BBC: Libanon. Kde je mezinárodní rozhořčení?
1. 10. 2024
čas čtení
12 minut
Jedna věc, kterou slyšíme znovu a znovu od lidí, slyšíme od ministrů, od
vysídlených, od lékařů. Kde je mezinárodní společenství? Kde je
mezinárodní rozhořčení? Proč je Libanon ponechán svému osudu? Tak to
vidí zdejší lidé.
Moderátorka, BBC Radio 4, pořad Today, pondělí 30. září 2024: Správný čas: Je osm hodin a deset minut. Nejnovější izraelské údery na Libanon ve fázi boje proti Hizballáhu. Ta
trvá již více než týden, zahrnovaly noční útok na obytný dům v centru
Bejrútu, který je považován za první mimo základnu Hizballáhu. na
jižních předměstích libanonské metropole a v této zemi s něco málo přes 5
miliony obyvatel bylo nyní více než milion lidí vyhnáno ze svých
domovů, říká libanonský premiér. Muži, ženy a děti, kteří utekli, aby
zachránili své životy, se obávají, že je zastihne místo, kde Izrael
udeří příště. Skupina Hizballáh, kterou Velká Británie označuje za
teroristickou organizaci, svými raketami přes jižní hranici Libanonu
vyhnala od loňského října 60 000 Izraelců. Izrael rovněž pokračuje v
úderech na cíle v údolí Bekaa ve východním Libanonu. Pojďme si promluvit
s naší vedoucí mezinárodní zpravodajkou Orlou Guerinovou, která je v
Bejrútu. Včera jste byla v údolí Bekáa a za chvíli se o tom dozvíme
více. Ale nejprve o tom, jak vnímáte nejnovější údery.
Orla Guerin: Myslím, že jsme svědky, Michelle, neúnavné eskalace ze strany
Izraele. Tak to určitě cítí lidé tady na místě v Libanonu. A ten nálet,
který byl proveden včera pozdě v noci, má svůj význam, protože Izrael
poprvé necílil jen na Dahii, baštu Hizballáhu, ale zasáhl i obytný blok v
centru města. Prorazil jedno patro této budovy. Víme, že lidé, kteří
tam byli zabiti, byli vůdci palestinské militantní skupiny. Tři vůdci
PFLP, ale jak to tak bývá, ten blok je hned vedle bloku, kde žije jeden z
našich kolegů z BBC, normální obytný blok, kde bydlí se svou rodinou,
řekl, včera večer to bylo naprosto děsivé. Zpočátku si myslel, že byl
zasažen jeho vlastní dům, takže den za dnem a hodinu za hodinou přibývá
důvodů, proč se libanonští civilisté bojí o svou bezpečnost ,jsou nuceni
utíkat.
Když projíždíte po některých částech
trasy. nyní začíná vypadat k nepoznání. Město, které může být tak živé,
plné lidí popíjejících kávu, posedávajících na chodnících, teď místo
toho vidíte zabedněné obchody, zabedněné podniky. Jsou tu skupinky
rodin, které dál spí na ulici, buď na Corniche u moře, nebo na
bejrútském náměstí Mučedníků.
Jak jste zmínila, počet vysídlených osob se nyní odhaduje až na 1 000 000 a obavy rostou. Michelle z pozemní invaze a jedna věc, kterou slyšíme znovu a znovu od lidí, slyšíme od ministrů, od vysídlených, od lékařů. Kde je mezinárodní společenství? Kde je mezinárodní rozhořčení? Proč je Libanon ponechán svému osudu? Tak to vidí zdejší lidé. Mají pocit, že byli opuštěni, a nechápou, proč se jich nikdo nezastane.
Moderátorka: Orlo, moc vám děkuji. Pojďme tedy k tomu, co jste viděla v údolí Bekaa a v dalších oblastech, na které Izrael útočí na cíle Hizballáhu, a k této reportáži z nemocnice React v Becce a musím vás upozornit, že některé detaily v celé této reportáži jsou znepokojivé.
