27. 9. 2024
Sullivan řekl, že jeho diskuse s generálem Čang Jü-siou z Ústřední vojenské komise byla "velmi důležitým setkáním" a Bílý dům potvrdil, že šlo o snahu "zabránit tomu, aby se konkurence zvrhla v konflikt".
Čou Po, plukovník Čínské lidové osvobozenecké armády ve výslužbě, řekl: "Jakékoli rozhovory na jakékoli úrovni mezi Čínou a USA jsou vždy vítány... Klíčem je vyhnout se konfliktu a cestou vpřed je udržovat otevřené komunikační linky, kdekoli je to možné."
Během posledních tří a půl let však proběhlo několik americko-čínských rozhovorů s vojenskými a civilními představiteli na různých úrovních, včetně prezidenta Bidena a generálního tajemníka Si Ťin-pchinga. Nedlouho po každém setkání Čína podnikla nějaké kroky – vojenské, ekonomické nebo diplomatické – které urychlily americkou reakci a zahájily nový cyklus zhoršujících se vztahů, které vyžadují obnovená setkání nebo telefonáty ke snížení napětí.
Čína a její sympatizanti tvrdí, že dramatické čínské akce, jako je odpálení raket nad Tchaj-wanem a zjevný nácvik blokády ostrova, následovaly po provokativních tchaj-wanských a/nebo amerických akcích, jako byla návštěva předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Pelosiové na Tchaj-wanu v roce 2022.
Čína však považuje jakoukoli normální obchodní, diplomatickou nebo bezpečnostní interakci mezi Tchaj-wanem a USA (nebo jinými zeměmi) za podporu oddělení a nezávislosti Tchaj-wanu od Číny. Jak Čang řekl Sullivanovi: "Jádrem americko-čínského konfliktu je otázka Tchaj-wanu. USA se musí zdržet zasahování na Tchaj-wanu pro konstruktivní vztahy mezi našimi zeměmi. Požadujeme, aby USA zastavily prodej zbraní na Tchaj-wan a přestaly šířit falešné příběhy o této otázce."
Kongres schválil zákon o vztazích s Tchaj-wanem v roce 1979, aby čelil ničivým dopadům náhlého přesunu amerických diplomatických vztahů prezidenta Jimmyho Cartera z Tchaj-peje do Pekingu. Uvádí se v něm, že "jakákoli snaha určit budoucnost Tchaj-wanu jinými než mírovými prostředky, včetně bojkotu nebo embarga, je hrozbou pro mír a bezpečnost v oblasti západního Pacifiku a vyvolává vážné znepokojení pro Spojené státy".
Zákon nařizuje USA v bezpečnosti Tchaj-wanu dvě role: Za prvé, poskytovat Tchaj-wanu zbraně "obranné povahy", a za druhé, "udržovat schopnost Spojených států odolávat jakémukoli použití síly nebo jiných forem nátlaku... [proti] ... lidem na Tchaj-wanu."
Zákon také obsahuje potenciální bombu pro americko-čínské vztahy: "dát jasně najevo, že rozhodnutí Spojených států navázat diplomatické vztahy s Čínskou lidovou republikou spočívá na očekávání, že budoucnost Tchaj-wanu bude určena mírovými prostředky." To znamená, že pokud se Čína "uchýlí k síle nebo jiným formám nátlaku" proti Tchaj-wanu, USA mají právo přerušit diplomatické vztahy s Pekingem – což je mnohem drastičtější výsledek než ekonomické oddělení.
Čang také zdůraznil: "Postavit se proti nezávislosti Tchaj-wanu a podporovat znovusjednocení je posláním a odpovědností čínské armády. Budeme rozhodně čelit jakýmkoli provokacím ze strany sil podporujících nezávislost Tchaj-wanu."
Spojené státy se neustále snaží uklidnit Peking prohlášením: "Nepodporujeme nezávislost Tchaj-wanu."
Ale čínsko-americká spolupráce a problém ohledně Tchaj-wanu jsou mnohem hlubší a neřešitelnější než odrazování Tchaj-wanu od vyhlášení formální nezávislosti, což je to, co je obecně chápáno jako prohlášení USA. Peking se stejně vehementně staví proti faktické nezávislosti Tchaj-wanu, které se Tchaj-wan v současnosti těší. Normální, každodenní politické styky mezi Tchaj-wanem a USA a dalšími zeměmi demonstrují pokračující praktickou nezávislost Tchaj-wanu, a to je pro Peking kost v krku.
Čínský zákon proti odtržení z roku 2005 odráží absolutistický přístup k tchaj-wanské otázce. Osobuje si výsadu použít sílu proti Tchaj-wanu, pokud mu jednoduše trvá příliš dlouho, než se podrobí sjednocení. Henry Kissinger podpořil čínské ultimátum, když v roce 2007 varoval Tchaj-wan, že "Čína nebude čekat věčně". (Tuto radu přednesl od Asijské společnosti v New Yorku, protože si za své století na zemi nikdy nenašel čas na návštěvu Tchaj-wanu.) Krátce po nástupu k moci v roce 2014 posílil Si Ťin-pching poselství zákona a Kissingerovo varování prohlášením, že tchaj-wanská otázka "nemůže být předávána z jedné generace na druhou".
Pomohla schůzka Sullivana a Čanga snížit napětí mezi Washingtonem a Pekingem v regionu nebo zlepšit chování Pekingu? Čína nejen pokračovala, ale eskalovala své námořní a letecké vpády kolem a přes tchajwanské vody a identifikační zónu protivzdušné obrany. Vyslala čínskou letadlovou loď, doprovázenou dvěma torpédoborci, do vod severovýchodně od Tchaj-wanu a poprvé vstoupila do přilehlé zóny Japonska. Přesto se od roku 2007 Spojené státy neodvážily vyslat ani jednu ze svých vlastních bojových skupin letadlových lodí do mezinárodních vod Tchajwanského průlivu.
Čína také nepřestala financovat a vyzbrojovat ruskou agresi na Ukrajině. Odcházející generální tajemník NATO Jens Stoltenberg minulý týden uvedl: "Čína se stala rozhodujícím činitelem umožňujícím ruskou válku proti Ukrajině. Čína je tím, kdo umožňuje výrobu mnoha zbraní, které Rusko používá... Vyzývám Čínu, aby přestala podporovat ruskou ilegální válku."
Doufejme, že Sullivan předal v Pekingu stejně silný vzkaz.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse