Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Evropané považují údajně radikální politiku Zohrana Mamdaniho za normální

7. 11. 2025

čas čtení 8 minut

Kritici nově zvoleného starosty New Yorku tvrdí, že jeho sliby bezplatné autobusové dopravy a univerzální péče o děti jsou nereálné, ale v Evropě je to samozřejmost

Poté, co newyorské volby starosty katapultovaly Zohrana Mamdaniho z člena státního shromáždění mezi nejvýznamnější progresivní hlasy světa, rozvířila se intenzivní debata o myšlenkách, které byly jádrem jeho kampaně.

Jeho kritici a oponenti označili sliby jako bezplatná autobusová doprava, univerzální péče o děti a zmrazení nájemného za neproveditelné, nereálné a neúměrně drahé.

Někteří však kontrovali a poukázali na geografickou zvláštnost, která je základem některých z těchto názorů. „Slíbil věci, které Evropané považují za samozřejmé, ale Američanům se říká, že jsou nemožné,“ řekl po úterních volbách nizozemský environmentalista a bývalý vládní poradce Alexander Verbeek.

Verbeek to podpořil komentářem, který zaslechl v osloské kavárně, kde byl Mamdani popsán jako americký politik, který „konečně“ zní normálně.

„Normální. To je to slovo,“ napsal Verbeek ve svém zpravodaji The Planet. „Tady není vzájemná péče prostřednictvím veřejných programů radikálním socialismem. Je to úterý.“

Tento názor poukázal na velké rozdíly v tom, jak Mamdaniho sliby vnímají mnozí lidé na druhé straně Atlantiku. „Evropané uznávají jeho vizi bezplatné veřejné dopravy a univerzální péče o děti. Očekáváme, že naše vlády tyto služby zpřístupní všem,“ řekl Verbeek. „Platíme vyšší daně a na oplátku dostáváme civilizovanou společnost. Debata zde není o tom, zda tyto programy mít, ale jak je zlepšit.“

Před více než deseti lety se estonské hlavní město Tallinn stalo největším městem na světě, které zavedeno bezplatnou veřejnou dopravu. Program financovaný z daní obyvatel města čelil před svým spuštěním silnému odporu, někteří jej popisovali jako politický trik, který si město nemůže dovolit.

Téměř o rok později vědci zjistili, že využití veřejné dopravy vzrostlo o 14 % a že se zlepšila mobilita obyvatel s nízkými příjmy. Podobné programy se od té doby objevily po celém kontinentu, například ve francouzském Montpellieru a Dunkirku, a rozšířily se i do dalších zemí, jako je Lucembursko a Malta.

Když Mamdani slíbil, že v každé z pěti newyorských čtvrtí otevře jeden městský obchod s potravinami s tím, že v případě úspěchu pilotního projektu dojde k jeho rozšíření, připomnělo to Aslı Aydıntaşbaş, odbornici na zahraniční politiku z Brookings Institution, městský obchod s potravinami, který navštívila v Istanbulu v roce 2014.

Tehdy byla překvapena, když uviděla přeplněné regály s produkty od chleba přes čočku až po základní domácí spotřebiče, z nichž většina pocházela od malých, málo známých výrobců. Přístup do těchto obchodů byl omezen na domácnosti s nízkými příjmy, které dostávaly přednabitou měsíční věrnostní kartu, kterou mohly v těchto obchodech používat, řekla. „Tyto městské potraviny v Istanbulu byly úspěšné a napodobovala je i jiná města.“

Po více než deseti letech ji tato zkušenost přesvědčila o životaschopnosti Mamdaniho slibu. „Zaujalo mě, že newyorská elita a republikáni chtěli tyto návrhy vykreslit jako něco, co přišlo z měsíce,“ řekla. „Věci jako neziskové obchody nebo bezplatné autobusy nejsou žádné šílené nápady, ani nejsou socialistické. Byly vyzkoušeny v různých částech světa.“

Pro Newyorčany lze precedenty pro městské obchody s potravinami najít i blíže domovu. Chicago zvažuje podobné plány, zatímco Atlanta a St Paul v Kansasu spustily vlastní projekty městských obchodů s potravinami.

