O deset let později je vše na světle: existují věrohodné důkazy o tom, že jedna americká platforma sociálních médií se pokusila ovlivnit volby v jedné z nejdůležitějších ekonomik světa, zatímco jiný americký technologický magnát spojil síly s Donaldem Trumpem, aby pomohl Vladimíru Putinovi zabíjet ukrajinské civilisty, a britský premiér přiznal, že Putin stál také za útokem na referendum, které vyvedlo Británii z Evropy a oslabilo obě strany.

To vše souvisí s původním technologickým skandálem, který někteří lidé – mezi nimi samozřejmě i Mark Zuckerberg – stále rádi označují za konspirační teorii. Klobouk dolů před generálním prokurátorem Nového Mexika za to, že trvá na tom, aby se prostě dodržoval zákon.

Je to také moje vlastní desetileté výročí. Protože právě volba Donalda Trumpa a fenomén, který byl právě pokřtěn jako „fake news“, odstartovaly toto vyšetřování. Skandál s daty společnosti Cambridge Analytica byl v jistém smyslu vždy zavádějící název, protože zahrnoval vše výše uvedené: zneužití osobních údajů, technologické platformy umožňující skrytou politickou manipulaci a nepřátelské státní aktéry, kteří toho všeho využívali.
Aby bylo jasno, nejde o moment typu „já jsem vám to říkala“. Jde o „stále vám to říkám“. A důvodem je další datum a zpráva, kterou je třeba přidat na seznam:

• 22. října: Britská vláda vydává „doporučení k připravenosti“, v němž varuje občany, aby si vytvořili zásoby nezbytných věcí pro případ kybernetických útoků nebo narušení dodavatelského řetězce.

Britským občanům se doporučuje pořídit si rádia s ručním natahováním a powerbanky a mít zásoby vody a jídla.
Všechny tyto zprávy mě do jisté míry překvapily. Překvapilo mě, že úřady skutečně jednají. Že po deseti letech oficiálních vládních popíránía manipulace britský preiér Andy Burnham v podcastu zcela nenuceně přiznal to, co žádný britský ministr nikdy neřekl.

Při rozhovoru v pořadu „Rest of Politics“ zmínil, že se úředníků ptal na ruské zasahování do brexitu a bylo mu jednoznačně sděleno, že k němu došlo.Prostě to rovnou vyklopil! Jako by tehdejší premiér Boris Johnson osobně nezakopal zprávu parlamentního výboru pro zpravodajské služby o Rusku těsně před klíčovými parlamentními volbami v roce 2019, které mu zajistily mandát k tvrdému brexitu. Jako by Johnsonovým prvním činem po vítězství nebylo zúčastnit se večírku uspořádaného na jeho počest synem bývalého agenta FSB. Jako by blízký přítel a politický spojenec Nigela Farage, Nathan Gill, nebyl na začátku tohoto roku odsouzen k deseti a půl letům vězení za přijímání ruských úplatků.

Ruské vměšování je už deset let tématem, o kterém se nemluví, a kdokoli, kdo ho vyšetřoval – hrstka novinářů –, byl považován za konspiračního blázna. Dokonce i v Americe, kde stát skutečně zakročil a jednal, měl „ruský podvod“ odezvu jak na pravici, tak v mainstreamových médiích. FBI a Kongres strávily roky odhalováním systematického ruského útoku na volby v roce 2016, ale novináři, kteří informovali o vztazích Trumpa s Putinem, byli přijímáni s podezřením. 

Dokonce i rozsáhlé a pečlivé zprávy FBI a Senátního výboru pro zpravodajské služby zametli pod koberec redaktoři „normálních“ médií, kterým to připadalo příliš ve stylu Jamese Bonda. Burnhamova slova tedy byla překvapením. Stejně jako rozhodnutí soudu v Novém Mexiku, který firmě  Meta uložil pokutu 25 miliard dolarů.

Viděla jsem, jak Facebook platil miliardy za urovnání každého případu, který se mu naskytl, a těch bylo mnoho. Deset let jsem sledovala, jak se její vrcholoví manažeři vyhýbají kontrole a následkům, takže je to opravdu šok, když se něco skutečně stane.

