O elitách a společnosti

17. 5. 2018 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty
Představte si situaci, že máte zemi, kde policie, prokuratura i soudy chronicky slouží mafii. Všeobecně se to ví, píše se o tom v novinách, dokonce v sousední bratrské zemi bývá onen soudní systém dáván jako varovný příklad mafiánského zabetonování tzv. soudcovské samosprávy. Co s tím? Demonstrace? Volby? Lidové soudy a soudci-rychlokvašky?


Ale tohle je právě zodpovědnost elit. Můžete měnit politické strany, můžete demonstrovat od rána do večera, ale dobrá personální rozhodnutí tím neuděláte. Budete naopak vidět, jak se do stejných pozic dostávají typově stále stejní lidé, jen s jinou legitimací. Naopak postupně vytvoříte představu, že lid má právo odvolávat soudce pomocí referend, ba že může převzít od soudců a policie výkon spravedlnosti do svých rukou. A jménem lidu to vždycky někdo udělá, nějací nacisté nebo bolševici.

Role elit je nenahraditelná žádným hlasováním, žádnou vůlí lidu, naopak lid je naprosto závislý na správném fungování elit, a to nejen v justici, ale i ve školství, průmyslu, zdravotnictví, odborech nebo politických stranách, prostě všude. Volby nebo demonstrace mohou mít smysl pouze jako nějaký podpůrný prostředek pro změnu jedněch elit za elity jiné, pro rozhodování sporů mezi nimi. Referendum o brexitu rozhodovalo mocenský spor mezi elitami Konzervativní strany.

Můžete měnit ministry, programy, ale když nemáte fungující instituce, tak nedokážete nic. Budete mít bezpráví stále na talíři, stále se nebude dařit efektivně stavět silnice, stále budete narážet na negramotnost atd. Jednou jsem viděl v televizi Otakara Motejla, jak se rozčíleně omlouvá za to, že na Nejvyšší soud dostal jednoho vlivného soudce, který se pak stal symbolem tzv. „justiční mafie“. Pochopil jsem, že jedno takové chybné rozhodnutí, zejména v našich křehkých poměrech, může zásadně poškodit celý stát, důvěru občanů v demokracii. A s tím pomocí voleb nebo demonstrací nic nenaděláte.

Když chtěli bolševici změnit demokracii v totalitu, věděli, že základním krokem je zničit demokratické instituce, vyhladit elity, zlikvidovat kontinuitu demokratického myšlení. A mohli toho dosáhnout – podobně jako nacisté – právě proto, že masy měly pocit, že ty instituce selhaly, že stojí v cestě novému, lepšímu světu. Na druhou stranu u nás se po roce 1990 věřilo, naprosto oprávněně, že ten lepší svět nastal na Západě. Jenže bez kvality institucí, jaká je na Západě, nelze vybudovat ani kvalitní demokracii, ani prosperitu, ani občanskou společnost. Jakmile lidé přestanou věřit, že naše instituce lze změnit, bude to konec naší demokracie. Jak dlouho ještě budou v médiích číst o nefunkčnosti justice, než začnou volit tvrdší populisty nebo přímo nového Hitlera? A není to selhání nikoho jiného než elit. S tím nikdo jiný než elity nemůže nic udělat.

Je třeba také rozlišovat mezi „elitami“, které se uzavřou do nějakého prvorepublikového dýchánku ve stylu „paní doktorová“ a „paní inženýrová“, a užívají si to oblečení, ten status, ty tituly a požitky v představě oprávněného pomazání osudem k tomu nebýt plebs, a mezi elitami, které dokážou realisticky číst situaci kolem sebe a starat se nikoli o své milované narativy, ale o skutečné fungování společnosti.


Pozn. JČ: Představa pana Borise Cveka, že brexit je důsledkem sporu mezi "elitami" v britské Konzervativní straně, je hodně idealistická. Spíš jde, bohužel, o skutečný póvl.

1
Vytisknout
10040

Diskuse

Obsah vydání | 22. 5. 2018