Konec legendy o spontánním protestu civilistů v Gaze

18. 5. 2018 / Karel Dolejší

Nápad íránských Revolučních gard útočit na Izrael ze syrského území se ukázal spíše nešťastným. Platit za propagandistické gesto smrtí desítek íránských vojáků a zničením léta budovaných základen nevypadá jako dobrý obchod. Naštěstí má teokratický režim v Teheránu k dispozici širokou síť zahraničních klientských armád, kterou se sám v médiích chlubí. Patří do ní i palestinská teroristická organizace Hamás vládnoucí v Gaze.
  

Z 62 údajných obětí pondělní izraelské palby v Gaze bylo  50 z nich příslušníky Íránem sponzorované teroristické organizace Hamás a další 3 náleželi k ještě radikálnější proíránské teroristické frakci Islámský džihád se sídlem v Damašku ZDE ZDE.


  Útok na Izrael vedený na nové frontě a pomocí teroristické frakce, která je velmi dobře vycvičena v zastírání rozdílů mezi kombatanty a civilisty, byl z propagandistického hlediska nanejvýš úspěšný. Přišel tedy čas sklízet plody, čili přihlásit se k "mučedníkům". Praví organizátoři "spontánní protestní akce civilistů" to již udělali. Na dominantním mediálním pokrytí pondělní tragédie to zpětně nic nezmění.

Pondělní protest v Gaze připomínající sedmdesáté výročí nakby ovšem probíhal na pozadí mnohem aktuálnějších zločinů, k nimž dochází v sousední Sýrii. Zde velká většina palestinských organizací a frakcí podpořila diktátora Asada v masovém zabíjení a vyhánění sunnitských Arabů. Mnozí Palestinci se tedy bez váhání podílí na zločinech, které desítky let sami předhazují Izraeli a kvůli nimž si v procesu permanentní sebeviktimizace nárokují údajnou morální superioritu. Tato předpokládaná nadřazenost se ovšem, jak se zdá, nijak nevylučuje s pácháním toho samého, čím Palestinci údajně ještě po třech generacích nekonečně trpí, na arabských bratrech.

***

Jedním ze smutných tajemství snah vždy a všude se identifikovat s obětmi násilí je fakt, že k takovým situacím neexistuje žádný univerzální morální klíč. Nikde není automaticky dáno, že oběť je jakkoliv morálně nadřazena pachateli, který ji poškodil. Jediné, co lze tvrdit s naprostou jistotou, je, že v okamžiku provedení činu byla slabší. Vyžaduje dosti velkou míru arogance tvrdit, že kdyby oběť slabší nebyla, zachovala by se jistě lépe než pachatel. V některých případech zřejmě ano. V jiných by jednala stejně či ještě hůře.

Způsob zneužití starých křivd v propagandě sloužící stejným nebo ještě horším zločinům než ty minulé je velmi dobře znám například z dějin postvýmarského Německa, postjugoslávského Srbska či postsovětského Ruska. Nikoho by nemělo překvapovat, když ke stejné operaci dochází znovu a znovu, na dalších místech glóbu. Propagandistická zbraň politického mučednictví se vyznačuje nesmírnou přitažlivostí a řadě permanentně rozhorlených osob ihned spolehlivě vypíná mozek, takže v debatách rázem přestává jít o pravdu či fakta. "Krvavá znamení napsali na cestu, jíž šli, a jejich bláznovství je učilo, že krví se dokazuje pravda." (Friedrich Nietzsche)

***

Propagandistickou bitvu o pondělní události v Gaze nemůže Izrael vyhrát. Nedokáže vyčíslit, kolik civilistů by zemřelo, kdyby proti příslušníkům Hamásu a Islámského džihádu u pohraničního plotu nezasáhl a teroristé pronikli na jeho území. Několik civilních obětí skutečně bylo zraněno či zemřelo; jak se zdá, jde zejména o zdravotnický personál. Osobní příběhy těchto lidí zaplní v příštích dnech západní média spolehlivě, bez ohledu na fakt, že šlo o oběti atypické. A nakonec, situace u plotu nebyla žádným cvičením v dvouhodnotové logice. Izraelský zásah mohl vypadat výrazně jinak než palba odstřelovačů do davu, v němž byli přítomni i civilisté. Je pravda, že v jiných scénářích by Izrael riskoval životy svých vojáků. V boji o mezinárodní legitimitu, který jeho politici nechápou nebo soustavně ignorují, však neexistuje jiná možnost než riskovat vlastní životy tam, kde berete životy jiným. Taková jsou pravidla hry. 

Bývalý náčelník izraelského generálního štábu Amos Jadlin tvrdí, že všechny osoby "za íránské peníze" podnikající pondělní akci zemřely v naprostém souladu s polními řády izraelské armády ZDE. Pokud má pravdu, sluší se dodat, že z asymetrické války s protivníkem, který natolik sofistikovaně zastírá rozdíl mezi kombatanty a civilisty jako Hamás, podle takovýchto polních řádů lze odejít jedině s porážkou.

Ostatně pokud budou izraelské ultrapravicové vlády dál ignorovat světovou veřejnost a salámovou metodou krást palestinskou půdu ve prospěch svých fanatických voličů, těžko hájit názor, že by si Izrael zasloužil zvítězit.

***

Existují lidé, kteří se zabývají zpravodajstvím z konfliktních oblastí, pečlivě zkoumají dostupná fakta, srovnávají zdroje různého původu a politického zaměření a na jejich základě opatrně vynášejí soudy. Říká se jim novináři.

Vedle nich existují lidé, kteří fakta zkoumat nepotřebují - nanejvýš snad velice výběrově - protože na základě sympatií k té či oné skupině a priori "vědí", co je správné a co lživé, kdo má pravdu a kdo podvádí, kdo je v právu a kdo v neprávu. To jsou aktivisté.

Konec legendy o spontánním protestu civilistů v Gaze poskytl jednu z mála vzácných příležitostí sledovat, kdo se věnuje žurnalistice a kdo jen publicistickému aktivismu ve prospěch vlastního kmene.

0
Vytisknout
5789

Diskuse

Obsah vydání | 21. 5. 2018