Jde o rekordní pokutu a rozsudek podrobně popisuje systematické klamání ze strany této firmy v průběhu let, přičemž cituje interní e-maily, do nichž byli zapojeni například Sheryl Sandbergová a Nick Clegg, a které odhalují soustavný vzorec chování, v jehož rámci byli uživatelé – stejně jako novináři a investoři – opakovaně klamáni. 

Je to důležité nejen proto, že jde o „prvotní hřích“ – sběr našich osobních údajů je základem ekonomiky sledování v Silicon Valley, a tedy i její moci –, ale také proto, že vše, čeho jsme dnes svědky v souvislosti s umělou inteligencí, je přímým důsledkem tohoto skandálu, nebo přesněji řečeno, absence následků, kterým tito technologičtí manažeři v důsledku tohoto skandálu čelili. 

Vytvořilo to prostředí beztrestnosti, které ovlivňuje vše, co dnes vidíme, a je to scénář, který si vzal k srdci například Sam Altman, abychom jmenovali jen jednoho z těchto technologických „bratrů“, kteří se vymkli kontrole. 

Ale snad nejvíce překvapivé ze všeho je, že britská vláda se konečně probudila ze svého spánku a vydala svým občanům stejné varování, jaké před několika lety vydaly vlády Skandinávie, pobaltských států, Německa, Nizozemska, Irska, Polska, Belgie a EU svým občanům.

Přiznání: Od rozhovoru s irským výzkumníkem v oblasti open source, Gavinem Sheridanem, před dvěma lety jsem tajným prepperem. Bylo to v době, kdy kolem Británie a Irska kroužily ruské špionážní lodě a kotva tankeru stínové flotily „náhodou“ přetrhla kabel mezi Finskem a Estonskem.

„Co by se mohlo stát v nejhorším případě, kdyby se jim podařilo přetrhnout kabely mezi Británií a Amerikou?“ zeptal jsem se Gavina. Chvíli přemýšlel. „No, myslím, že první věcí by byl totální kolaps světové ekonomiky,“ řekl vesele.

Řekla jsem mu, že uvažuji o koupi rádia na ruční natahování. Přemýšlela jsem o tom, že bych nevěděal, co se děje, ale zároveň jsem nechtěla patřit k těm lidem, o kterých americké kabelové stanice točí dokumentární filmy.

„Já mám dvě!“ řekl Gavin. „Jedno pro mě a jedno pro rodiče.“ Když jsem ho letos v létě potkala, řekl mi, že si teď schoval do skříně anténu Starlink. 

Další z mých přátel, světově uznávaná evropská odbornice na technologie, mi před rokem a půl řekla, že si doma schovává hotovost a má plnou nádrž v autě. Nikdy bych veřejně nepřiznala, že jsem se v tom s hotovostí přidala, ani že poté, co šéfové evropských zpravodajských služeb varovali před bezprostředním útokem Ruska letos v září, pořídila jsem si také nějaké nádoby na vodu. Bylo by to až příliš trapné. A přesto tu máme rozsáhlý seznam, který právě zveřejnila britská vláda – deky, baterky, zásoby jídla na tři dny, powerbanku – vedle toho vypadají moje vlastní snahy upřímně řečeno ubohé.

Ale jak to zpracovat? Samotná britská vláda je teď větší panikář než já, známá konspirační teoretička/pravdomluvná Kassandra/neplatné škrtnout. Co to sakra…?

A přesto. Stále se nám nedaří spojit si souvislosti. A proto jsem ten seznam umístila na začátek tohoto zpravodaje. Stále panuje všeobecné nepochopení toho, jak je to všechno propojené. Že to není náhoda, že se jak Trump, tak Elon Musk spojili s Putinem, aby usnadnili jeho útoky na Ukrajinu. Že společnost Meta je v týdnu, kdy byla uložena rekordní pokuta související s kauzou Cambridge Analytica, obviněna z pokusu ovlivnit volby ve prospěch Bolsonara (brazilské soudy – po Evropské unii – patří k nejúčinnějším kontrolním mechanismům moci Silicon Valley).
Všechno je to jeden a tentýž příběh.

Ostrov na okraji Evropy

Británie věří, že je od Evropy fyzicky i psychicky oddělena, že Rusko je daleko a že ačkoli Elon Musk podněcoval nepokoje ve Velké Británii a podporoval snahy naší nejpravicovější politické strany, Restore, jsme nějak imunní vůči jeho vlivu.

