Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Krajské volby: co byste měli žádat od krajských politiků (a co ne)

19. 9. 2024 / Jiří Hlavenka

čas čtení 8 minut

Rozhodování v krajských volbách je docela peklo: kraj je nejhůř uchopitelná entita ze všech, co tu máme. Není to celostát, kde se rozhoduje o těch největších věcech, a není to město, tedy místo, kde žijete a můžete činnost radnice posuzovat na vlastní oči. Co je kraj? "Něco mezi tím, ale moc nevíme co". Nedávný průzkum ukázal, že lidé požadují po krajských lídrech řešení dopravy: jednak výstavbu a opravy silnic, jednak pak organizaci hromadné dopravy v kraji. Dopravní témata jasně vévodila, až s docela velkým odstupem za nimi byla témata školství, sociálních služeb a zdravotnictví.

Tak se na to podívejme.

Silnice, věc spíš úřední

Že doprava napadne hned každého, není divu: vidí to totiž každý den několikrát na vlastní oči. (Na rozdíl od školy, nemocnice nebo ústavu sociální péče). A obojí, silnice i hromadná doprava, do správy kraje patří.

Jenomže. Opravy a údržba silnic jsou velmi technickou, až "úřednickou" záležitostí, kterou realizuje ve všech krajích zřízená organizace. Ta dostává peníze, plánuje, projektuje a vybírá dodavatele (stavebníky). Harmonogram prací je daný (kriteriálně dle naléhavosti/významnosti atd.) a politici do toho moc nekecají, což je vlastně i dobře: zda se má přednostně opravit ta silnice nebo jiná musí být odborné, nikoli politické ("zpolitizované") rozhodnutí. Kraj se samozřejmě může zdánlivě svobodně rozhodovat, kolik peněz ze svého rozpočtu na opravy silnic (či i výstavby nových) bude dávat, ale tohle je všude stejné - fronta toho, co se má dělat, je nekonečně dlouhá a peněz není nikdy dost.

Pokud se tedy nějaký krajský politik či uchazeč o funkcí "zaklíná" tím, jak se budou hrozně moc stavět a opravovat silnice za jeho vlády, asi bych s trochou cynismu odpověděl: "no, úplně stejně jako vlády kohokoli jiného".

Plus ještě jedna věc: je známé, že v ČR máme nedostavěnou dálniční síť a mnohdy ne moc dobrou síť páteřních komunikací ("jedničky silnice"), a už jsem se setkal s několika billboardy, kdy krajští politici slibují dálnice. Tedy - slibem nezarmoutíš, ale ani dálnice, ani silnice prvních tříd NEPATŘÍ do pravomoci kraje, ale celostátu, konkrétně Ředitelství silnic a dálnic. Kraj může prosit a žádat, ale to je tak všechno. Ostatně i u nás míváme čas od času diskuse s ŘSD: přijdeou, za stolem sedí osm chlápků v oblecích, půl z ŘSD a půl z kraje, pánové z ŘSD nás seznámí s harmonogramem, my krajští se tiše zděsíme, že na tohle a tamto přijde čas až v roce 2029, zeptáme se zda by to nešlo urychlit, pánové z ŘSD zdvořile odvětí, že když to bude FAKT v tom roce 2029, tak to bude zázrak, potřepeme si tlapkama a s úsměvy se rozloučíme.

Trochu lepší pravomoci kraje jsou v organizaci hromadné dopravy, zejména v tom, jak mají dobře vytvořené integrované systémy (tj. navazující spoje, digitalizace včetně mobilních aplikací, mobilní platby atd). Zde jsou mezi kraji ještě pořád rozdíly, byť se stírají - náš Jihomoravský byl první, kdo integrovaný systém vytvořil a zavedl, ale dnes už je v nějaké podobě skoro všude.

"Víc peněz pro náš kraj!"

Nebudu se vůbec zabývat jalovinami jako "silný kraj", nebo "krásný kraj", nebo "náš kraj" (to už jsem taky viděl, že politik sliboval "náš kraj"), holt vedle ksichtu něco na tom billboardu být musí. Ale často politici slibují "víc peněz".

