Neidealizování dřívějších politiků a usvědčování těch současných z idiocie a zneužívání moci je důležité a přínosné

21. 5. 2018 / Albín Sybera


Chci se připojit ke komentáři Marka Beneše ve smyslu, že idealizování politiků, jako byl Tomáš Garrigue Masaryk, vytváří někdy až groteskní představy o tom, jací tito lidé ve skutečnosti byli, a jaké používali metody při dosahování svých cílů. To, že Masaryk využíval tajnou policii k posílení své moci, a že si společně s Alfredem Thomasem můžeme klást otázku, do jaké míry se v souvislosti s meziválečným Československem můžeme bavit o demokracii, ještě ale neznamená, že bychom měli rezignovat na stav současné politické kultury.



V nedávném rozhovoru uveřejněném na Seznam.cz pod názvem “Politiku nelze oddělit od byznysu…” uvedl bývalý pražský primátor a jedna z bývalých tváří ODS: “neznám jediný politický systém na světě, kde není byznys propojen s politikou”. Podobně jako ve zmiňovaném případě TGM, tak ani Pavlu Bémovi nelze upřít, že má určitě pravdu. Al Capone by určitě nedosáhl svého bohatství pokud by neměl krytí, či přímo podporu mezi americkými politiky a úředníky. Ale je Al Capone vzorem společenského systému, ve kterém chtěji žít běžní občané ale i ti, kteří mají to privilegium a fungování společnosti ovlivňovat?

Minulý týden musela Trumpova nominantka do čela CIA Gina Haspel vysvětlovat praktiky zpravodajské agentury po 11. září předtím, než ji Senát i přes výhrady mnoha senátorů, potvrdil do její nové role. Jeden z jejích předchůdců v čele CIA Allen Dulles se zřejmě za takového zájmu médií nikdy nezpovídal z role CIA ve svržení Mossadeka, nebo smrti Patrice Lumumby. Na amerických univerzitách se ale o těchto událostech vyučuje a Dulles už dnes zřejmě není hodnocen jako člověk, který svými kroky přispěl k posílení role USA na mezinárodní scéně. To neznamená, že CIA už nemůže podobné praktiky vykonávat, ale určitě její ředitel nemá tak neomezenou moc, jako v 50. letech. Nakonec i Gina Haspel byla do své role potvrzena až poté, co v dopise předsedovi Senátu uvedla, že praktikování mučení během výslechů CIA poškodilo postavení USA ve světě.

Západní demokracie nikdy nebyly ideálním vzorem toho, co samy hlásaly o demokratických hodnotách. Zároveň jsou ale živoucím důkazem toho, že umožnění většímu procentu společnosti participovat na politickém a ekonomickém dění jejich země v konečném důsledku posiluje prosperitu. Z tohoto pohledu je a bude perspektiva prosperity v rámci EU nadále vyšší než v systému putinovského Ruska.

Putin si sice uvědomuje, že investice do technologií se mu vyplatí. Možná si to podobně uvědomuje i Orbán. Možná budou i díky svému mocenskému monopolu schopni prosadit některé změny ve svých zemích rychleji. Pomohou ale svým zemím tím, že na takových investicích bude moci participovat jenom skupina privilegovaných?

Vzestup Západu se od 18. století nesl ve znamení úvěrového financování a vědeckého pokroku. Kdyby ale obchodní případy, kdy legislativa v bankovnictví byla dodržována, nepřevažovaly nad případy, kdy dodržována nebyla, tak by se tento vzestup možná býval rozplynul v bezuzdném zneužívání moci a vytváření propastných sociálních rozdílů. Koneckonců i první volební vítezství Vladimíra Putina v Rusku se neslo v duchu náprav křivd a krádeží, kterých se dopustili oligarchové “zrození” v letech po rozpadu SSSR. Možná si ale současný ruský vůdce tehdy více uvědomoval možnosti a nebezpečí, které se skrývají v nespokojeném davu. Odříznutí společnosti od vlivu na stát zároveň obnáší i kumulaci problémů trápicích většinovou populaci.


0
Vytisknout
2925

Diskuse

Obsah vydání | 24. 5. 2018