Za krveprolévání v Gaze může Izrael i Hamás

18. 5. 2018

čas čtení 5 minut
V pondělí izraelské bezpečnostní síly čelily 40 000 rozhněvaných Gazanů. Někteří byli ozbrojeni. Všichni byli podněcováni Hamásem ke stržení plotu oddělujícího Gazu od Izraele a masovému uplatnění posvátného principu "návratu", píše Yossi Alpher v levicovém deníku Forward. A ačkoliv většina si udržovala odstup, skupiny mladíků, někdy ozbrojených, se zas a znova blížily k plotu, občas se jim povedlo jej poškodit nebo prorazit za něj.


Izraelští odstřelovači zabili 62 Gazanů na plotě nebo v jeho blízkosti. Byli pečlivě monitorováni důstojníky dobře seznámenými se válečným právem. V úterý mluvčí Islámského džihádu oznámil, že tři jeho bojovníci jsou mezi mrtvými. Ve středu mluvčí Hamásu uznal, že 50 mrtvých tvořili bojovníci Hamásu. Jinak řečeno, izraelští odstřelovači stříleli tak, aby zabili 53 palestinských bojovníků, podle vlastního palestinského výčtu, kteří byli ozbrojeni, odpalovali výbušniny nebo stříleli na izraelskou armádu.

Zbývá 9 palestinských civilistů, kteří byli pravděpodobně zabiti omylem. Byl tu také velký počet zraněných tisíci kulek vypálených pod nohy neozbrojených civilistů útočících na plot.

IDF udělala totéž, co by dělala jakákoliv armáda za takových okolností, a možná si počínala lépe než jiní, ačkoliv nejsem z těch, kdo hovoří o "nejmorálnější armádě na světě".

Ale Izrael v tomto kole prohrál globální PR válku. Palestinský dav dvakrát založil požár na hraničním přechodu Kerem Shalom, kde je předávána humanitární pomoc Gaze, ale na tom nezáleží. Ani na tom, že Hamás odmítl přijmout zoufale potřebné zdravotnické vybavení.

Přemýšlet o všech těch mrtvých a zraněných Palestincích pod zoufalou palbou u plotu zřejmě stačí na to, aby se každému zvedl žaludek. Ale přesto, vojáci odvedli svou práci, profesionálně, legálně, dokonce morálně. Kde to bylo možné spolehli se na gumové projektily, slzný plyn a další neletální prostředky. Ale vždy to možné nebylo. Takže co se pokazilo? Kdo nese vinu? - Vina je sotva jen na straně Izraele.

Část viny nese arabský svět. Egypt, arabský stát hraničící s Gazou, udržuje svou hranici uzavřenou, protože Palestinci musejí být izraelským problémem, ne problémem Arabů.

Na druhé straně si všimněte, že arabské státy dnes Palestince prakticky opustily. Arabští lídři obviňují palestinské vedení, že odmítlo legitimní izraelské mírové nabídky v letech 2000 a 2008. Považují lídra OOP Mahmúda Abbáse (Abú Mazina) za lídra, který selhal, a Hamás za islamistický a extrémní. Saúdové a jejich sousedé mají také Palestinců natolik plné zuby, že o mrtvých v Gaze téměř nemluví.

Takže Palestinci také nesou část viny za situaci v Gaze, která vedla v pondělním úmrtím. Na ideologické rovině většina Palestinců a dokonce většina Arabů věří, že Izrael je umělým imperialistickým výtvorem. Židé nejsou národ. Nemají skutečné historické kořeny ve Svaté zemi. Palestinský nárok na právo k návratu je v zásadě tvrzením, že stát Izrael vznikl před 70 lety. Palestinci v Gaze zřejmě sami sebe přesvědčili, že koncentrované úsilí o návrat jaksi uspěje při prorážení pohraničního plotu. Demaskovali by nedostatek legitimity na straně Izraele, tedy i nedostatek odhodlání.

Abú Mazin osobně nese část viny. Mezi antisemitskými výlevy také zadržuje peníze pro Gazu a požaduje, aby Izrael udělal totéž. Protože je pro Izrael vyjednávacím partnerem certifikovaným OSN a je alespoň připraven jednat o dvojstátním řešení, podřizujeme se jeho dehumanizačním požadavkům ohledně Gazy.

A samozřejmě vinen je Hamás. Je to militantní islamistické hnutí, které odmítá jednat, natož pak uznat Izrael. Je otevřeně antisemitské. Zadržuje ostatky mrtvých izraelských vojáků, za něž žádá výkupné. Využívá štědrou mezinárodní finanční pomoc a stavební materiál k podkopům pod plotem. Ale když jsem obvinil všechny ostatní, uznejme, že na strategické rovině je vinen i Izrael. Jediná "strategie", kterou má dnes v Gaze, je opakovaně "posekat trávník" - rozbít Hamásu nos v naději, že jej na pár dalších let odradí. Právě jsme viděli, jak to funguje.

Měli bychom nabídnout Hamásu odsolovací zařízení a zařízení pro recyklování odpadu plus know-how ne v rámci plánu mezinárodní pomoci, jehož podmínky Hamás odmítá, ale jednostranně a bezpodmínenčně. Umístit vybavení na hranici, kde jej Gazané mohou vidět. Pozvat dělníky z Gazy a kritické medicínské případy do Izraele, i kdyby to zahrnovalo určité bezpečnostní riziko.

Pokud Izrael nezačne strategicky uvažovat o Hamásu a Gaze mimo rámec zavedených představ, příště budeme mít na prahu ještě horší katastrofu. Dva miliony Palestinců v Gaze čelících ekologické a humanitární katastrofě jsou dostatečně zoufalé na to, aby udělaly cokoliv. Zda si to zasloužíme nebo ne - zda za to neseme vinu - o to jednoduše vůbec nejde.

Celý text v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9406

Diskuse

Obsah vydání | 22. 5. 2018