Českou televizi nemusíme milovat. Měli bychom ale bránit její nezávislost

29. 10. 2026 / Petr Waniek Horváth

Bránit Českou televizi neznamená souhlasit se vším, co vysílá, ale ani přehlížet to, co naopak vysílat měla, a nevysílala. Konkrétním příkladem je pořad Rozpleteno, jehož díl Virus I se věnoval původu koronaviru a v němž vystoupili Soňa Peková a Jindřich Rajchl. Zaměstnanecká iniciativa Veřejnoprávně kritizovala nedostatek kritického odstupu vůči Pekové i skutečnost, že Rajchl byl jediným politikem, který v pořadu dostal prostor. Samotný pořad je dostupný v archivu České televize; spor o jeho obsah a výběr hostů popsal také server iDNES.cz.

V tomto případě je nutno konstatovat , že ani Soňa Peková, ani Jindřich Rajchl neměli být do pořadu pozváni. Nejde o upírání práva na veřejné vystupování, ale o odpovědnost veřejnoprávní televize za výběr hostů a za to, jakým způsobem jim poskytuje prostor. Veřejnoprávní médium musí při výběru hostů dbát na odbornou přesnost, kritický odstup a důslednou práci s fakty. V tomto případě však Česká televize na všechny tyto požadavky zcela rezignovala.

To však není důvod oslabovat její nezávislost. Naopak. Právě schopnost médium kritizovat a současně chránit jeho svobodu patří k základům demokratické společnosti.

Hlídací pes, který se ptá i těch u moci

Význam České televize je dobře patrný na práci jejího investigativního pořadu Reportéři ČT. V březnu 2026 se reportéři zabývali fungováním ministerstva životního prostředí pod vedením Motoristů, postavením Filipa Turka a okolnostmi odvolání ředitele Krkonošského národního parku. V červnu se věnovali personálním změnám a odchodům odborníků z resortu a v září se vrátili k Babišovu střetu zájmů a dotacím pro Agrofert. Už v únoru se zabývali ekologickou zátěží spojenou s Babišovým podnikáním na Slovensku.

Nejde tedy o jednorázové případy, ale o opakovanou investigativní práci týkající se lidí a institucí spojených s vládnoucí koalicí. Taková práce má pro společnost zásadní význam. Prověřuje rozhodnutí politiků, upozorňuje na možné střety zájmů a umožňuje veřejnosti kontrolovat ty, kterým svěřila moc.

O napětí mezi investigativními novináři a politiky svědčí i jejich veřejné reakce. Andrej Babiš v minulosti označoval pořady Reportéři ČT a 168 hodin za jednostranné a manipulativní. Tomio Okamura zase v rozhovoru ČT24 s Danielem Takáčem označoval pořad za zmanipulovaný a moderátorovu práci za neprofesionální. V říjnu 2026 se Česká televize ohradila také proti zákazu ministra zahraničí Petra Macinky, který zaměstnancům ministerstva zakázal účast ve vysílání ČT.

Takové spory samy o sobě nedokazují kvalitu každé reportáže. Ukazují však, že novináři upozorňují na veřejná témata, která jsou pro politické představitele nepříjemná. A to je dobře.

Právě v tom spočívá jedna ze základních funkcí médií v demokratickém státě. Jejich úkolem není politikům vyhovovat, ale klást otázky, ověřovat odpovědi a zveřejňovat informace, které jsou pro občany podstatné.

Také komerční televize informují o kauzách Babiše, Motoristů a SPD. Rozsah a kontinuitu investigativní práce však nelze zaměňovat za běžné zpravodajství o aktuálních událostech. Česká televize má v tomto ohledu důležitou roli, kterou nelze považovat za samozřejmost.

Proč právě teď?

Vládní koalice ANO, SPD a Motoristů prosazuje zrušení televizních a rozhlasových poplatků a převedení financování veřejnoprávních médií do státního rozpočtu. Návrh byl v říjnu 2026 projednáván ve zrychleném legislativním režimu. Hlasování v Poslanecké sněmovně se uskutečnilo v sobotu 24. října ve 4.36 ráno. Způsob projednávání vyvolal kritiku kvůli nedostatku prostoru pro důkladnou parlamentní a veřejnou diskusi.

