Tři hejtmani, kteří adoptovali svoje kraje
3. 10. 2024
/
Jiří Hlavenka
čas čtení
7 minut
Jen tři kraje dokázaly odolat útoku ANO a dalších populistických stran, navíc impozantním způsobem (Jihočeský i Jihomoravský zejména). Úspěch v těchto krajích byl okamžitě připsán jejich hejmanům: že jsou to prostě kvalitní politici, kteří řídí svoje kraje dobře, osobnosti. A to všechno je naprostá pravda - jenomže je to půlka pravdy. Přinejmenším tři další hejtmani - a posuzuju to z přímé zkušenosti, protože jsem tomu byl čtyři roky nablízku - dělali zcela stejně kvalitní práci: můžu zmínit Josefa Suchánka z Olomouckého kraje, Petru Peckovou ze Středočeského nebo i Vítězslava Schreka z Vysočiny. Lidé zcela na svých místech (zejména v kontrastu s těmi, kteří tam vládli před nimi). A neuspěli či přímo propadli. Proč? Tuto otázku si nikdo nepoložil, tak tedy musím já.
Už jsem jednou psal, že kraje jsou nejdivnější politickou entitou v zemi. Jen úplně zlomek lidí kvalitně ví, co vlastně dělají, co mají na starosti. Ještě méně lidí pak ví, jakým způsobem na kraji probíhá rozhodování a řízení (např. co rozhoduje hejtman, co rada, co zastupitelstvo, co úředníci). A ještě řádově méně lidí ZNÁ složení rad a zodpovědnosti jednotlivých radních.
Malý kvíz: vyjmenujte členy rady kraje, ve kterém žijete, a jejich gesce. Kdo se hlásí? OK, vůbec nikdo, nedivím se. Dobře: vyjmenujte DVA radní (z cca 11) z vašeho kraje a řekněte, co dělají. Pořád nic? Ale hejtmana nebo hejtmanku znáte, že?
Jakým způsobem se na kraji pracuje a rozhoduje?
Uvedu vás do reality (pokud v ní nejste): řízení kraje je jednoznačně kolektivní. Každý radní je “ministr” oblasti, která je mu svěřena a koná ve své působnosti zcela samostatně. Nemusí se ptát nikoho na povolení, co má nebo smí dělat. Pokud jeho rozhodnutí má finanční parametry (tedy: někde se musí utratit nějaké krajské peníze), schvaluje to kolektivně rada kraje, případně zastupitelstvo kraje. Vidíte tam někde hejtmana? Nevidíte, protože tam není, respektive je jedním z mnoha.
Na okraj aktuálních událostí ještě dodám, že hejtman nemá právo radního (“ministra”) čímkoli pověřit, cokoliv mu sebrat a už vůbec ne ho odvolat a jmenovat jiného. Pravomoci hejtmana jsou tak podstatně nižší než pravomoci předsedy vlády; navíc strašně moc věcí (na rozdíl od fungování vlády) musí ze zákona schvalovat zastupitelstvo. Například převedení tří metrů čtverečních někde u chodníku na obec, nebo z obce na kraj. Zastupitelstvo je pak zástup anonymních lidí: nezná je nikdo, a rozhodují o všem.
Hejtman tak fakticky moc skutečných pravomocí nemá, a jeho význam především výplývá z jeho neformální autority. Tu rozumný hejtman či hejtmanka používá uvážlivě, s mírou.
Z vlastní čtyřleté zkušenosti krajského radního mohu potvrdit, že mně hejtman (v mém případě Jan Grolich, jeden z jasných vítězů voleb) nikdy nekecal ani přímo nezasahoval do mé práce. Často jsme diskutovali - což je i z mého pohledu naprosto správné, a k postoji hejtmana (právě z pohledu jeho vysoké neformální autority) jsem měl vždy respekt; též i proto, že problematice slušně rozuměl. Ale finální rozhodnutí bylo moje.
Koho jste volili? Prezidenta kraje!
Vtip úspěchu tří hejtmanů je totiž tento: podařilo se jim podat svoje působení jako osoby s ROZHODUJÍCÍ SILOU v kraji, a to jak svou prací ve funkci, tak následně velmi dramaticky v předvolební kampani.
