Když slyší slovo "kultura"...

2. 8. 2019 / Karel Dolejší

Situace, která vlivem Zemanových obstrukcí od středy panuje na ministerstvu kultury, odporuje kompetenčnímu zákonu. Protože v čele rezortu nestojí člen vlády, ale pouze odcházejícím ministrem vybraný zástupce, rozhodnutí ministerstva mohou být například soudně napadena jako neplatná ZDE.

Zatím tato krizová situace nebudí nijak zvláštní pozornost veřejnosti - nepochybně i proto, že dokonale zapadá do celkového obrazu působení Miloše Zemana, který stále brzdí jmenování nástupce odvolaného ministra, ve funkci prezidenta republiky.

Zeman každou chvíli dělá pravý opak toho, co by měl, případně i co sám tvrdí. Při první inauguraci mj. sliboval, že bude bojovat proti extrémistům ZDE. Skutečnost? Zcela nepokrytě právě extrémisty ve veřejném prostoru usilovně legitimizuje ZDE ZDE. To, co bylo před jeho nástupem do funkce ve veřejném prostoru nemyslitelné, se tak stalo novým "normálem". A Zemanův "vybraný" slovník představuje skutečně jen kosmetický problém ve srovnání s tím, co dalšího svým chováním posvětil.

Návrh ústavní žaloby proti Zemanovi se utěšeně rozrůstá, nyní se týká celkem osmi činů odporujících základnímu zákonu - a již dorazil do sněmovny ZDE. Hlasovací mašinérie Babišova ANO, které prezident drží za krk prostřednictvím "hradní" ministryně spravedlnosti a případné vlastní milosti pro odsouzeného premiéra, ovšem spolu se sněmovními spojenci žalobu takřka jistě k soudu nepustí.

Prezident se zabuldočeně hádá i o nesmyslná, zbytečná nactiutrhačná tvrzení, která si každá příčetná symbolická hlava státu odpustí - a odmítá výslovně uznat chybu i tam, kde mu nic jiného nezbývá ZDE ZDE.

Český politický systém se i díky Zemanově rozhodujícímu přispění fakticky rozpadá, klíčovou emocí se v něm stal uměle vyvolávaný strach ze sebemenší "jinakosti" ZDE. Zeman k němu vydatně přidává nenávistnými projevy proti islámu, novinářům, ekologům, abstinentům, vegetariánům, umělcům s ambicí tvořit cosi s trvalejším přesahem - každému, kdo se jakkoliv odlišuje od průměrné české homolkovské pivní kultury, jejímž symbolem se stal. A právě tohle je kultura, která se mu líbí. Jinou do svého smrtícího koktejlu nanejvýš tu a tam opatrně přimíchá - ždibec tak pro oklamání nepřítele.

Jeho celkové působení ve funkci prezidenta vyznačuje neobyčejně konzistentní destrukce pluralitně demokratického politického uspořádání a "vysoké" politické kultury.

Ale je tohle snad v Česku něco nového? Rozhodně nikoliv.

Řečeno nejstručněji: "Jednoduché a prosté potěšení všechno rozesrat" ZDE se v Zemanově osobě zkřížilo s českými normalizačními specifiky.

***

Před první přímou volbou prezidenta použil Václav Bělohradský pojem "simulakrum" jako nadávku - s cílem dokázat, že si kandidát Karel Schwarzenberg "pouze hraje" na pankáče, do nějž ho tehdy cíleně stylizovalo vedení jeho kampaně ZDE. Miloš Zeman z této analýzy nepřímo vyšel s puncem údajné lidské autenticity.

Ve skutečnosti je ale právě Zeman opravdu "autentickým pankáčem" - jenže jaksi svého vlastního druhu. Pečlivě se stará, aby rozvratnému působení systematicky navlékal omšelé, hluboko do předlistopadové minulosti zahleděné formy přijatelné pro starší české publikum - takové publikum, kterému by obyčejní punkeři automaticky splynuli s obrazem nebezpečného západního cizáctví. A současně potřebuje tyto mimořádně pokleslé kulturní formy institucionálně vychvalovat až do nebe.

Také proto když Zeman slyší slovo "kultura", automaticky sahá po revolveru.

Kompetenční zákon sem, kompetenční zákon tam.

0
Vytisknout
5161

Diskuse

Obsah vydání | 8. 8. 2019