Nejvýznamnější vlna protestů však proběhla v Srbsku, kde se studentská kandidátka pro celostátní parlamentní volby podařilo nejen svrhnout dlouholetou, korupcí prolezlou vládu, která byla údajně napojena na organizovaný zločin, ale také získat volební mandát. Nyní se chystá sestavit novou vládu. Nic podobného se dosud nikdy nestalo.

„Studentský seznam“ nejen mění politické vedení Srbska, ale také popularizuje nové metody organizace; buduje systém pro výběr kandidátů mimo vlastní řady, a to pomocí metod, jako jsou otevřená veřejná shromáždění s rotujícími delegáty a specializované pracovní skupiny. Kandidáty vybralo 85 studentských shromáždění, jak vysvětluje analýza jejich vnitřních pravidel. A výsledky jsou často překvapivé: rektor Bělehradské univerzity Vladan Djokić nebyl vybrán jako kandidát, přestože je dlouhodobým zastáncem hnutí a mnozí od něj očekávali, že bude hrát významnou roli ve vládě.

Hnutí „Studentský seznam“ srovnal chorvatský filozof Srećko Horvat, který toto hnutí zařazuje do delší tradice přímé demokracie a kolektivní sebeorganizace, s Pařížskou komunou z roku 1871. Jeho aktivity v oblasti získávání finančních prostředků jsou však velmi moderní: údajně prostřednictvím crowdfundingu získalo během volební kampaně téměř 2 miliony eur od více než 26 000 jednotlivých dárců.

Vlna mládežnických protestů navazuje na mobilizace v Keni v roce 2024 a v Nepálu, Indonésii, na Filipínách, Madagaskaru, Maroku a Peru v roce 2025. Zůstává otázkou, do jaké míry srbský model organizování zdola ovlivní mládežnická hnutí jinde. Podle Oliviera Ertzscheida, docenta na Univerzitě v Nantes, však „hraje roli pocit sounáležitosti a sociální interakce mladých lidí“, přičemž sociální média nyní aktivně posilují pocit sounáležitosti a sdílené identity mezi protestujícími – a dodávají hnutí dynamiku.

V září a říjnu se konaly protesty mládeže v Belgii, Rakousku, Řecku a Itálii kvůli financování vzdělávání; v Německu kvůli hrozbě povinné vojenské služby; a ve Španělsku a Portugalsku kvůli nedostatku dostupného bydlení. Protesty se však rozšířily i daleko za hranice Evropy, do Indonésie, kde se demonstrace mládeže zaměřují na znečištění; do Argentiny kvůli úsporným opatřením; a do Chile a Kolumbie kvůli škrtům ve financování. Minulý víkend v Německu 

Protesty se tento měsíc ještě zintenzivní. V Austrálii se na 11. listopadu chystá velká studentská demonstrace a studentské svazy ve Velké Británii a Itálii plánují na 20. listopadu společný den akcí na protest proti rostoucím nákladům na vzdělání.

Před několika lety jsem psal o nové generaci mladých aktivistů – o bangladéšských školačkách bojujících proti nuceným dětským sňatkům, které vyhlásily „zóny bez dětských sňatků“, a o nigerijských a dalších mladých lidech v Africe, kteří požadovali své právo na vzdělání. Současné mládežnické vzpoury jsou však jiného řádu; propukají v novém a nebezpečnějším globálním prostředí a staví se proti autoritám v otázkách, které daleko přesahují rámec vzdělávání. Mladí lidé čelí krizi nezaměstnanosti způsobené umělou inteligencí; jsou znevýhodněni přesunem veřejných výdajů ve prospěch starších lidí a omezenou nabídkou vzdělání; čelí krizi v oblasti bydlení a vládám, které bagatelizují význam klimatické krize a mezigenerační spravedlnosti.

Krize v oblasti zaměstnanosti mladých lidí se bude prohlubovat. Počet inzerovaných pracovních míst pro absolventy ve Velké Británii u jedné velké personální agentury klesl z přibližně 180 000 před čtyřmi lety na dnešních 50 000. Za jeden z faktorů je považována umělá inteligence. Zaměstnanost v high-tech odvětvích u lidí ve věku 18 až 24 let klesla o 30 % mezi prosincem 2019 a prosincem 2025, zatímco samotné odvětví se v tomto období rozrostlo o 33 %. V době, kdy se vláda chystá oznámit svou zprávu o zaměstnanosti mladých lidí, je tedy naléhavě nutné zajistit práci pro téměř 1 milion nezaměstnaných mladých lidí do 25 let, přičemž je třeba upřednostnit přípravné kurzy před nástupem do učňovského vzdělávání a obnovit příspěvky na vzdělání, stejně jako radikálně přetvořit systém sociálních dávek, který mladou generaci zrazuje.

Jedná se však o celosvětový problém. Kvůli neustále rostoucímu dluhovému zatížení a spirálovitě rostoucím výdajům na obranu a energetické dotace jsou vlády uvězněny v takové fiskální svěrací kazajce, že budou mít potíže najít zdroje k naplnění ambicí mladých lidí. Velkou část veřejných výdajů si přivlastňují starší generace, což vede k tomu, že školy a univerzity jsou zkráceny. V zemích OECD směřuje přibližně polovina výdajů na zdravotnictví a sociální zabezpečení k seniorům – lidem starším 65 let –, a to navzdory tomu, že tvoří pouze 18,5 % celkové populace. V tomto součtu představují důchody největší položku, na kterou připadá 38 % všech sociálních výdajů – ale pochopitelně vysoký podíl všech výdajů na zdravotnictví směřuje také k starším lidem. A vzhledem k tomu, že si mladí lidé dnes odnášejí domů mnohem menší podíl příjmů než předchozí generace, se rozdíly v příjmech a bohatství mezi mladými a starými prohloubily.

Je čas si to dát do souvislostí. Valérie Becquet, socioložka z Univerzity CY Cergy v Paříži a spoluautorka knihy Geopolitics of Youth: Engagement and (e)Mobilisation, varuje, že protesty se mění v širší sociální hnutí. „Nerovnosti existují na všech úrovních,“ říká, „a rozdíly mezi různými sociálními skupinami se prohlubují.“ Spouštěče demonstrací se liší země od země, ale základní stížnost je nápadně podobná. Mladí lidé věří, že veškeré sliby, že se jim bude dařit lépe než generaci jejich rodičů, již byly porušeny – a tento argument je pádný. Samotná liberální demokracie nyní stojí před soudem.

• Gordon Brown byl britským premiérem v letech 2007 až 2010 a je zvláštním vyslancem OSN pro globální vzdělávání