Tato série učebnic se možná hodí pro studenty v České republice, méně však pro studenty v USA a v Kanadě. Podstata problému spočívá nejen v rozdílech ve struktuře jazykových systémů, ale také ve věcech citlivosti vůči jiným kulturám. Američtí a kanadští studenti, kteří jsou od útlého dětství vedeni k kritické analýze jevů, naleznou v českých textech v těchto učebnicích kontextová "varování", jichž si možná český uživatel vůbec nebude vědom.
Dobrý příklad jev jednom z textů o nečeských studentech, kteří jedou vlakem na prohlídku hradu Karlštejn. Popis jejich cesty je věcný a docela suchý (
Prohlídka trvala hodinu a půl a byla moc zajímavá), ovšem obsahuje užitečnou praktickou slovní zásobu, jako
zpáteční jízdenka, vagon, obsazený, zastávka, vesnice, atd. Kdyby ve výše zmíněné větě bylo obsaženo adverbium
historicky v souvislosti s adjektivem
zajímavá, byl by kontext informativnější, zejména, kdyby se text stručně zmínil o tom, že Karlštejn má historický význam.
Věta, která následuje,
Navíc průvodkyně mluvila dobře anglicky, obsahující výplňové slovo
navíc, poskytne analyticky orientovaným studentům kulturní informaci, že ženské průvodkyně v České republice běžně mluví anglicky špatně. (Slovo
navíc americké studenty totiž přesvědčí, že dobře anglicky mluvící žena-průvodkyně je výjimka.) V tomto kontextu jsou české reálie tedy prezentovány jako špatné, což je zbytečné, ne-li dokonce urážlivé.
V Lekci 10, str. 164, je série čtyř schematických dialogů, které američtí studenti velmi pravděpodobně shledají kontextově nevhodnými. Jejich titul samotný, Nedělejte si starosti, už vyjadřuje kulturní rozdíly: to, co česká kultura může považovat za zábavné, může jiná kultura považovat za strašlivé.
Z hlediska autorky učebnice jde o údajný humor scének v negativních situacích, které jsou každodenními jevy a jsou vyřešeny lehce. Z amerického hlediska však ty negativní situace zdůrazňují zbytečně záporné, otřesné situace.
Například v rozhovoru a) Na ulici žádá mluvčí A mluvčího B o pomoc, protože jeho auto někdo ukradl z parkoviště nedaleko hlavního náměstí.
V rozhovoru b), Na dálnici, žádá mluvčí A o pomoc, protože se jeho auto srazilo při autonehodě, on sám je zraněn a jeho manželka se nehýbe. Mluvčí B v rozhovoru ujišťuje zraněného mluvčího A, že to není žádný problém, protože on zatelefonuje pro sanitku. Na to reaguje zraněný mluvčí A: Je to hrozná smůla. Auto je úplně nové a ještě není pojištěné.
Tento krátký dialog je znepokojující, protože mluvčímu A jde daleko víc o jeho auto než o jeho zranění a o možné zranění, ne-li smrt, jeho manželky!
Kromě toho sděluje tento dialog americkým studentům, že v České republice můžete vyjet na dálnici s novým autem, aniž by bylo pojištěné!
Rozhovor c) U nádraží může ve studentech dokonce vyvolat strach z České republiky. Mluvčí B zamýšlí jet vlakem do Plzně. Když přichází k nádraží, varuje ho mluvčí A: To nesmíte! Utečte! Rychle pryč! Mluvčí B si myslí, že na nádraží začalo hořet, ovšem mluvčí A mu sděluje, že je na nádraží bomba, protože policie obdržela varování.
Mluvčí B je přítomností bomby na nádraží nevyveden z míry (konotace tedy naznačuje, že bomby se na českých nádražích vyskytují často, je to běžný jev, který nikoho nevzruší) a má jen starost o svou cestu: No ale jak se teď dostanu do Plzně?
I když jsou tyto rozhovory plné důležitých lexikálních a morfologických jevů a je v nich černý humor, zdůrazňují
záporné jevy a nelíčí autenticky české postavy a autentický český kontext. Vzhledem k tomu, že američtí či kanadští studenti nevědí o historii a o kultuře České republiky téměř nic, vytvoří si na základě těchto učebnic představu, že Česká republika je země každodenního terorismu a krádeží a že čeští občané nemají empatii (auto, tedy hmotný majetek, je důležitější než zraněná, možná mrtvá manželka).
Je známým faktem, že učebnice by měly být nezaujaté a pokud chtějí prezentovat kulturně reálné situace, jejich texty by neměly obsahovat matoucí nuance a možné záporné interpretace a konotace.
K tomu dodává Zdeňka McQueen:
Zdá se, že autorka učebnice je produktem systému českého
školství, kde kritické myšlení není systematicky rozvíjeno. Není mi
známo, zda autorka napsala sérii učebnic z vlastní iniciativy na základě
a) svého výzkumu a praxe a též důkladného prověření materiálu v kurzech
Čeština pro cizince + následného přepracování na základě připomínek
studentů i lektorů, nebo b) v rámci požadavků pracoviště (zde UK Praha) o
povinnostech publikační činnosti každého pracovníka.
Z vlastní
zkušenosti: zatím jsem nenarazila na atraktivně vybavenou a zajímavé
zpracovanou učebnici českého jazyka pro cizince, která by nabídla učení
se použitelnému českému jazyků, jenž je organicky spjat s aktuální
realitou České republiky.
Stručně: "učit se myslet česky" s 'friendly to
use' učebnicí. Stejně: ve svých kurzech angličtiny se snažím studenty
"myslet anglicky", tj. snažím se je učit kritickému myšlení: angličtina v
kontextu anglických reálií.
Řada mých českých studentů má problémy s
kritickým myšlením v mateřském jazyce a konsekventně s myšlením v
angličtině. Stále překládají, což je učí v mnohých českých školách.
Učím
je tedy odnaučit se překládání a myslet v angličtině. Též pochopit, že
angličtina není cílem, ale prostředkem k domluvení se, získání
informací, s kterými dále pracuji, k zařízení si věcí, atd.
Diskuse