Orla Guerin: Stojím před oddělením dětské jednotky intenzivní péče. Uvnitř na lůžku nejblíže k oknu leží šestiletá holčička. Jmenuje se Nura.
Má obvázanou hlavu a je vážně nemocná. Její matka Reema je se mnou. Reemo, můžeš mi říct, co se stalo? Jak Nora přišla k těm zraněním?
"Seděli jsme hned u vchodových dveří. Neměli jsme dost odvahy jít dovnitř, protože jsme si mysleli, že se na nás budova zřítí, když bude bombardována.
Když se pak bombardování přiblížilo a bylo intenzivnější, rozhodli jsme se jít dovnitř bez ohledu na následky, já jsem vyzvedla Noru a jejího bratra, ale střela byla mnohem rychlejší než já. Další, co si pamatuji, bylo, že jsem ležela na podlaze. A když jsem se zvedla, bylo zřejmé, že nejhůř zraněná je ona. Nereagovala a měla rozbitou hlavu, pod kterou se jí hromadila krev. Její bratr měl poraněné oko. Všichni její bratranci a sestřenice byli také zranění na zemi."
Než byla Nora zraněna, byla velmi vyděšená z toho, co se děj?. Bylo v posledních dnech slyšet hodně výbuchů?
"Ano. snažila jsem se ji uklidnit, říkala jsem jí, aby se nebála, ale nepomáhalo to. Vzývala Boha a proroky o pomoc. Jejím osudem však bylo, že jí bylo ublíženo nejhůř."
(Rána)
No, během posledních několika vteřin jsme zažili úder. Slyšeli jsme letadlo ve vzduchu. Pak jsme ucítili náraz. Okna se tu otřásla. Roztřásla se. A to svědčí o tom, že tady nikde není bezpečno. Ani pacienti v nemocnicích se nemohou cítit zcela bezpečně. Je tu se mnou lékařský ředitel, doktor Basil Abdullah. Pane doktore, řekněte mi, jaké případy lidí zraněných izraelskými útoky jste v posledních dnech zaznamenali?
"Celkem jsme měli více než 400 zraněných pacientů, téměř většina pacientů pochází ze stejné oblasti."
A přijímáte zraněné každý den?
"Ano, každý den."
"Vidět děti, vidět starší pacienty, vidět bombardované ženy, to je těžké. Většina sester, lékařů je v depresi."
Právě přijela sanitka, která přivezla oběti posledního leteckého útoku. Ošetřují je na pohotovosti. Je tu spousta hněvu a napětí. Lidé jsou vystresovaní a ptají se, kdy to přestane.
Moderátorka: To byla reportáž z údolí Becca. Nyní se obraťme na Victorii Luptonovou, která je Britka a v Bejrútu žije už více než deset let. Založila charitativní organizaci Scenario, která se zabývá vzděláváním prostřednictvím divadla a hry, a v Bejrútu žije se svým manželem a dvouletou dcerou Victorií. Řekněte nám nejprve, co jste viděla a slyšela v Bejrútu v posledních dnech.
Victoria Lupton: Dobrý den, Michelle. Takže všichni v Libanonu momentálně žijí ve stavu neutuchajícího teroru. Jako příklad mohu uvést, že ze svého bytu slyším neustálé bzučení izraelských dronů. . A pod drony se ozývají sirény, slyším je po celou denní dobu. Obojí. Právě teď je tu několik výbuchů, které slyšíme každý den. Některé z nich jsou mnohem hlasitější, typ výbuchů, který v pátek večer zabil Hassana Nasralláha, zněl, jako by to bylo přímo u nás dole v budově. A víte, že každý z těchto úderů přináší desítky mrtvých civilistů. Ne-li více.
Victoria Lupton: No, za celý týden jsme sotva opustili tuhle čtvrť. Školy a školky byly poslední týden zavřené. Je to zvláštní pocit, když jsem tak vyděšená, ale snažím se, aby pro dceru bylo všechno normální. Zpíváme písničky a předstíráme, že ty výbuchy, které slyšíme, jsou ohňostroje. Víte, žiju ve Velké Británii. Normálně jsem tohle nikdy předtím neviděla a znamená to, že všichni jsou v tomhle stavu neustálého stresu, takže víte, každodenní zvuky, jako je bouchnutí dveří, mě můžou nechat v šoku celé hodiny, protože si myslím, že je to výbuch.
