Lula nečekaně vyhrál volby, které měl prohrát

26. 10. 2026 / Fabiano Golgo

Již druhé vítězství demokracie nad populisty za jediný den

Brazílie právě předvedla politický obrat, který se ještě včera zdál téměř nemožný. Luiz Inácio Lula da Silva, osmdesátiletý prezident, jehož politický pohřeb už připravovala pravice, část médií a nemálo komentátorů, porazil Flávia Bolsonara, syna svého největšího politického nepřítele, a získal čtvrtý prezidentský mandát. Brazílie tak znovu potvrdila své zvláštní postavení mezi demokraciemi: je to země, kde se analytici mohou mýlit s mimořádnou přesností.

  
Včetně mě. Před několika dny jsem na těchto stránkách předpovídal Lulovu porážku. Nikoli z osobní antipatie, ale na základě volební matematiky, politické atmosféry a dlouhodobého posunu brazilské společnosti doprava. Flávio Bolsonaro vyhrál první kolo se 47,03 procenty hlasů proti Lulovým 45,16 procenta. Rozdíl představoval přes 2,2 milionu voličů. Navíc od obnovení přímých prezidentských voleb v roce 1989 nikdy nezvítězil kandidát, který skončil v prvním kole druhý. Historie tedy stála na Bolsonarově straně. Tentokrát se ovšem rozhodla změnit zaměstnavatele.

Ještě v sobotu mu dávaly přednost také průzkumy. Datafolha, renomovaný brazilský institut pro výzkum veřejného mínění spojený s deníkem Folha de S.Paulo, a Quaest, brazilská výzkumná společnost, jejíž volební průzkumy objednává také největší televizní síť Globo, předpovídaly Fláviovi 51 procent platných hlasů proti Lulovým 49 procentům. Mezinárodně působící společnost AtlasIntel očekávala poměr 50,8 ku 49,2.

Rozdíly byly sice v mezích statistické chyby, ale psychologicky už bylo téměř rozhodnuto. V předchozích dnech dokonce průzkum Datafolha zjistil, že 53 procent dotázaných očekává Bolsonarovo vítězství, zatímco Lulovo pouze 39 procent. Veřejnost tedy nebyla přesvědčena jen o tom, koho chce volit. Měla také poměrně jasnou představu, kdo vyhraje. A ta byla mylná.

V neděli se tato konstrukce zhroutila. Lula získal přibližně 51,8 procenta platných hlasů proti Bolsonarovým 48,2 procenta. Z více než dvoumilionové ztráty vznikl náskok přes čtyři miliony hlasů. Poprvé v novodobé brazilské demokracii se vítěz prvního kola musel ve druhém spokojit s porážkou.

Jak se to mohlo stát?

Jednu důležitou odpověď nabízí účast. V prvním kole nepřišlo k urnám 21,08 procenta oprávněných voličů. Ve druhém už to bylo podle téměř dokončeného sčítání přibližně 19,1 procenta. V zemi se zhruba 159 miliony registrovaných voličů představuje takový rozdíl miliony lidí. Kdo přesně přišel navíc a komu odevzdal hlas, ovšem samotné statistiky účasti neprozradí. Tvrdit už dnes, že právě tito voliči zachránili Lulu, by znamenalo dopustit se stejné analytické sebejistoty, která nás přivedla k chybným předpovědím.

Další odpovědí je samotný bolsonarismus. Flávio zdědil po otci mimořádně silné politické hnutí, ale také mimořádně silný odpor. Jair Bolsonaro, odsouzený za pokus o státní převrat, zůstává pro miliony Brazilců symbolem politického fanatismu. Syn se snažil vystupovat umírněněji, ale příjmení se v politice nedá odložit jako nepohodlný zimník.

Lula naopak během závěrečných týdnů stále výrazněji měnil svou kampaň z obhajoby vlády v referendum o návratu bolsonarismu. Připomínal sociální programy, zdůrazňoval ochranu chudších domácností a spojoval svého soupeře s Donaldem Trumpem. Pro část voličů tak přestal být otázkou nejlepší možný prezident a stal se přijatelnější alternativou.

Zde ovšem musíme být opatrní. Výsledek ukazuje, že Lula dokázal mobilizovat vítěznou většinu. Ještě ale nevíme, jakou přesnou váhu měly strach z Bolsonaroovy rodiny, sociální politika, regionální rozdíly nebo rozhodnutí dosud nerozhodnutých voličů. Až podrobnější analýzy nám ukážou, zda průzkumy skutečně nedokázaly zachytit změnu nálad, nebo jen podcenily nejistotu mimořádně těsného souboje.

Bylo by také groteskní vydávat tento výsledek za triumf brazilské levice. Bolsonaro prohrál prezidentské volby, ale pravice zůstává nesmírně silná. Lula bude vládnout s konzervativním Kongresem a bez záruky, že své politické plány dokáže uskutečnit. Téměř polovina hlasujících dala přednost jeho protivníkovi. Tak nevypadá pohřeb bolsonarismu, ale pouze jeho neúspěšný pokus o převzetí prezidentského paláce.

A zůstává ještě jeden paradox. Lula dokázal zachránit vlastní politickou kariéru, ale nikoli budoucnost své Strany pracujících, brazilské hlavní levicové formace známé pod zkratkou PT. Ta stále nemá přesvědčivého nástupce, který by dokázal nahradit charisma svého zakladatelského symbolu. Její největší současnou předností je osmdesátiletý muž. To není právě lichotivá vizitka politického hnutí, které kdysi slibovalo budoucnost.

Přesto je třeba uznat velikost toho, co se stalo. Lula přežil chudobu, diktaturu, vězení, návrat k moci a nyní také další vlastní politický pohřeb. Člověk, kterého už tolikrát odepisovali, právě znovu porazil rodinu Bolsonaro.

A my, kteří jsme předpovídali jeho konec, máme alespoň jednu útěchu: brazilská politika nás znovu naučila pokoře. Ovšem způsobem, který je jí vlastní. Nejdřív nás nechala napsat nekrolog a potom nechala nebožtíka vyhrát volby.