O boji za demokratické principy po česku
29. 10. 2026 / Daniel Veselý
Redaktor deníku Alarm Pavel Šplíchal ve svém aktuálním textu de facto píše, že problémy s „nezávislostí“ České televize a Českého rozhlasu začaly až během první Babišovy vlády, přičemž na své si díky tehdejšímu předsedovi Rady ČT Hanuši Matochovi přišel i další oligarcha Pavel Tykač.
Rád bych se pana Šplíchala zeptal: Do té doby panovala v ČT a ČRo ničím nerušená idyla? Nebyla snad činnost těchto institucí vychýlena ostře doprava ihned po sametové revoluci, kdy cokoli zavánějící levicí bylo automaticky označeno za chucpe? Proč tedy Český rozhlas už někdy okolo roku 2013 hledal levicové autory, když byl údajně tak nestranný? Mám za to, že redakce Deníku Referendum a Alarmu tomu, co píší, upřímně věří. Jenže ve hře jsou také grantové komise a především pracně budovaný přístup redaktorů těchto dvou médií do vysílání ČT a ČRo.
„Alarmisté“, kteří kdysi ambiciózně chtěli squattovat českou mediální scénu, se dnes paradoxně ocitají na jedné lodi se spolkem Milion chvilek pro demokracii. Ten se přitom dlouhodobě vymezuje pouze proti jednomu vybranému oligarchovi, aby všem ostatním miliardářům poskytl vytoužený „klid na práci“. Ti prostě musí chvilkaře milovat až za hrob a smát se celou cestu do banky. Spolek na 15. listopadu svolal velkou demonstraci na Letnou, kde si jako obvykle vyslechneme tradiční floskule o ohrožení demokracie a gravitaci Babišovy vlády ke Kremlu.
Dozajista se tam ale nebude hovořit o chystané novele zákoníku práce pod vedením hnutí ANO, která má za tichého souhlasu ODS v podstatě legalizovat švarcsystém. Nebude se hovořit ani o tom, jak hapruje vyplácení superdávek sociálně slabším občanům. Nepadne ani slovo o systematickém třídním boji shora, který proti běžným zaměstnancům vedou miliardáři a oligarchové všech barev. To jsou přitom reálné, existenční problémy statisíců Čechů, kteří však na Letné žádné zastání nedostanou.
Zatímco česká střední třída společně s kulturní frontou pateticky horují za zachování médií, která podle mého mínění ve skutečnosti nikdy veřejnoprávní nebyla, svět je úplně jinde. Podívejme se na inspirativní sociální protesty ve Francii a v dalších evropských zemích, na studentské hnutí v Srbsku, které úspěšně přetavilo pouliční odpor v reálnou politickou sílu, nebo na povolební projev brazilského prezidenta Luly, v němž laje tamním oligarchům a staví se za sociální spravedlnost.
Nejde přitom primárně o to, že bude produkce takzvaných veřejnoprávních médií ještě horší, než je tomu nyní – i když například v případě jednostranného informování o Palestině je laťka na zemi, ne-li hluboko pod ní. Ono ale nelze léčit stejné stejným. Ono pověstné „misinformování“ o klíčových tématech je totiž ČT a ČRo bytostně vlastní. Stávající stav je neudržitelný. A já se nemohu postavit za organismus, který považuji za dokonale dysfunkční.
Koneckonců moje vlastní zkušenosti z externího působení v Českém rozhlase Plus mě k žádným protestům za jejich zachování nepřimějí, ba právě naopak. Měl jsem tu čest s tamními „neomylnými“ a nabubřelými komentátory, kterým chyběla sebemenší špetka sebereflexe. Jakoukoli kritiku své práce nadutě odmítali. Tyto osoby se nikdy nezmění. Ale na druhou stranu věřím, že v těchto médiích pracují i poctiví lidé. Ti však zpravidla zastávají nižší pozice a nemají žádnou pravomoc. Existuje vůbec nějaká sebereflexe uvnitř České televize a Českého rozhlasu? Zbaví se tyto instituce někdy svých toxických figur, jako jsou David Borek, Jakub Szántó nebo Jan Fingerland? Jakou vizi vlastně tato média nabízejí v multikrizové době a jaká opatření učiní, aby vyšla vstříc svým kritikům i stoupencům? Jistěže, ryba smrdí od hlavy a problémem nejsou jen tito a další propagandisté, ale v první řadě vedení rozhlasu, management a seniorní editoři, kteří slouží jako „strážci brány“, neboť rámcují domácí a zahraniční události pravicovým prismatem.
Přiznají snad tyto sdělovací prostředky, že se v řadě věcí fatálně mýlí? Že systematicky selhávají a kontaminují povědomí o stěžejních domácích a geopolitických tématech dneška? Samozřejmě že nikoli. Koneckonců k tomu měly nejednu příležitost a nadto by poskytly munici babišovcům a jejich spojencům. Pokud za současnou podobu ČT a ČRo někdo bojuje, je to přirozeně legitimní postoj. Stejně tak je ale legitimní odmítnout podporu něčeho, co považujete za trvale jednostranné a neschopné sebezpytování. Neměli bychom dopustit, aby se příkopy kvůli těmto tématům vykopaly ještě hlouběji, než už jsou teď.
Diskuse