Svatý Václav a povodně

27. 9. 2024 / Boris Cvek

Z pomoci se může stát dokonce něco naprosto zvráceného a lhostejného k reálnému osudu těch, kterým se pomáhá. V případě žen s rakovinou prsu tohle dokonale popsala Gayle Sulik v knize Pink Ribbon Blues (Oxford University Press 2012). Kultura růžové stužky, vybírání peněz na pomoc nemocným ženám, pěstování kultu přeživších, marketingové akce velkých firem. Vždyť jde o pomoc nebohým ženám, tak to musí být správné! Až na to, že reálná situace těch obětí je všem vlastně lhostejná. Dali svůj peníz, mají dobrý pocit, mohou myslet na něco jiného.

Tohle téma se mi vrací i dnes po povodních v souvislosti se dnem české státnosti, svátkem vévody Václava. Četl jsem, že podle výzkumu Medianu většina obyvatel je přesvědčena, že Česká republika je na katastrofy dobře připravena. Asi by se měli zeptat lidí v Krnově, Opavě, Jeseníku a dalších. Pokud největší srážky v historii ČR, jak se to stalo teď v Jeseníkách, spadnou někde jinde, bude to asi velký problém i tam. A bude se to stávat. Jenže je tu ještě akutnější otázka: kdo reálně, účinně pomůže těm postiženým lidem?

Je třeba se sklonit před úsilím mnoha dobrovolníků na místě povodní, kteří nepochybně poskytují skutečnou pomoc. Co by ale měla dělat ostatní, širší veřejnost? Třeba ti lidé, kteří jsou vidět a slyšet? Tlačit na vládu otázkami, co dělá pro ty lidi teď a tady, hned, okamžitě. Jenže to se prakticky neděje. Žijeme v iluzích o státní suverenitě a reálnou funkci státu přehlížíme. No, nejsou doktoři, nejsou místa ve školách, pracovníci u soudů stávkují, není bezprostřední účinná pomoc pro oběti katastrof, ale hlavně že máme suverenitu. Kdyby to tu celé spadlo, nevadí, pomůžeme si přece sbírkami v rauši z konání dobra.

K čemu je stát a státnost? Mluví se o efektivním státu. Ten ale má být konkrétně, reálně cítit zejména tam, kde lidé potřebují pomoc, nota bene v oblastech zasažených přírodními katastrofami. To je ten test a ta zkušenost, která dává lidem důvěru v instituce, v politiky, ve vládu. Co je postiženým lidem po tom, že uvolnila nějaké miliardy? Co jim to přinese? Jak to mění jejich život k lepšímu?

Svatý Václav byl křesťan, je to křesťanský světec. My jsme z něj udělali symbol české státnosti. Snad to nemá znamenat chození kolem lebky, ale účinnou pomoc trpícím. Snad to má znamenat, že stát chceme takový, aby opět neskončil v rukou těch, kdo udělají ze svatého Václava záštitu vraždění a tyranie, jak to bylo za nacistů. Pro to jsou zapotřebí dvě věci: aby český stát byl pevně ukotven v západní Evropě bez iluzí o nikdy neexistující suverenitě, ale ještě více je zapotřebí, aby demokratický stát dokázal získat důvěru lidí, aby je nikdy nenechal ve štychu.