Libanon: rozpoutalo se peklo - lze a je nutné ho usměrnit

27. 9. 2024

čas čtení 4 minuty
Foto: Jižní Libanon ve čtvrtek ráno

Totální válka mezi Izraelem a Hizballáhem by měla zničující důsledky pro civilní obyvatelstvo v blízkém okolí a možná i mimo něj

Zatím není jisté, že po intenzivních útocích Izraele na Hizballáh bude následovat pozemní invaze do Libanonu. Ale náznaky tomu stále více nasvědčují. Po rychlém odmítnutí izraelské výzvy k dočasnému příměří vedené USA a Francií následovala mobilizace brigád Izraelských obranných sil k severní hranici a oznámení náčelníka generálního štábu o možné pozemní operaci.

 
Mnozí v Izraeli se již dlouho domnívají, že takový útok je v určitém okamžiku nevyhnutelný, mají-li občané na severu žít v bezpečí, vzhledem k tomu, že Hizballáh se zakopal na jihu Libanonu a útočí z něj. Po útoku Hamásu 7. října na jihu Izraele jej považují za nezbytnější než kdy jindy. Letecké a jiné útoky na dálku, jakkoli ničivé, nebudou stačit k odstranění hrozby ze strany bojovníků. Hizballáh je po zabití tolika vysokých představitelů, ztrátě důvěry v důsledku pronikání izraelských zpravodajských služeb a útoků na jeho sklady zbraní zranitelný. Zastavení palby mu může umožnit přeskupit síly.

Invaze však může přinést smrt nebo útěk dalších Izraelců, nikoli návrat těch, kteří již byli vysídleni. Izraelští vojáci tvrdě zaplatili za dlouhou okupaci Libanonu, která skončila v roce 2000, ačkoli Libanon zaplatil mnohem dráž. Ve válce v roce 2006 zahynulo 165 Izraelců a více než 1 000 Libanonců; půl milionu Izraelců a milion Libanonců bylo vysídleno. Konflikt ukončila rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1701, která však nebyla nikdy plně realizována. Tato rezoluce stále nabízí východisko a všechny strany by se jí měly chopit. Hizballáh má nyní důvod stáhnout se severně od řeky Litani, jak bylo dříve dohodnuto; měl by podle toho jednat a může tvrdit, že tak činí pro libanonský lid. Izraelská vláda by si mohla připsat zásluhy a zastavit intenzivní údery. Posílené mírové síly Unifil by mohly dohlížet na jejich dodržování. Americký vyslanec Amos Hochstein takový plán prosazuje již několik měsíců.

Hizballáh prohlásil, že ustoupí pouze v případě, že dojde k příměří a dohodě o rukojmích v Gaze. USA by měly Izraeli sdělit, že vojenská pomoc je podmíněna takovou dohodou. To je vzhledem k listopadovým volbám nepravděpodobné. Alternativní cesta však vede k další devastaci národa, který je již nyní na kolenou. Jak v New Yorku varoval generální tajemník OSN António Guterres: „Peklo se rozpoutává“.

Historie ukázala Izraeli, jakou cenu mají pozemní operace v Libanonu. Dostat se dovnitř bude snadné - dostat se ven bude problém. Proč by to tentokrát mělo být jinak? Tím, že Izrael způsobil Hizballáhu bezprecedentní škody, se také postaral o to, že se skupina bude cítit nucena obnovit odstrašení a že přinejmenším některé její části mají pocit, že musí vrátit úder, dokud to ještě jde. Hizballáh veřejně vyjádřil lítost nad přeshraničními únosy v roce 2006, které podnítily izraelskou invazi, a tentokrát své reakce kalibroval - což Írán zjevně preferuje. To však nemusí vydržet. Zdá se, že izraelské krajně pravicové vládě, vedené premiérem, jehož politické přežití je spojeno s pokračujícím konfliktem, je to jedno.

Tentokrát jsou obě strany mnohem lépe vyzbrojeny; Hizballáh je označován za nejlépe vyzbrojeného nestátního aktéra na světě. Navzdory škodám, které spolu s Hamásem utrpěl, se íránská „osa odporu“ událostmi uplynulého roku v jistém smyslu rozšířila a zpevnila. To je další důvod, proč se v Libanonu nemusí podařit zvládnout totální válku; a proč by měla být nemyslitelná.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
1005

Diskuse

Obsah vydání | 1. 10. 2024