Íránský terorismus v Evropě: Proč o něm "experti" nevědí? Protože jde o pouhé propagandisty

23. 5. 2018 / Karel Dolejší

13. února 2012 zneškodnila gruzínská policie bombu ve vozidle pouhých 200 m od izraelského velvyslanectví v Tbilisi ZDE. Šlo o součást koordinovaného útoku na izraelská velvyslanectví ve světě ZDE.

 Íránští proxies z Hizballáhu provedli 18. července 2012 bombový útok na izraelské turisty v bulharském Burgasu a zabili šest osob ZDE. Tvrdit, že s touto akcí nemá Írán nic společného, je podobné jako tvrdit, že Moskva nenese odpovědnost za konání loutkových proruských republik v Donbasu.

V dubnu 2013 Bosna vyhostila dva íránské "diplomaty" zapojené do financování a výcviku džihádistický teroristů ve známém centru Gornja Maoča na severovýchodě Bosny ZDE. Jeden z klientů těchto bosenských džihádistů, Enes Omeragić, 18. listopadu 2015 zabil dva bosenské vojáky, bosenského Srba Nedeljka Radiće a muslima Armina Salkiće ZDE.

Nesmyslná tvrzení typu "Írán naposledy vraždil v Evropě v roce 1992" také ignorují prokázané spojení mezi zabijáckou jednotkou Seve bosenského islamistického režimu bývalého premiéra Alii Izetbegoviće a íránskými Revolučními gardami, které sahá přinejmenším do roku 1994 ZDE.

  Proč se tedy "experti" tolik diví obviněním, jež na íránskou adresu vznesl bývalý šéf CIA a nynější americký ministr zahraničí Mike Pompeo? Proč zuřivě tvrdí, že Írán od roku 1992 neprovádí vražedné akce na evropské půdě, ačkoliv existuje hned několik případů, které to jednoznačně vyvracejí?

  Nejzřejmější odpověď zní, že ve skutečnosti nejde o žádné odborníky - ani na mezinárodní terorismus, ani na Írán. V opačném případě by dávno byli seznámeni s případy íránských vražedných akcí v Evropě, o nichž lze nalézt dostatek informací i v široce dostupných otevřených zdrojích.

  Druhou odpovědí je, že ti, kdo uvádějí současnou Pompeovu funkci jako "ministr zahraničí" (v uvozovkách), jsou zaujatými obamistickými propagandisty, pro něž fakta nic neznamenají.

  Pompeo vznesl vůči Íránu sérii požadavků, které jsou zaměřeny na destabilizující roli íránského imperialismu v globálním kontextu - nikoliv pouze (v tom nejlepším myslitelném případě) na odložení vojenského jaderného programu Teheránu o 15 let, s čímž se spokojila Obamova administrativa.

  Pompeovy požadavky zahrnují úplnou komunikaci o jaderném programu, včetně jeho vojenské části, s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE); zastavení obohacování uranu a upuštění od zpracování plutonia (prvku používaného téměř výhradně v jaderných zbraních); umožnění inspekcí MAAE v jaderných zařízeních po celé zemi; ukončení dodávek balistických raket do zahraničí a vývoje raket schopných nést jaderné zbraně; propuštění zahraničních rukojmích zadržovaných teheránským režimem; ukončení podpory blízkovýchodních teroristických uskupení, včetně Hizballáhu, Hamásu a Islámského džihádu; uznání suverenity írácké vlády a odzbrojení a rozpuštění proíránských milic; ukončení podpory jemenských Húsiů; stažení íránských jednotek ze Sýrie; ukončení podpory afghánského Talibánu; obecně zajistit, že jednotky Kuds Revolučních gard přestanou ve světě podporovat teroristy a militanty.

  Pompeovy požadavky nejsou nikterak nadnesené, naopak se týkají íránské výzbrojní, teroristické a destabilizační strategie expanze, kterou se obamisté rozhodli úplně ignorovat. Obvyklou taktikou fanatických obhájců Obamova "historického odkazu" JCPOA je ovšem rámcovat veškerou kritiku íránské expanze jako "přípravu americké intervence v Íránu". Takové rámcování je neadekvátní a naprosto nesmyslné. Kritika íránské politiky nijak neimplikuje vojenskou intervenci - a ani Trumpova administrativa žádnou vojenskou intervenci v Íránu neplánuje. Pracuje na klasické politice zadržování.

  Skutečnost je opravdu mnohem složitější než falešné dilema "Buď podporujete Obamův odkaz, nebo jste šílený válečný štváč".

  Bylo by načase, aby to konečně uznaly a pečlivě reflektovaly i Britské listy.

0
Vytisknout
2898

Diskuse

Obsah vydání | 29. 5. 2018