Netanjahu dal Bidenovi facku: Izraelský útok na vůdce Hizballáhu je znepokojivou eskalací konfliktu

27. 9. 2024

Během necelé hodiny izraelští novináři s kontakty na obranné a bezpečnostní složky země naznačovali, že cílem byl Nasralláh a že se v době úderu nacházel v oblasti velitelství.

To, že byl úder považován za velmi významný, rychle potvrdila řada prohlášení z Izraele - včetně snímku, na němž Netanjahu telefonicky nařídil útok ze svého newyorského hotelového pokoje.

Po sérii izraelských eskalací proti Hizballáhu tento měsíc - včetně cíleného zabíjení výbuchy tisíců upravených pagerů a vysílaček dodaných této skupině - je nad slunce jasnější, že dlouho chápaná základní pravidla určující rovnováhu odstrašování mezi oběma stranami byla rozmetána.

Po většinu prvních měsíců konfliktu s Hizballáhem, který začal 8. října - den po útoku Hamásu z Gazy - se předpokládalo, že Izrael nebude vraždit nejvyšší členy této militantní skupiny. V posledních měsících se však tyto „červené linie“ stále více stírají.

S tím, jak se geografický rozsah útoků na obou stranách posunul hlouběji do Libanonu a Izraele, se izraelské operace zaměřovaly na stále vyšší velitele Hizballáhu.

Diplomaté a znalí analytici v regionu od začátku roku naznačují, že jedním z cílů diskrétních jednání mezi Izraelem a Hizballáhem prostřednictvím zvláštního vyslance USA Amose Hochsteina a prostředníků skupiny bylo zachovat dohodu, že cílem útoků nebudou nejvyšší představitelé militantní skupiny.

Na izraelské straně se však v posledních dvou týdnech objevovaly důkazy, že se připravuje výrazná eskalace.

Bezpečnostní agentury země přišly s tvrzeními o neúspěšných spiknutích Hizballáhu namířených proti vysokým izraelským představitelům a zároveň bylo naznačeno, že izraelská eskalace měla za cíl čelit plánům samotné militantní skupiny na zahájení rozsáhlé ofenzívy.

To vše, jak se nyní zdá být jasné, bylo předehrou k dlouho připravovanému a mnohostrannému úsilí o dekapitaci Hizballáhu.

Ačkoli může trvat několik dní, než pochopíme všechny důsledky pátečního úderu, Netanjahu a jeho vojenští velitelé podnikli obrovský hazard, a to nejen pokud jde o situaci na severu Izraele, kde byly v důsledku bojů vysídleny desítky tisíc lidí, ale i v širším regionu a ve vztazích země s jejími mezinárodními partnery.

Tento krok, který přichází uprostřed mezinárodního úsilí pod vedením USA a Francie o zprostředkování třítýdenního příměří s Hizballáhem, je důrazným políčkem Bidenově administrativě, která věřila, že má od Netanjahua ujištění, že dočasné příměří podporuje.

Místo toho se zdá, že Netanjahu a jeho vojenské vedení po celou dobu tajně připravovali půdu pro útok načasovaný tak, aby násilně podtrhl rétorické výkvěty varování izraelského premiéra adresované Hizballáhu a Íránu během jeho pátečního projevu v OSN.

Nejvýznamnější je, že údery představují přímou výzvu Teheránu, pro nějž Nasralláh představuje nejdůležitějšího strategického regionálního spojence, jehož desítky tisíc Íránem dodávaných raket namířených na Izrael jsou již dlouho považovány za klíčovou strategickou pojistku bránící izraelskému útoku na samotný Írán.

Nyní jsou všechny sázky zrušeny. Navzdory anonymním izraelským tvrzením, která IDF později popřely, že zničily až 50 % raketového arzenálu Hizballáhu, který čítá více než 100 000 raket, je to nadále velmi nepravděpodobné. A přestože velení a řízení Hizballáhu bylo vážně poškozeno, je pravděpodobné, že si zachovává značnou kapacitu.

Další íránští spojenci, mimo jiné v Iráku, Sýrii a Jemenu, disponují vlastními raketami a bezpilotními letouny, které sice nejsou tak významné jako u Hizballáhu, ale mohly by být zapojeny do hry - a to nejen nutně proti Izraeli, ale i proti cílům USA.

Pak je tu nejdůležitější otázka: zda Írán dokáže akceptovat úder proti Nasralláhovi, nebo zda by i on mohl být vtažen do rozšiřujícího se konfliktu, a zda úder proti vůdci Hizballáhu není ze strany Izraele zamýšlen jako vytvoření podmínek pro úder proti Íránu.