PPF aneb Náprava „nemocné“ Evropy filosofií Sun-c’
1. 8. 2019
/
Albín Sybera
čas čtení
7 minut
Úvodní slovo majitele PPF
k výroční zprávě této české (tak se alespoň PPF chce prezentovat) skupiny,
kriticky se stavící k vývoji v dnešní „západní společnosti, a zejména k
Evropě“ (ZDE),
poněkud nezvykle nabízí celou škálu společenských otázek, které se nedají
omezit pouze na politiku anebo pouze na „byznys“.
Z mediálního pohledu
nelze nezmínit, že úvodní slovo Petra Kellnera „vyvolalo“ také oslavnou reakci
Lenky Zlámalové, která potvrdila, že i mladší generace Češek a Čechů může perfektně
rozumět období normalizace. Do očí bijící kontrast s realitou v ČR výborně
shrnul Stanislav Biler (ZDE) anebo
taky stručně a výstižně Daniel Hůle (například ZDE).
Celospolečenské rozpory
mezi tím, co je PPF, a tím, co je Evropa, tak ale zdaleka nejsou vyčerpány. A
nakonec odpověď na otázku, do jaké míry PPF vzešla z českého prostředí a
do jaké míry PPF spoluvytvářela dnešní hospodářskou a politickou realitu v
České republice, má být uzavřena slovy Petra Kellnera o tom, že „PPF nechce a
nemůže vstupovat do politiky“.
Nelze si nevšimnout té
snahy o kontrast s Babišovým hnutím ANO. Nejen že PPF není jako Agrofert,
ale navíc je ještě natolik soudná a trpělivě (na rozdíl od divošských
demonstrantů na Letné) vysvětluje české veřejnosti, že vstupovat do politiky
z podnikatelského prostředí „nejde“ (jako by se česká veřejnost nemohla
dočkat, kdy do té politiky konečně vstoupí někdo, příměrem Zlámalové,
„noblesní“. ZDE)
Vypadá to, že PPF
definitivně přijala za svůj narativní hlas Čínské komunistické strany. Podobně
jako stranický aparát dominující životu v Číně, tak i PPF plní roli vševědoucí
matky, případně otce (při technologických možnostech CETINu a O2 nabývá tato
alegorie až neuvěřitelně reálných obrysů), která je díky svým zkušenostem
schopna (a ochotna) mít porozumění pro výstřední chování svých dětí. Ani
vzpouzející se „děti“ na Letné totiž nezmění nic na mocenském nastavení, ve
kterém hraje určující roli života v ČR právě „Matka“.
Protože „Matka“ nemá
důvod vysvětlovat dětem důvod své existence (je to prostě matka), tak jim to
občas musí kamarádsky připomenout zralejší a zkušenější pozorovatelé. A jelikož
může Lenka Zlámalová působit až příliš omámená noblesou i pro děti tápající na
prahu života, tak se této role (kde jinde než na Facebooku, když právě „ve
světě sociálních sítí se lidé utvrzují ve vlastní interpretaci světa“) ujme i
světaznalý Martin Jaroš.
Ve svém facebookovém
příspěvku totiž vysvětluje, že před časem nepřijal lukrativní nabídku pracovat
pro Petra Kellnera (a jeho Home Credit). Pro ty kteří profil Jaroše nesledují,
tak mu tuto nabídku rozmluvila dcera: „táto, mně se to nelíbí. Ty bys půjčoval
peníze chudým lidem a pak by byli ještě chudší. Dělal bys špatné věci. To není
dobrá práce“ a příspěvek zveřejnil s drobnými úpravami také český Forbes –
ZDE.
Tomuto ušlechtilému
závěru ale předchází několik odstavců superlativů na adresu Petra Kellnera a
Jiřího Šmejce skládajícího se z údivu nad jejich profesionalitou a
fascinací nad globálním a politickým rozhledem „pana Kellnera: co byl největší
diplomatický úspěch naší země od roku 1989? No přece dvoudenní návštěva
čínského prezidenta v Praze“.
V Jarošově textu
také opět vidíme snahu Petra Kellnera vymezovat se vůči Andrejovi Babišovi.