Mamdaniho kampaň také slíbila bezplatnou péči o všechny děti ve městě ve věku od šesti týdnů do pěti let. Několik dní před volbami poskytl stát Nové Mexiko městu precedens, když se stal prvním státem USA, který nabízí bezplatnou péči o děti všem svým obyvatelům, a to v rámci snahy o oživení ekonomiky a zvýšení úrovně vzdělání a péče o děti.

Na druhé straně Atlantiku začala portugalská vláda v roce 2022 zavádět bezplatnou péči o děti, nejprve pro děti ve věku do jednoho roku, s příslibem postupného rozšíření programu na děti do tří let. Program je sice otevřený všem, ale místa jsou omezená a může být obtížné se do něj dostat, protože přednost mají rodiny s nízkými příjmy a rodiny s jedním rodičem.

V Berlíně je péče o děti bezplatná pro děti od jejich prvních narozenin až do začátku školní docházky od roku 2018, i když centra mohou účtovat dodatečné poplatky za stravu a mimoškolní aktivity. V severských zemích není bezplatná péče o děti univerzální, ale je pro většinu rodin silně dotována státem.

Mamdaniho program zahrnoval také slib poskytnout novým rodičům bezplatný koš pro miminka, který obsahuje položky jako plenky, dětské ubrousky, kojící vložky, zavinovačky a knihy. Ve Finsku je koš pro miminka od roku 1949 všeobecným benefitem a od té doby byl napodoben téměř 100 programy v 60 zemích po celém světě. Včetně například Skotska.

Ostrý kontrast v tom, jak byly Mamdaniho politiky vnímány v USA a v zahraničí, pravděpodobně souvisí s neexistujícím sociálním státem v USA, jak tento týden poznamenala spisovatelka Mary Holland. „Pro kohokoli, kdo žije v západoevropském státě, jsou myšlenky tohoto samozvaného demokratického socialisty pravděpodobně zcela rozumné,“ napsala v Monocle. „Pro mnoho Američanů jsou však příliš ambiciózní, dokonce radikální.“

Snad nejvíce kritizovanou Mamdaniho myšlenkou je jeho slib zmrazit nájemné pro téměř 1 milion nájemníků s regulovaným nájemným ve městě. Bývalý americký ministr financí Larry Summers patřil mezi ty, kteří tuto myšlenku ostře kritizovali, a na sociálních médiích napsal, že regulace nájemného je „druhým nejlepším způsobem, jak zničit město, hned po bombardování“.

V roce 2020 Berlín přijal zákon, který vedl k pětiletému zmrazení nájemného na úrovni z června 2019 pro 90 % bytů ve městě. Zákon sice přinesl úlevu asi 1,5 milionu domácností, které v předchozích šesti letech zaznamenaly odhadovaný nárůst nájemného o třetinu, ale v roce 2021 byl prohlášen za protiústavní poté, co nejvyšší německý soud dal za pravdu pronajímatelům a lobbistům z oblasti investic do nemovitostí, kteří argumentovali, že je nevhodné a nezákonné, aby stát zasahoval do soukromého trhu.

Studie z roku 2022 však poukázala na zajímavý dopad tohoto krátkodobého opatření, když zjistila, že během platnosti regulace nájemného byli obyvatelé zřejmě vstřícnější k novým bytovým projektům ve své oblasti. Tento poznatek naznačuje, že pokud se Mamdanimupodaří prosadit zmrazení nájemného, jak slíbil, mohlo by to pomoci připravit půdu pro jeho slib, že také ztrojnásobí produkci dostupného bydlení ve městě.

Snad nejsilnější precedens pro zmrazení nájemného však pochází z nedávné historie samotného New Yorku. V uplynulých 10 letech, během funkčního období starosty Billa de Blasia, členové městské komise pro nájemné čtyřikrát hlasovali pro zmrazení nájemného, jak nedávno poznamenala Leah Goodridge, bývalá členka komise pro nájemné města New York. „Proto mi kritika Mamdaniho zmrazení nájemného připadá neopodstatněná – je vykreslována jako nereálná, přestože již existuje precedens podložený vládními zprávami a údaji.“

Zdroj v angličtině ZDE