Pasti a minová pole blízkovýchodní žurnalistiky

25. 5. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
"Můžete se podívat na data a udělat si vlastní názor, místo abyste spoléhali na jiné. Upřednostňuji přístup lidí k faktům, nejen názorům zformulovaným jakýmisi lidmi s určitým zkreslením. I já mám svá zkreslení. Dávám přednost tomu pracovat jen s daty," vysvětluje IT specialista Jakub Janovský, proč sdílel na internetu 134 gigabajtů surových dat ze syrského konfliktu (aniž kdy osobně odjel do Sýrie) ZDE.


Pouze hypotetičtí nadlidé by nedělali žádné chyby. Avšak je také lidské se ze spáchaných chyb poučit a neopakovat je znova a znova.

Na problém zmiňovaný Jakubem Janovským narazily již v minulosti také Britské listy. Osobně mám v redakci největší podíl na tom, že aktivistická publicistka Markéta Všelichová v jednom případě vyjela do Sýrie kryta potvrzením o tom, že provádí žurnalistickou práci pro Britské listy. Tehdy jsem ještě netušil, kam se v posledních letech posunula novinařina na Blízkém východě. Že se v konfliktních oblastech od odvážných a nezávislých válečných zpravodajek typu Marie Colvinové dospělo k novému typu zaujaté embedded žurnalistiky starostlivě dozorované znepřátelenými frakcemi. Dostat se kamkoliv není už žádná samozřejmost. Do řady oblastí se zahraniční novináři nedostanou vůbec. Do jiných jsou však vpuštěni či dokonce přivezeni starostlivě vybraní jedinci s cílem produkovat nikoliv nezávislé zpravodajství, ale účelově střiženou válečnou propagandu.

To byl i případ Všelichové. Nyní ji zadržují turecké úřady na základě absurdních obvinění včetně údajného terorismu - a české úřady až dosud vyvinuly minimální úsilí dostat ji z humanitárních důvodů zpět. Nicméně dokonce ani status "mučednice" nemůže ospravedlnit zaujatost a neprofesionalitu toho, co Všelichová jakožto "novinářka" manipulovaná ideologickým dohledem kurdské stalinistické sekty v Sýrii předvedla. Produkovala válečnou propagandu kurdských ozbrojenců, o nějakém nezávislém žurnalismu nemůže být ani řeči.

Jakub Janovský dává přednost publikaci faktů před názorovými veletoči embedded propagandistů kopajících z nevědomosti či zcela záměrně za jednotlivou vybranou stranu blízkovýchodního konfliktu. Ideologické motivace a starostlivě selektivní přístup do konfliktních oblastí velmi dobře vysvětlují například skutečnost, že se západní veřejnost sice rozčiluje nad nedávnými událostmi v Gaze, avšak zničení, vystěhování a vyloupení někdejšího největšího palestinského uprchlického tábora v Sýrii Jarmúku zůstává pod radarem jejich embedded "zpravodajství".

Za prvé máte nulovou šanci navštívit Jarmúk, pakliže nejste patřičně prověřeni přímo asadistickými úřady. Za druhé není vůbec v zájmu ideologického obrazu světa, v němž masový vrah Asad zastává roli spojence "antiimperialistického" boje proti Izraeli, upozorňovat na jeho vlastní zločiny na Palestincích.

  ***

Profesionálové blízkovýchodní žurnalistiky nepadají do pastí embedded válečné propagandy a nevybuchují v minových polích ideologické předpojatosti. Ti nejlepší spravují síť místních kontaktů, včetně oblastí, kam se zahraniční novinář sám nikdy nedostane. Takto získané zprávy navzájem srovnávají a kriticky hodnotí. Lidé jako Julian Röpcke z Bildu ovšem sami nenavštěvují místa, kam je jedna z válčících stran laskavě vpustí, aby jim předvedla, co mají vidět (a pečlivě zamlčela, co vidět nemají). Od vlastního notebooku rutinně provádí operace typu geolokace všech dodaných fotografií, aby si ověřili, že zpráva z toho či onoho zdroje není zmanipulovaná nebo úplně falešná.

Je nesmírně důležité moci spoléhat na práci lidí jako Julian Röpcke nebo Jakub Szantó z ČT. Lidí, kteří v digitálním věku kriticky pracují s digitalizovanými informacemi a vyhýbají se aktivistickému fandění vybrané straně - místo aby předkládali pečlivě stylizovaná "svědectví přímo z místa", k nimž byli svými manipulátory z řad válčících frakcí milostivě připuštěni. Pamatují si, že pravdu o stalinském SSSR přece neodhalili ti, jimž zločinný režim organizoval velkolepě koncipované zájezdy do "země, kde zítra již znamená včera". Na ošklivou pravdu upozornili lidé v zahraničí kriticky vyhodnocující mnohem širší data, než jaká vozili z propagandistických cest svědci Stalinovi.

  ***

Starořecká demokracie měla svůj sdílený prostor na agoře. Pro její moderní následovnici do značné míry platí, že agoru suplují svobodná celostátní média, nejlépe veřejnoprávní, v nichž se kultivovaně setkávají zastánci různých názorů. Představa, že na místo této náhradní agory nyní přijdou zaujaté orgány nejrůznějších uzavřených sociálních bublin v podobě osobních blogů, bulvárních pomlouvačných a dezinformačních serverů, výběrově vedených "zpravodajských" skupin na Facebooku nebo rozesílači řetězových mailů implikuje společnost rozbitou na uzavřené, navzájem nekomunikující, nevraživé až znepřátelené skupiny pracující s informacemi o tři řády hůře než to nejhorší veřejnoprávní médium, které vždy ještě musí splňovat alespoň minimální profesionální standardy.

Ve středu začala ve sněmovně faktická vládní koalice ANO, KSČ(M) a SPD další útok na česká veřejnoprávní média. Nic teď není pro demokracii v ČR důležitější než tato média a jejich nezávislost ubránit.

A vůbec posledním, co česká demokracie právě teď potřebuje, jsou zaujaté osobní výpady proti špičkovým pracovníkům těchto médií.

0
Vytisknout
8776

Diskuse

Obsah vydání | 29. 5. 2018