„Když mám tyto dva miliardáře srovnat, tak Babiš je zemědělský traktor
z osmdesátých let, hrubý, hlučný, neotesaný, přejede všechno a bolí to.
Vedle toho je Kellner jako Mercedes S – kultivovaný, sofistikovaný a
odhlučněný, ale musíte si sakra dávat pozor na rychlost... “
V textu se ale nikde
neobjevuje alespoň náznak zamyšlení se nad tím, jak je možné být jednou
z nejvýdělečnějších společností (Home
Credit) ve svém oboru na politicky řízeném trhu v Číně (a
politice se přitom vyhýbat, jak ve výše citovaném textu uvádí Petr Kellner anebo
pro ČT uvádí jeho ředitel pro komunikaci Mlynář ZDE).
Pokud se nechceme
zaobírat fantasiemi, jako třeba že PPF je vlastně brilantní projekt tajných
služeb NATO za účelem proniknutí na čínský trh, tak možné vysvětlení nabízí
australsko-britský scenárista, spisovatel, veterán druhé světové války a
válečný zajatec James Clavell. V roce 1983 napsal Clavell úvodní slovo
k legendárnímu textu starověkého čínského filosofa Sun-c’ „Umění války“.
V této předmluvě
Clavell (z dnešního pohledu téměř prorocky) nabádá, že vědomosti Sun Tzu jsou
klíčové pro naše přežití („Sun Tzu’s knowledge is vital to our survival“, p. 7).
Vyzdvihuje přitom přednosti využívání špionů při proniknutí až k srdci
nepřítele a k jehož terminování (a tak i jeho celé armády) může stačit i
jediný člověk.
Nenechme se přitom unést
kontextem studené války, který měl Clavell na mysli (Clavell připomíná, že
„Umění války“ je povinnou četbou ve velení sovětské armády a posloužilo Mao Ce
Tungovi jako předloha jeho „Rudé knížky“). V dnešní době jsou populistické
(či krypto-populistické) strany otevřeně zpochybňující demokracii u moci anebo
ve vládní koalici ve většině zemí EU (nemluvě o macho-náčelnících jako
Donald Trump či Jair Bolsonaro). Další strany se formují a chystají se „vzít si
naši zemi zpátky“ (ZDE).
V tomto kontextu
není „úcta k tradičním hodnotám“ deklarovaná majitelem PPF jenom vítanou
ideologickou platformou obhajující kumulaci majetku a způsobů, jakým byl získán
(které s prací a podnikáním mají zřídka co společného). Je to i poměrně
jasné vymezení vůči oponentovi. A pečlivý čtenář Sun Tzu odhalí svou tvář
oponentovi až v momentě, kdy má jistotu vítězství.
Jestliže PPF (Matka) se
vymezuje vůči Evropě, tak proto, že ji Evropa nemá co dát, anebo proto, že je
Evropa nežádoucí partner pro její děti (u které už nehrozí, že s ní děti utečou).
Jak velmi výstižně napsal Biler, „pohled Číny spočívá v tom, že pustila
Kellnera na svůj trh, nechá ho vydělávat obrovské peníze a za to čeká
protiplnění v podobě servility České republiky. Tedy nás všech.“ (ZDE)
Otázkou zůstává, zda
ještě máme čas „konečně se zamyslet nad tím, co tento velký byznys skutečně
dělá s naší zemí“ (tamtéž).
Anebo zda už je hospodářská, politická a především digitální realita v této
zemi natolik v moci skupiny PPF, že se individuální volba smrskla na
exodus či exekuci na straně jedné a servilitu, či různé varianty oslavných ód (vyčerpávající
v podání Zlámalové, anebo plíživé v podání Jaroše) na straně druhé.
Dávat si pozor na rychlost
už tedy může být pozdě. Pokud je Petr Kellner lepším čtenářem Sun-c’ než Miloš
Zeman Ústavy České republiky, tak se již nacházíme uprostřed tektonických změn,
které boj za „tradiční hodnoty“ vyvolává.
Sun Tzu The
Art of War. Ed. Clavell, James. Delta, New York: 1988.
Ze známých
zpracování tématu “Matky” například: https://www.youtube.com/watch?v=n_yRvxy9HVs
19478
Diskuse