Změna se přitom netýká pouze České televize, ale také Českého rozhlasu. Ten plní vlastní veřejnou službu prostřednictvím zpravodajství, publicistiky, regionálního vysílání i pořadů zaměřených na kulturu a vzdělávání. I jeho nezávislost a stabilní financování jsou důležité pro pluralitu informací. Tento komentář se soustředí především na Českou televizi, protože její investigativní práce nabízí konkrétní příklady významu veřejnoprávních médií při kontrole politické moci. Stejné principy však platí i pro Český rozhlas.

Samotná změna systému financování nemusí být špatná. Lze si představit jiný model, který zachová stabilní příjmy médií a ochrání jejich nezávislost. Rozhodující však je, jaká pravidla nový systém nastaví a jaké záruky poskytne.

Pokud bude financování veřejnoprávní televize více záviset na rozhodování politické většiny o státním rozpočtu, vzroste význam politických rozhodnutí pro její hospodaření. To automaticky neznamená, že vláda televizi ovládne. Vzniká však riziko, že se rozpočet média stane nástrojem přímého či nepřímého tlaku.

Právě v době, kdy se veřejnoprávní televize věnuje kauzám představitelů vládní koalice, je namístě zvláštní obezřetnost. Vláda, která sama podléhá veřejné kontrole, by neměla získat nepřiměřený vliv na finanční podmínky médií, jež ji mají kontrolovat. Nejde o nedůvěru vůči každému politikovi, ale o princip: demokratické instituce mají bránit zneužití moci, nikoli spoléhat na to, že ji nikdo zneužít nechce.

Nejde jen o politiku. Jde také o evropské právo

Nezávislost veřejnoprávních médií chrání rovněž evropské právo. Článek 5 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1083, známého jako Evropský akt o svobodě médií, požaduje, aby financování veřejnoprávních médií vycházelo z předem stanovených, transparentních a objektivních kritérií a zajišťovalo dostatečné, udržitelné a předvídatelné finanční prostředky chránící redakční nezávislost.

Evropská unie České republice nepřikazuje zachovat televizní poplatky. Zvolený systém však musí splňovat závazné evropské požadavky. Evropská komise ve svém výkladu Evropského aktu o svobodě médií zdůrazňuje ochranu redakční nezávislosti a potřebu přiměřeného, udržitelného a stabilního financování veřejnoprávních médií. Evropská vysílací unie navíc v říjnu 2026 upozornila na rizika spojená se zrychleným projednáváním českého návrhu.

Tak zásadní změně by proto měla předcházet důkladná odborná a celospolečenská diskuse. Rozhodující není pouze to, odkud peníze přicházejí, ale zda nový systém poskytne dostatečné záruky proti politickému zasahování.

Demonstrace za princip, nikoli za bezchybnou televizi

Demonstrace na podporu České televize a Českého rozhlasu nelze odbýt jako protest za zachování určitého způsobu výběru poplatků. Jde o otázku, jaké postavení budou mít veřejnoprávní média vůči politické moci a zda si zachovají schopnost kontrolovat ty, kteří právě vládnou.

Účast občanů a studentů v Praze i dalších městech ukazuje, že otázka nezávislosti médií přesahuje zájmy samotných novinářů. Týká se práva veřejnosti na informace, možnosti klást politikům nepříjemné otázky a existence prostoru, v němž se moc musí zodpovídat veřejnosti.

O jiném způsobu financování lze diskutovat. Taková změna však musí být výsledkem důkladné debaty, musí mít jasné záruky nezávislosti a nesmí oslabit schopnost veřejnoprávních médií plnit jejich kontrolní funkci. Za současných okolností jsou obavy z politického vlivu důvodem k mimořádné obezřetnosti.

Českou televizi není třeba idealizovat. Její nedostatky musí zůstat předmětem kritiky a její zpravodajství, objektivita a vyváženost  se musí zlepšovat. To ale není v rozporu s obranou její nezávislosti. Naopak, nezávislé médium musí mít možnost své chyby napravovat bez nepřiměřeného tlaku politické reprezentace.

Bránit Českou televizi neznamená souhlasit se vším, co vysílá. Znamená to chránit právo veřejnosti na informace a zachovat instituci, která může klást otázky i těm nejmocnějším. Proto má smysl se za její nezávislost postavit - a současně trvat na tom, aby svou práci vykonávala co nejlépe.