Babčenko a Ovčáček: Co je odvaha?

30. 5. 2018 / Karel Dolejší

Den po zveřejnění informace o údajném zavraždění Arkadije Babčenka v Kyjevě přiznala ukrajinská tajná služba, že Babčenko je naživu a že jeho "vražda" byla fingovaná provokace. Podrobnosti k tomu ZDE  ZDE


První přirovnal situaci v zemi řízené autoritářským prezidentem k Německu v roce 1934. Druhý vynakládá veškeré skromné schopnosti na obhajobu patologického alkoholika ve funkci formálně nejvyššího státního představitele. - Prvně jmenovaného včera popravili v Kyjevě výstřelem do zad ZDE. Druhý spokojeně hledí vstříc štědrému starobnímu důchodu.

V zemích jež účinně zaručují svobody projevu a tisku je poměrně snadné kritizovat mocné - a ještě se přitom mnozí stali univerzitními profesory. V jiných končinách, kde velmi mnoho "nepohodlných" novinářů umírá násilnou smrtí, je to však mnohem náročnější podnik vyžadující nesmírnou odvahu. - A pak tu ovšem máme ještě exempláře, jimž schopnosti nedovolily ani ve svobodných poměrech mediální kariéru podle vlastních představ, takže nyní budují k médiím "alternativu" pochlebováním nenávistnému držiteli ústavní funkce či zahraničním diktátorům.

Patří k podstatě věci, že Babčenků z každé generace přežívá podstatně méně než Ovčáčků, proti nimž je i obyčejný redaktor IHNEDu nebetyčným příkladem osobní odvahy. Babčenkové vždy riskují výrazně více než jejich kolegové ze svobodných zemí, vůči nimž se vyhraňují pochlebničtí Ovčáčkové. Ovšem nepoměr mezi přežitím nesporné odvahy a bezectného řiťolezectví v poslední době dál výrazně stoupá - a také počet těch, kdo smutně klaunské výkony Ovčáčků přijímají za bernou minci, znepokojivě narostl.

Arkadij Babčenko se nebál kritizovat poměry v zemi, kde státní moc srostlá s mocí čekistickou už dávno vzala do svých služeb organizovaný zločin. Zaplatil za to cenu nejvyšší. Také proto, že úředníky českého ministerstva vnitra někdo šikovně "informoval", že ruský novinář údajně není doma ohrožen.

Nohsled nohsleda osoby, jež přinejmenším v politické rovině nese přímou zodpovědnost za "mokrou práci" v Salisbury i v Kyjevě, však denně přesvědčuje miliony Čechů, že je to právě on, kdo prý má tu skutečnou občanskou odvahu - totiž napadat Českou televizi, pomlouvat jednotlivé novináře, podporovat fašisty proti svobodě umělecké tvorby.

Vše dnes ukazuje na to, že Ovčáčkům se práce daří, kdežto Babčenkům, ehm, jaksi mnohem méně.

Vposledku to však nevypovídá mnoho ani o Babčencích, ani o Ovčáčcích. Pouze a jedině o beznadějných troskách zdravého občanského úsudku, jaké v dějinách dosti pravidelně věští katastrofy velkých rozměrů.

0
Vytisknout
5790

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2018