Koho volíte, milí voliči? Nějaké zastupitelstvo, nějaký zástup šedých strejců, nějakou “radu”, nebo nějaké “politické strany”? Ne, volíte přece hejtmana - volíte člověka, který bude spravovat váš kraj. Přímá volba prezidenta, pardon, hejtmana! Volby? Ne, referendum o hejtmanovi!
Jednoduchá sdělení vždy vítězí nad složitými, i když nejsou zcela pravdivá (v tomto konkrétním případě vlastně zcela nepravdivá).
Potřebné jsou k tomu dvě další ingredience, které ve všech těchto “hejtmanských” krajích byly splněny:
1) Musíte mít “produkt”, tedy hejtmana, který umí tuto roli naplnit, položit se do ní - který je dostatečně extrovertní, ba histriónský, baví ho nejen dělat svou práci, ale se i předvádět před publikem, a který to dělá celé volební období, čímž se stane všeobecně známým.
2) Musíte následně zrealizovat kampaň, ve které ještě posunete vnímání krajských voleb ve smyslu “volíme hejtmana!”, zcela potlačit stranickost (úplně miniaturní loga splývající s pozadím, žádné názvy a zkratky stran), s tímto jednoduchým sdělením vytapetovat kraj.
Současně - což se skvěle povedlo Honzovi Grolichovi - to musí udělat odlehčenou formou, aby to nevypadalo jako otravné papaláštví (na to dojel Michal Hašek) . Hejtmana je prostě potřeba polidštit, aby to nebyl panák na billboardech. Grolichovu instagramovou sérii videjí považuju za vůbec to nejlepší, co se v politickém marketingu zaměřené na mladou populaci u nás kdy povedlo.
No a právě tohle všechno chybělo u dalších hejtmanů, kteří pracovali stejně dobře, ale moc dobře nedopadli. Všichni jeli “poctivou” krajskou politiku i marketing, SILNICEŠKOLYNEMOCNICE, ukazovali co dělají a co dělat chtějí. Voliče sice tohle zajímá, ale oni jsou tu už taky nějakou dobu a vědí, že vlastně bylo jedno, kdo zrovna hejtmanoval, na SILNICEŠKOLYNEMOCNICE to zase takový vliv nemělo, takže co.
Konec staré politiky
Není to nový jev, ale posiluje až k nesnesení. Stranickost je na škodu, upozaďuje se, je pomalu zakázáno o ní mluvit. Věcná témata se neprezentují, protože málokoho zajímají (pár procent voličů jistě ano - ale to je málo, k úspěchu to nestačí). Společnost je rozdělená a je hlavně naštvaná. Jedna část společnosti je strašlivě naštvaná “na systém”, takže bude volit toho, kdo je vůči němu v opozici (dnes Babiš, ale zítra to bude někdo jiný), a ta druhá je zase strašlivě naštvaná na tu první, že jsou to blbci, kteří nic nepochopili.
V atmosféře všeobecné naštvanosti tak nemůžete vytahovat věcná témata, ale musíte to hrát na jiné karty, a hlavně to dělat jednoduchou, klidně i zábavnou formou. Naštvaný člověk není zvědavý na nějaké traktáty. Chce videjko.
Proto volby celkově vyhrálo ANO, které si ani vůbec nedalo práci s větším prezentováním nějakých kandidátů (kvízová otázka: vyjmenujte lídry kandidátek ANO aspoň ve třech krajích!), vystačilo si se sloganem, ať vláda vrátí peníze, fotkami Babiše a jeho pavlačových ženštin. S kraji to sice nemá nic společného, ale bohatě to stačilo. SPD dělalo totéž a ještě přitvrdilo; i oni dosáhli částečného úspěchu.
Vrátí se to někdy do normálnějších kolejí? Jsem spíš pesimista. Byť “naštvanost” byla hodně vyvolaná sérií silných negativních událostí (pár let Covidu, pak válka, pak inflace a zchudnutí, nyní třeba i povodně), takže může být naděje, že po uklidnění se to zlepší, moc na to nevěřím. Příkopy se vždycky snáze kopou než zasypávají.
Autor je bývalý radní pro inovace Jihomoravského kraje.
1977
Diskuse