Putin se na jednáních o Ukrajině rozhodl požadovat návrat NATO na hranice z roku 1997

30. 10. 2026

Dříve Jurij Ušakov, asistent prezidenta Ruské federace pro zahraniční politiku, navrhl zapojit Evropany do jednání o Ukrajině. Uvedl, že Evropská unie a Severoatlantická aliance začaly "přistupovat k ruským návrhům vážněji" a že postoj Evropy k míru mezi Moskvou a Kyjevem je "klíčový". Ale starý záměr Kremlu dosáhnout stažení NATO na hranice z roku 1997, nebo alespoň stažení vojsk a zbraní z pěti zemí aliance sousedících s Ruskem: Lotyšska, Litvy, Polska, Finska a Estonska, stojí za tímto krokem. Západní diplomaté rozhodně nejsou ochotni ruské straně udělat ústupky v této otázce.

Přitom maximální ústup NATO směrem na západ je stále jednou z klíčových podmínek Putina pro ukončení války na Ukrajině. Druhý bod nazývají zbavení Kyjeva skutečné suverenity. Takový postoj činí nepravděpodobným, že by technické rozhovory oznámené na listopad v Abú Zabí mezi zástupci Washingtonu, Kyjeva a Moskvy byly úspěšné.

Moskva se v prosinci 2021, několik týdnů před plnohodnotnou invazí na Ukrajinu, obrátila na alianci s požadavkem na "stažení veškeré vojenské infrastruktury NATO na pozice z roku 1997". Ruský náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov obvinil alianci, že údajně usiluje o "zatlačení" Ruska zpět a "převedení ho do role podřízeného".

Následně Putin osobně opakovaně řešil téma expanze NATO na východ a jeho nebezpečí pro Rusko. Hlava státu vysvětlila potřebu "speciální operace" mimo jiné hrozbou, kterou aliance vůči Moskvě údajně představovala, a označila ji za jednu z "kořenových příčin" války na Ukrajině. Nicméně krátce po 24. únoru 2022 se k alianci připojily Švédsko a Finsko, které se tomuto kroku desítky let vyhýbaly.

Požadavek na "hranice z roku 1997" znamená alespoň stažení jednotek a zbraní NATO z poloviny zúčastněných zemí – 16 z 32 stávajících členských států. Kromě Švédska a Finska mluvíme o třech bývalých sovětských republikách (Lotyšsko, Litva, Estonsko), šesti členech zrušené Varšavské smlouvy (Bulharsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Česká republika), čtyřech republikách rozpadlé Jugoslávie (Severní Makedonie, Slovinsko, Chorvatsko a Černá Hora) a také Albánii.

Současná charta NATO v článku 10 hlásá politiku "otevřených dveří". Každý stát se může stát členem organizace kdykoli a za souhlasu stávajících účastníků, přičemž zásah třetí strany do procesu není zajištěn. 77 let historie zná NATO dva precedenty, kdy členové pouze dočasně pozastavili členství ve vojenských strukturách aliance, ale zcela se od ní neodtrhli (Francie v letech 1966–2009 a Řecko v letech 1974–1980).

Zdroj v angličtině: ZDE