Izrael narušil íránský vzdušný prostor, ale Írán se rozhodl nereagovat. Proč?

29. 10. 2026

Velká část Blízkého východu byla o uplynulém víkendu v napětí kvůli obavám, že prezident Donald Trump a izraelský premiér Benjamin Netanjahu znovu rozpoutají válku proti Íránu. Naštěstí k obnovení nepřátelských akcí nedošlo, rozhodně však ne proto, že by chyběla snaha. Podle íránských zdrojů izraelské stíhačky skutečně narušily íránský vzdušný prostor, ale Teherán se překvapivě rozhodl nereagovat. Setkání v Teheránu s představiteli Saúdské Arábie, Turecka, Pákistánu a Íránu je částečně důvodem, proč Írán prokázal tuto zdrženlivost.

Izrael se netají svým přáním a plány obnovit válku proti Íránu, a to v mnohem větším měřítku než v předchozích kolech. Na začátku tohoto měsíce izraelský ministr obrany Jisra'el Kac v izraelské televizi prohlásil, že Izrael je připraven zasáhnout Írán „plnou silou“ a že tentokrát se zaměří na íránskou energetickou infrastrukturu, aby „vrátil Írán o 40 let zpět, do doby temna a do doby kamenné“.

O víkendu se objevily zprávy o údajném rozporu mezi Netanjahuem a náčelníkem generálního štábu IDF generálporučíkem Ejalem Zamírem ohledně navrhované vojenské operace proti Íránu před izraelskými volbami. Zamír vyjádřil nesouhlas s jejím načasováním a potenciálním dopadem na izraelské volby. Izraelci také v uplynulém týdnu v iráckém vzdušném prostoru provedli četné simulované útoky na Írán.

Všechny tyto události přispěly k výbušné situaci, kdy od války dělilo jen jedno jediné unáhlené rozhodnutí. Teherán samozřejmě také naznačil, že již nebude čekat na útok, ale zaútočí preventivně na USA a Izrael, pokud bude mít pocit, že útoky na jeho území jsou na spadnutí.

Právě proto je rozhodnutí Íránu neútočit poté, co izraelské stíhačky údajně narušily jeho vzdušný prostor, o to překvapivější. Zdroje v Teheránu mi však sdělily, že k tomuto íránskému rozhodnutí vedla řada faktorů vycházejících ze dvou klíčových íránských hodnocení: že čas je stále na straně Íránu a že Izrael se snaží vyprovokovat Írán k prvnímu úderu, aby rozpoutal válku v momentě, kdy ještě není zcela jasné, zda se pro ni Trump definitivně rozhodl.

Íránci jasně dali najevo, že na izraelské a americké útoky zareagují extrémně tvrdě a že v takovém scénáři bude  značnou destabilizací zasažena zejména Saúdská Arábie, stejně jako další státy Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC). Ironií samozřejmě je, že taková reakce by Izraeli docela vyhovovala. Čím více bude Írán podnikat odvetné akce proti státům GCC, zejména proti Saúdské Arábii, tím více se budou tyto arabské státy cítit nuceny obrátit se na Izrael s žádostí o podporu a ochranu. To by přímo podkopalo dlouhodobý cíl Íránu, jímž je přimět tyto státy, aby se připojily k Teheránu při vytváření nového bezpečnostního uspořádání na Blízkém východě.

V takovém scénáři by se mohl oživit sen o izraelsko-arabském protíránském bloku, jako jsou Abrahámovské dohody. Teherán proto musí velmi pečlivě zvážit své možnosti a nespěchat s reakcí na izraelské provokace, neboť by mohlo jít o past. Zdá se, že izraelské manévry v Iráku nakonec přesvědčily Teherán, že Izrael blafoval a že íránská reakce by byla kontraproduktivní. Prozatím se toto hodnocení jeví jako správné.

Dalším faktorem bylo setkání saúdských, pákistánských a tureckých představitelů v Teheránu. Íránská média a představitelé prezentovali toto setkání jako jasný signál, že americké snahy o izolaci Íránu či jeho vyloučení z regionálních bezpečnostních jednání selhaly. To, že se všechny tři země dostavily do Teheránu v tak krátkém čase, je v Teheránu vnímáno jako vítězství – vítězství, které by bylo ohroženo, kdyby Írán o víkendu reagoval na izraelské provokace.

Na rozdíl od spekulací nebyla tato schůzka odrazovým můstkem k pozvání Íránu do Mekkského paktu. Byla spíše motivována naléhavější záležitostí: válkou mezi hnutím Ansar Alláh a Saúdskou Arábií, která destabilizuje nejen Jemen, ale nyní i samotnou Saúdskou Arábii. (Ansar Alláh je často označován jako „Húsiové“.)

Bezobsažné prohlášení z teheránského setkání však odráží skutečnost, jak obtížné bude tuto otázku vyřešit. Z íránského pohledu se Rijád dopustil stejné chyby jako Trump: zahájil válku, kterou nedokáže ukončit na bojišti a kterou není ochoten ukončit u jednacího stolu.

V Trumpově případě je překážkou zrušení blokády Perského zálivu. V případě Rijádu jde o zrušení letecké blokády Jemenu. Teherán je ochoten pomoci, sdělil mi zdroj v Íránu, ale nebude zpochybňovat podmínku hnutí Ansar Alláh ohledně zrušení letecké blokády – stejně jako Teherán neustoupí v otázce zrušení Trumpovy blokády.

Setkání v Teheránu nicméně dále potvrzuje logiku, kterou zastánci umírněnosti prosazují již léta: jak se USA vojensky stahují, na rozdíl od konvenčního názoru ve Washingtonu, regionální státy projevují větší iniciativu a samy přebírají větší odpovědnost za bezpečnost vlastního regionu.

Tato aktivita neznamená, že budou vyřešeny všechny problémy nebo že se podaří zabránit konfliktům a chaosu. Ať už se však podaří cokoli, budou to jejich vlastní konflikty, jejich vlastní chaos a jejich odpovědnost – nikoli odpovědnost USA.

 

Celý text v angličtině ZDE