Podařilo se už vytvořit virtuální realitu?

Ubavit se k politické smrti

25. 7. 2019 / Bohumil Kartous


Text písně Klaun a král Karla Kryla si hraje s myšlenkou, že právě někdo tak málo pravděpodobný, jako je šašek, by se mohl postavit do čela revoluce. Klaunovo rozčilení nad bezuzdným vražděním krále  v Krylově příběhu narůstá, a tak se rozhodne, že ho nadále nenechá prolévat krev, zburcuje lid a svrhne militantního autoritáře. Tolik idelizovaná představa o tom, jak může dojít k nápravě věcí veřejných a dosažení spravedlnosti. Reaita je ale výrazně jiná. Šašků, komiků a zejména tragikomiků vzlíná do politického prostředí poměrně hodně. Jejich charakter je však od Krylova klauna významně odlišný. Za vytrvalého cinkání rolniček klidně povedou společnost k útesu a ještě se nad tím docela dobře pobaví...
"Zdravím z Londýna," píše přítel. "Setkal jsem se zde s vlivnými podnikateli podporujícími místní Konzervativní stranu. Jsou nadšeni z Borise, jak to vezme do ruky. Nechci tady prudit, tak to nekomentuji a poslouchám kecy o impériu. A škodolibě si říkám: proč by koneckonců nemělo jednou trpět Spojené království, když jsme si my ve východní Evropě prožili už tolik kalamit a okupací. Proč by si Britové neměli prožít svou reality show s Borisem?"

Na margo vítězství Borise Johnsona ve volbách předsedy Konzervativní strany, a tedy i nového ministerského předsedy, dále píše: "Je vůbec zvláštní, že volby často vyhrávají komici, rockové hvězdy, sportovci, lidé ze zábavního průmyslu. Lidé nechápou, že politika a řízení věcí veřejných, řízení lidí je specifická profese! To nemůže dopadnout dobře, pokud lidé nehledají specialisty. Operovat v nemocnici také chtějí od odborníka..."

Připomeňme, že Johnson, byť vystudoval elitní střední školu Eton a Oxford, se dlouhá léta živil jako bulvární novinář, jehož nejprve kvůli falzifikaci tvrzení v jeho článcích vyhodili z The Times, aby zakotvil v The Daily Telegraph jako bruselský korespondent a pokračoval v distorzi skutečnosti směrem k izolacionistickému, vyhraněně konzervativnímu vidění Evropy. 

Lidé jako Johnson perfektně dláždili cestu masivnímu nástupu dezinformací v digitálním věku prostě tím, že diskreditovali média úmyslnou falzifikací mediálně zprostředkovaných informací, stejně jako se tomu dělo v polistopadové ČR pod taktovkou různých balšínků, šafrů nebo pleslů (a děje se doteď, ovšem obohaceno o zájmy oligarchických struktur, jež média vlastní). 

Nástup "komiků" do rolí vysoce postavených politiků případně do pozic, v nichž mohou přímo ovlivňovat veřejné dění (rasistický pomatenec a zakladatel dezinformačního média Breitbart Steve Bannon v roli "hlavního stratéga" Bílého domu, krajně nevzdělaný žurnalistický zoufalec Ovčáček hovořící za hlavu státu skrze Twitter) je podle všeho odrazem "zdařilého" otřásání diskursem v otázkách společenských, jak se jej podařilo pomocí mediálního dumbing down vyvrátit z kořenů serióznosti a transformovat jej na levnou zábavu.

V takové disciplíně ale nelze z podstaty věci uspět se seriózností. Těžko vést politický spor prostřednictvím racionálních argumentů, když aranžmá politické diskuse připomíná wrestlingový ring. Najednou se tak do popředí politického zájmu voličů nedostávají specialisté na politiku, které by v popředí tak rád viděl přítel, ale komičtí "wrestleři" z politického suterénu, kteří oplývají zejména schopností předstírat a simulovat za současného používání přehnaných gest. Spousta lidí si tak dokáže vážně představit Klause ml. v roli českého prezidenta, i ti, kdo se takového scénáře obávají. Nevěří už tomu, že by v politice rozhodovalo něco jiného než idiotský "appeal" působící na emoční a identitární složku voličovy osobnosti.

"Forma vytěsnila obsah," popsal princip zábavní kultury postmoderního západu už v 80. letech Neil Postman, když argumentoval, že více než orwellovská dystopie založená na naprosté kontrole vítězí huxleyovský princip zdementnění společnosti pod vlivem povrchní, prázdné a otupující zábavy. S odstupem času by bylo na místě aktualizovat tento spor a ukázat, že obojí může postupovat ve vzájemném souladu: míru sociální kontroly lze pravděpodobně nejlépe udržovat v prostředí, kde se lidé cítí být dosatečně pobaveni. Kdo si hraje, nezlobí. A kdyby...
1
Vytisknout
5456

Diskuse

Obsah vydání | 30. 7. 2019