, že už jedna tisícina promile je v praxi nebezpečná. (Jinak by k výše uvedeným krizím nedocházelo, respektive by k nim nedocházelo o nic víc, než v případě zemí a komunit nemuslimských). V tom případě je ovšem maďarský odpor zcela racionální. Pokud bude jeden jediný z přijatého tisíce uprchlíků islamista (nebo pokud se islamistou stane některé z jeho dětí narozené v Maďarsku), pak i tohle by znamenalo příliš mnoho. Zároveň to znamená, že na tom, jakých je 99,99999% muslimů zas až tak moc nezáleží.

Než bojovat s nenávistí a strachem takhle, to je snad lepší nedělat nic.

-1
Vytisknout
10654

Diskuse

Obsah vydání | 12. 6. 2018