Moderátorka: Stává se vám, že přemýšlíte, kdo jsou vaši sousedé? Zrovna jsme slyšeli od kolegy z Bejrútu o lidech, kteří bydlí vedle budov, které. byly zasaženy.
Victoria Lupton: Jo, myslím, že je to opravdu znepokojivý precedens, pokud jde o sektářství v Libanonu, že najednou jsou, víte. Libanonci v tuto chvíli projevují svou neustálou štědrost a snahu o pomoc, ale je to znepokojující, víte, včera v noci Izraelci bombardovali Kola, což je v centru Bejrútu. Není to čtvrť Hizballáhu. Takže to vypadá, že v tuto chvíli může být zasaženo kdekoli. A pokud jste poblíž, pak jste vedlejší ztráty.
Moderátorka: Co to znamenalo v této situaci v posledním týdnu nebo tak nějak? Co to znamenalo pro vaše zaměstnance a lidi, kteří realizují váš program?
Victoria Lupton: Já jsem zřejmě jedna z těch šťastnějších. Mám kolegy, kteří jsou v autě, kteří jsou v jižním Libanonu, na jižním předměstí Bejrútu. Všechny tyto oblasti byly terčem útoku a mnoho mých kolegů není vůbec v bezpečí. Víte, mám spoustu kolegů, kteří jsou vysídleni. Někteří z mých kolegů byli během jednoho týdne vysídleni již dvakrát, protože hledali útočiště v jedné vesnici, která byla následně bombardována. Jedné účastnici nebo jedné z našich příjemkyň v mé nevládní organizaci bylo minulý týden v jižním Libanonu zabito mnoho členů rodiny, že dům vedle ní byl zcela srovnán se zemí izraelskou raketou a ona nyní utekla do hor severně od Bejrútu, aby se pokusila hledat útočiště.
Víte, že v pátek v noci dostávali lidé v jednu hodinu ráno příkaz k evakuaci a ve tři hodiny ráno pak byly budovy bombardovány. Představte si, že vám v jednu hodinu ráno přijde zpráva z neznámého čísla. To je od izraelské vlády, že máte okamžitě odejít. Lidé okamžitě odcházejí jen s oblečením, co mají na sobě, a teď spí na ulici. Když vyjdete do ulic Bejrútu, jsou plné tisíců Libanonců a Syřanů, protože v této zemi je, víte, nezapomínejme také na milion Syřanů, jestliže se nyní odhaduje, že je to milion vysídlených lidí z 5 milionů obyvatel. Takže je to jako 10 milionů Britů. Být vysídlen v prostoru týdne.
Moderátorka: Jen by mě zajímalo, jaké jsou vaše vlastní plány, protože rada naší vlády tady britským občanům v Libanonu zní: Odjeďte co nejdříve. Máte v plánu odejít a snažíte se odejít?
Victoria Lupton: Já ano. Mám rezervovaný let na středu. Panuje spousta nejistoty ohledně toho, zda bude letiště ještě otevřené a zda budou ještě létat lety, a mluví se o tom, že se letiště brzy se stane terčem útoku. Rady britské vlády, musím říct, nebyly až tak užitečné, protože vyvolaly docela velkou paniku mezi rodinami doma a britskými občany v Libanonu, aniž by nabídly příliš mnoho řešení, takže britská vláda před týdnem začala říkat, že musíte nastoupit do letů, ale žádné lety do Spojeného království prostě nebyly. Takže jsem s manželem a dcerou v jednom letadle. Ve středu snad poletíme do Atén a odtud se vydáme na cestu do Spojeného království, za předpokladu a doufám, že letiště je stále otevřené, pokud je. Z
Moderátorka: Kdyby ty lety nelítaly, v co doufáte od vlády?
1579
Diskuse