"Je neetické mít děti v éře změny klimatu?" Profesorka filosofie Rivka Weinberg nabízí vysvětlení.
1. 8. 2019
/
Albín Sybera
čas čtení
7 minut
Rivka
Weinbergová je profesorkou filozofie na Scripps College, kde
lektoruje semináře zaměřené na etické teorie, politickou
filozofii, smrt či smysl života. Je autorkou níže zmiňované
knihy a mnoha esejí věnujících se narození a úmrtí či
například morální komplexitě dárcovství spermatu. Scripps
College (http://www.scrippscollege.edu)
byla založena v r. 1926 ve snaze vzdělávat ženy
k profesnímu uplatnění i v osobním životě.
David
Wallace-Wells je známý americký novinář pravidelně publikující
v New York magazine, který se věnuje tématu klimatické
změny. V letošním roce vyšla jeho kniha The
Uninhabitable Earth: A Story of the Future [Neobyvatelná Země
– příběh budoucnosti].
Zde
je odkaz na titul
přes Penguin nakladatelství, kde kniha vyšla (pokud byste si knihu
chtěli objednat jinak přes Amazon a nemuseli tak přispívat na
rozvodové řízení Jeffa Bezose).
Níže
přiložený text pochází z léta 2017 a český čtenář na
něm může nalézt zajímavé mimo jiné i to, jak debata o
klimatických změnách ve Spojených státech zasahuje do odvětví
akademického světa, které se primárně klimatickou změnou
nezaobírají. Klimatická změna se týká každého z nás a
každé naší dennodenní činnosti. A stejně tak by se měla
především týkat politického dění, což se v české
politice křiklavě neděje (naopak, premiér Babiš své cynické
chování „po mně potopa“ dotahuje až do podoby blokování
závazků členských států EU snažících se o zmírnění
klimatické změny).
Mnoho lidí se obává změny
klimatu – a k tomu nás teď David Wallace-Wells varuje, že je to mnohem horší,
než jsme se domnívali a že jsme tomu mnohem blíže. „Při absenci významného
upravení způsobů, jak miliardy lidí vedou své životy“, píše, „se stanou části
Země téměř neobyvatelnými a další části děsivě nepříznivými už koncem tohoto
století“.
Někteří vědci věnující se
klimatu, včetně klimatologa Michaela Manna z Pensylvánské státní
univerzity, argumentují, že vize blízké budoucnosti Wallace-Wellse je přehnaně
temná. Pokud jsou ale předpoklady v jeho článku správné, tak má pravdu:
blízká budoucnost je horší než si většina z nás myslí. Globální apokalypsa
oteplení je na blízku a nebude to hezké: budeme trpět – hodně trpět – potom
zemřeme – a potom vymřeme. Propukající environmentální neštěstí nás zabije
mnoha způsoby: udušením v uhlíkem ucpaném vzduchu, prehistorickými mory
zachycenými v ledovcích, které se objeví znovu, až bude arktické pásmo
tát, vyhladověním až bude obdělávatelná půda vysušená, otravou smrtícími
oceánskými plyny, které se uvolní, až oceánský život vymře - anebo prostě
uvařením se za živa (koneckonců jsme jenom kus masa).
Je tedy morálně přípustné
přivádět na svět další lidi, aby takhle trpěli s námi?
Ve své knize The Risk of a Lifetime, [Riziko života] věnované
etice, jež nám může být nápomocna při rozhodování o početí, argumentuji, že
když máme děti, tak na ně uvalujeme životní riziko. Měli bychom tedy předem
zvážit povahu těchto hazardů, abychom zjistili, jestli je férové je na potomky
uvalit. Dopady klimatických změn nelze v tomto modelu početí dětí
ignorovat. Když si vezmeme, že život je sama o sobě riskantní záležitost,
nepředvídatelná a často také plná utrpení, tak environmentální faktor může být
tím rozhodujícím prvkem otázky, zda „stojí život za ten risk“?
Scénář zkázy
Wallace-Wellse se vymyká z morálního uvažování o tom, zda mít děti, anebo
ne, svou všudypřítomností a rozsahem rizik, které představuje. Někdy můžeme
zmírňovat rizika, která uvalujeme na své děti: například výběrem důvěryhodného
a vhodného partnera, uspořádáním si vlastního profesního života a financí,
otestováním se na přítomnost závažných genetických poruch, odstěhováním se do
okresu s lepšími školami. Tyto kroky negarantují, že naše děti nebudou mít
bolestivý a příšerný život, ale jsou to kroky, které tu pravděpodobnost mohou
někdy snížit, zmírňují životní rizika.
Pakliže se dopady
klimatické změny ukážou katastrofické, tak dopadnou na všechny. Žádná dávka
plánování, šetření nebo štěstí či psychiatrie nedokáže změnit teplotu varu
anebo zařídit, aby vzduch nebyl plný jedu. A tak, a pokud má Wallace-Wells
pravdu o nadcházející klimatické apokalypse, nám nenáleží morální právo tvořit
další lidi, aby prožili toto utrpení.
Tyto myšlenky se samozřejmě
odvíjejí od konkrétních dopadů klimatické změny, a to je otázka pro vědce.
Existuje však vědecký konsensus, že klimatická změna je skutečná; i to že na ni
mají dopad lidé; a že nám způsobí opravdu mnoho problémů stejně jako planetě,
pokud nezměníme naše způsoby spalování paliv. Méně jasné je, jak moc je scénář
zkázy pravděpodobný, co může obnášet a jak rychle nastane.
Předpovídat budoucnost
není jednoduché. V r. 1798 předpovídal Thomas Malthus, že populace lidstva
nevyhnutelně převýší přísun potravy. Nestalo so tak a sice hlavně díky
technologickým vývojům, které Malthus nemohl předvídat. Představte si, že by se
všichni rozhodli nemít děti už tehdy, ještě než vypukne „neodvratný“ hladomor!
V 90. letech 19. století
řešila města po celém světě zdánlivě nepřekonatelný problém: koňský hnůj se
hromadil podél ulic. Nikdo nevěděl, kam s ním nebo jak ho vyprodukovat
méně. Všichni se obávali, že přítomnost hnoje povede k šíření tyfové
horečky a dalších nemocí. London Times
předpovídaly, že „za 50 let bude každá ulice v Londýně zahrabaná pod
devíti stopami hnoje“. Představte si, kdyby se lidé tehdy rozhodli, že je
špatné si pořizovat děti, aby se pak musely brodit břečkami. „Automobily bez
hnoje už jsou skoro tady“, chtělo by se Vám jim říct. Auta! Kdo to mohl vědět?
Tohle je optimistická
odpověď na klimatickou změnu, která se podobá reakci některých prominentních vědců
klimatologů: dokážeme to spravit. Solární energie bude levnější a ještě
výkonnější. Vyvineme obrovské, levné baterie, které nám umožní být méně závislí
na fosilních palivech. Najdeme způsob, jak vyexpedovat všechen ten zlobivý
uhlík z naší atmosféry.
Takže jestli chcete mít
děti, zlatíčka, tak budete muset pro ta Vaše zlatíčka spravit tento svět. A
vypadá to, že mnohem rychleji než jsme se doposud domnívali.
10063
Diskuse