Dr. Lisa Hollandsová, technička na fakultě chemického, materiálového a biologického inženýrství této univerzity, uvedla, že jeho replikace byla „prací z lásky“ a že „lidé se o to již dříve pokoušeli, avšak s omezeným úspěchem“. Dodala: „Pro mě je to kouzlo.“

Originál ze 4. století nese mytologický vlys znázorňující legendu o králi Lykurgovi z šesté knihy Homérovy Iliady. V hlubokém reliéfu znázorňuje triumf boha vína Dionýsa nad Lykurgem, který je polapěn vinnou révou.

V roce 2022 byl mezinárodní porotou uznán jako jeden ze sedmi skleněných divů světa.

Sledujte, jak Lycurgův pohár mění barvu pod světlem

Hollands při provádění počátečního výzkumu spolupracoval s prof. Caroline Jacksonovou, přední odbornicí na římské sklo. Poté přišla výzva v podobě vtlačení nanočástic zlata a stříbra do skla – každá z nich je tisíckrát menší než zrnko písku.

Byla vytvořena hustá roztavená skleněná hmota a jak chladla z teploty výrazně přesahující 1 000 °C, začaly kolem částic uvnitř ní růst nanokrystaly zlata a stříbra.

Hollands uvedl: „Bílé světlo se skládá z mnoha různých barev, což je vidět, když se na obloze objeví duha. Nančástice jsou mnohem menší než vlnové délky světla a za určitých podmínek blokují určité barvy, protože světlo ovlivňuje elektrony v atomech.

„U tohoto skla tedy platí, že když jím prosvítá světlo, částice zlata a stříbra blokují modré a zelené světlo a propouštějí pouze červené a oranžové odstíny. Pokud se světlo odráží od povrchu, částice způsobují jeho rozptyl, čímž vzniká neprůhledná zelená barva, kterou vidíme.“

Dodala: „Kdyby mě Římané mohli vidět při experimentování, pravděpodobně by se zasmáli a zeptali se: ‚Proč neví, jak se to dělá?‘“

Sheffield pověřil sklářského umělce Elliota Walkera, aby tento efekt ztvárnil v moderní skleněné soše, která vzdává hold svému „starověkému dvojčeti“ spojením příběhu o Lycurgovi a sochy Farneseho Atlase, přičemž zeměkoule je nahrazena pohárem. „Pro mě je to spojení s římskými tvůrci,“ řekl.

Socha bude odhalena v Millennium Gallery v rámci univerzitního Festivalu mysli od 6. do 15. listopadu, poté bude trvale vystavena v Turnerově muzeu skla.

Ian Freestone, emeritní profesor archeologických materiálů na University College London, uvedl, že ačkoli bylo sklo podobné barvy replikováno již v 60. letech, sheffieldský projekt se mnohem více blíží skutečným zeleným a červeným odstínům Lycurgova poháru. „Tento projekt je ambicióznější a přesnější,“ řekl. „Byl jsem nadšený, protože jsem poprvé pocítil, jak obtížné bylo tyto barvy dosáhnout. To nám pomůže pochopit, jak římští řemeslníci ve skutečnosti pracovali.“

Dodal: „Barva do značné míry závisela na podmínkách v peci. Pokud bylo sklo v peci umístěno jinak, výsledná barva se lišila … Skutečnost, že barva je tak citlivá na polohu v peci, naznačuje, že pro Římany muselo být velmi obtížné barvu ovládat. To mě vede k myšlence, že u Lycurgova poháru se jim opravdu podařilo trefit do černého.“

Freestone hovořil o významu červeno-zelených barev a zmínil teorii, že symbolizovaly dozrávání hroznů: „Zobrazená scéna zachycuje vinnou révu, která stahuje Lykurga do podsvětí. Mohlo by se tedy jednat o nějakou pitnou ceremonii.“

V dopise, který údajně napsal Hadrián svému švagrovi v Římě, se píše: „Poslal jsem ti pestrobarevné poháry, které mění barvu, a které mi daroval kněz z jednoho chrámu… Byl bych rád, kdybys je používal při hostinách o svátcích.“

Zdroj v angličtině ZDE