Kalousek se loučí s TOP 09

3. 10. 2024 / Matěj Metelec

Kalousek je ostatně matadorem české politiky jako takové. Schopnost politického přežívání je u politika, který měl vždy stejně tolik příznivců jako odpůrců, skutečně obdivuhodná. Nesestřelili jej sporné armádní zakázky z doby, kdy pracoval jako náměstek na ministerstvu obrany, podezřelé kšefty s nemovitostmi v době, kdy byl předsedou KDU-ČSL. Na čas jej zbrzdila ochota jít do vlády, která by měla tichou podporu KSČM, kvůli níž musel v roce 2006 odstoupit z pozice šéfa lidovců, jen o pár let později se však dokázal znovuzrodit jako zakladatel TOP O9. Vyloženě geniálním tahem přitom bylo, že si jako tvář nové strany vybral Karla Schwarzenberga, který Kalouskovu image pragmatického kšeftaře překryl aureolou havlovského dědictví.

K havlovské stydlivostí (jakkoli byla možná v pozdějších letech i v případě prvního polistopadové prezidenta nutně spíš kašírovaná než autentická) měl však Miroslav Kalousek vždy daleko. Patřil k jedné z typických figur českého politického machismu, kterou představoval spíš v její excentrické, humpolácké podobě: k proslulým epizodám jeho kariéry patří zfackování mladíka, který mu nadával, rozhovor, který dal médiím v opilosti nebo vztyčování prostředníčku ve Sněmovně. Tato humpolácká lidovost mu ale krom kritiky zajišťovala i popularitu. Ostatně po Praze léta kolovaly historky, jak si kdo dal kde s Kalouskem náhodné pivo. Dokonce i s odporem, který v části veřejnosti budil, a jež se jeho političtí oponenti snažili využívat, uměl pracovat vtipně – třeba když se na veřejnosti objevil v triku s nápisem Za všechno můžu já.

Jeho kritika vlády i vlastní strany není v české kotlině nic neobvyklého. Problematická role otců zakladatelů v české politice už trochu patří k folkloru. Zakladatelské osobnosti nezřídka opouštěly „své“ strany s hořkostí a dělaly pak zpravidla další roky všechno možné, aby jim, pokud možno, co nejvíce uškodily. Stejně často se distancovaly od všeho negativního, co pomáhaly budovat, a stahovaly se do vznešené autenticity, které jejich upadlé a inferiorní okolí nemůže rozumět. 

Pro TOP 09 může být útěchou, že Miroslav Kalousek už jim příliš uškodit nemůže. Stranu, která byla v době, kdy se ODS nacházela po skandálech Petra Nečase na historickém minimu, aspirujícím hegemonem české pravice, dnes na politické mapě drží existence koalice Spolu. Bez ní se preference Topky pohybuje kdesi na úrovni Strany zelených. Pokud by ovšem Kalousek založil stranu novou, mohl by Topku ubráním i několika desetin definitivně dorazit. Ostatně po „depirátizaci“ vlády se proslýchá, že v ODS jsou tací, kteří by se rádi zbavili i svých koaličních přívěsků ze Spolu.

Politická odcházení u nás jsou tradičně poněkud problematická. Neumějí to čeští politici, ale nejspíš to neumíme tak nějak obecně. Často i v případě zasloužilých/vysloužilých politiků nevíme kam s nimi? Zpravidla se tito byvší výtečníci odporoučí i s nashromážděným know-how do soukromého sektoru, kde je patřičně zpeněží. Jen výjimečně dál pracují pro svou stranu na úrovni intelektuálních mentorů, častěji se stanou zahořklým starcem z hory, který proti své někdejší partaji vysílá asasíny, jež ji mají likvidovat.

Spekulace, že Kalousek založí nový politický projekt, probíhaly už před jeho odchodem ze strany, kterou založil před patnácti lety. Věk by na to ještě měl, je mu necelých čtyřiašedesát – Karel Schwarzenberg se stal předsedou Topky ve dvaasedmdesáti. Otázka je, kdo by mu v tomto novém projektu hrál právě roli Karla Schwarzenberga.