Proto je vždy tak trochu úlevou navštívit země, které těmto hrozbám rozumějí mnohem hlouběji než my v Británii. Tento týden jsem byla v Německu, abych vystoupila na Munich Media Days, konferenci pro vydavatele, kteří se potýkají s mnoha otázkami, které jim umělá inteligence přinesla. V Bavorsku se Rusko zdá být mnohem blíž než v Británii – protože tomu tak skutečně je. 

A přesto se tam cítím bezpečněji: protože lidé těmto problémům rozumějí mnohem lépe a téma je vnímáno jako mnohem naléhavější. Toto je národ, který rozumí genocidnímu diktátorovi. Hitlerovo útočiště „Orlí hnízdo“, vzdálené méně než 100 mil od Mnichova, bylo zapáleno den poté, co jsem odjela (bez souvislosti).

Dva turečtí občané byli tento měsíc v Německu zatčeni za údajné zapálení stanice Starlink v Polsku. Jde o další údajný sabotážní čin Ruska na evropském kontinentu, ale v týdnu, kdy Musk požádal Trumpa, aby zpomalil rozšiřování sítě Starlink, a ten jeho žádosti vyhověl, je to drsná připomínka toho, že se nemůžeme spoléhat na americkou technologii.

To je to, co nám tento měsíc musí všem jasně ukázat. Že prostě nemůžeme důvěřovat americkým technologickým firmám. Je absurdní svěřit jakýkoli aspekt národní bezpečnosti do rukou Elona Muska. Britská vláda má se společností Starlink smlouvu v hodnotě 40 milionů dolarů, stejně jako Polsko, Německo a Estonsko.

V Evropě musíme rychle upřednostnit alternativy. A v Británii musíme přijmout, že připojení se k evropské technologické a bezpečnostní unii je naší nejlepší a jedinou šancí. A abychom toho dosáhli, musíme konečně fungovat v mediálním prostředí založeném na realitě, v němž uznáme „slony“ brexitu – což se, a za to mu patří uznání, zdá být odhodlán udělat Andy Burnham.

Musíme se ale také smířit s tím, že všechny ty příběhy o Trumpovi a Putinovi z doby před deseti lety nešly dost daleko. Trump je ruský agent. Jak a proč už nezáleží. Znáte to rčení: když to chodí jako kachna a kváká jako kachna, je to kachna. Trump se chová jako ruský agent a mluví jako ruský agent. Je to ruský agent. Putin je jedním z mála světových lídrů, s nimiž se nikdy nepohádal.

Kdyby na světě existovala spravedlnost, existovala by Komise pro pravdu a realitu, která by dohlížela na sérii omluv. Tímto navrhuji Hillary Clintonovou jako její první adresátku: měla od začátku naprostou pravdu, jenže jí nikdo nevěřil kvůli mysoginii. (Poháněno ruskou Internetovou výzkumnou agenturou a mými starými přáteli: Cambridge Analytica.) Co se zasije, to se sklidí.

Je tu ještě jeden slon v místnosti: Vladovi přátelé ve Velké Británii. Ale nechám to takhle s jedním z nejhorších příkladů novinářské neprofesionality, jaký jsem kdy viděla. BBC Newsnight využívala vlajkovou loď BBC News – noční zpravodajský pořad. Nyní je to jen přikrášlený podcast s neustále se měnící sestavou najatých komentátorů. I tak se ale jedná o nové dno. Den poté, co se objevila zpráva o Burnhamově prohlášení ohledně ruského vměšování do brexitu, se pořadem rozhodli pozvat „bývalého Putinova mluvčího Sergeje Markova“, aby na toto téma vnesl světlo.

Bylo to absurdní pozvání, a to nejen proto, že Markov nikdy nebyl Putinovým mluvčím. Je to ale i tak prokazatelně lhář, který si vybudoval kariéru na obhajování diktátora, jenž se dopustil genocidy. A to je, zkrátka řečeno, jeden z důvodů, proč trvalo deset let, než jsme se dostali do bodu, kdy je britský premiér konečně připraven uznat to, co je naprosto zřejmé.

Mějte se. A kupte si rádio na klíček.

Vytisknout