Takže tudy prosím taky ne. Peníze pro kraj jsou dány "kafemlejnkovým" vzorečkem: na daních se vybere x, z toho y % jde do rozpočtu krajů podílovými procenty (tzv. Rozpočtové určení daní, RUD). Peníze takto "vypadnou" ze státu, ani o korunu víc, ani o korunu míň, ať kdokoli slibuje cokoli. Jediná věc, která to může ovlivnit - a letos mimochodem konečně došlo k určité úpravě, a pámbu zaplať za ni - je úprava onoho "RUD"u, který byl zaveden před více než dvaceti lety a demografickým i dalším vývojem už nevyhovoval, takže konečně letos došlo k jakési úpravě i nápravě. Ale teď to bude nejspíš pár roků zase stejné.

Může kraj "vyžebrat" ze státu ještě nějaké další peníze? Jistěže může - existuje dlouhá řada dotačních programů a titulů, kde jsou další peníze na konkrétní účely. Jsou to tedy přísně vymezené účelové peníze, které jsou k dispozici i bez onoho slibujícícho politika, a pokud kraj (což ale je spíš věc na úřední aparát) podává kvalitní projekty, získává je. To je ale standardní a systémové financování; "vyprosit" si na státu nějaké peníze zcela mimo tyto systémy je už hodně výjímečné - politikovi, který "slibuje peníze" bych tedy z principu moc nevěřil.

Konečně to důležité

Vzdělávání, zdravotnictví a sociální péče: to jsou tři oblasti, které má kraj kompletně pod sebou a má poměrně slušné pravomoci, jak tyto oblasti formovat - není zde tedy jen "technickým správcem". Při volbě strany bych se tedy osobně nejvíc zajímal o to, jakou ZMĚNU, reformu čí přímo transformaci v tomto kandidující politici plánují.

Toto musím ještě jednou zdůraznit, protože to považuju za vůbec nejdůležitější měřítko hodnocení krajských politiků.

Kraj má úředníky a politiky. Úředníci se v podstatě starají o to, aby systém "fungoval jak měl", udržují oheň, procesují co k nim spadne. Politici pak - aspoň dle mého názoru - mají přijít s vizí a strategií: s tím, kam danou oblast posunout, co v ní změnit. Bohužel, dle mých zkušeností, je takto nastavená jen menší část z nich; většina je spíš v režimu úřednickém, tedy zapadnou do systému jako další kolečko a ideálem je pro ně hladký chod, "fungování".

Kraje - což jsem měl asi předeslat - bohužel obvykle patří k nejkonzervativnějším institucím k zemi. Už i vláda dovede být, aspoň některými ministry a ministryněmi odvážná, a odvahu občas vidíme i na radnicích, typicky větších měst. Ale kraje se bohužel velmi často blíží jen tomu čistému úřadu, kde pro kreativitu není místo a změnu nikdo nechce.

Proto politici, kteří přijdou na kraj s opravdu strategickou koncepcí, kteří si uvědomují, jak strašně rychle se společnost mění, že nám "ujíždí vlak" a mají chuť a sílu věci měnit, jsou ti, kteří si zaslouží náš hlas - pokud tedy smýšlíme podobně, tedy též vnímáme potřebu změny.

Kraj může udělat velmi mnoho pro formování středního školství (základní v péči nemá kromě pár specifických škol a vysoké taky ne). Pokud vám někdo z kraje říká, že nikoli, že je tu "školský zákon" a "ministerstvo a inspekce", je na to naprosto jednoduchá odpověď: je to KRAJ a nikdo jiný, kdo vybírá ředitele škol. Kdo je odvolává a jmenuje. A ředitel dělá školu - má obrovsky široké pole v tom, JAK se tam bude učit. Může to být "tereziánsky" nebo klidně i "velmi alternativně". Obrovská pravomoc.

Pravě tak je široká možnost změn a transformací ve zdravotnictví (typicky tzv. krajské nemocnice, což je dnes spíš bolest českého zdravotnictví) a pak v sociálním systému. I tam je nasnadě změna zvaná nehezkým termínem "deinstitucionalizace", tedy postupná přeměna z obrovských baráků separovaných od civilizace, kde senioři (spíše) dožívají své dny, v postupném dostávání seniorů, kteří ještě na tom nejsou hodně špatně (fyzicky či mentálně) mezi většinovou společnost, s tzv. terénní či odlehčovací péčí. Podobně jako ve školství se "systém brání", protože seniorské velkochovy leckomu vyhovují (taky to může být i dobrý kšeft), a transformace též není levná. Ale kdo z politiků se k ní odváží, má můj obdiv.

Už končím - i tak to bylo dlouhé. Krajská problematika je ale složitá a pár slovy ji popsat neumím. Tak se teď vrhněte studovat, ať v pátek a sobotu dobře rozhodnete.